Bratři,

v sobotu 20. října nás čeká druhé podzimní setkání – tentokrát na Březníku (kousek od Náměště nad Oslavou) s netradiční skautskou osobností Jurem Ottem. V sobotu ráno je možnost se přidat k  výpravě kolem řeky Oslavy, kde se našim průvodcem stane sám velký br. vůdce Pade. Zájemci se hlaste u Padeho.

Mezi lískami problesklo torzo hradní věže a na chvilku jsem zahlédl severní val. Stojím před Orlíkem a protahuji se boční uzoučkou branou. Na nádvoří mi instruktoři pevně tisknou levici a seznamuji se s několika frekventanty, kteří dorazili dříve. Pade, Balů a další dolaďují drobnosti před slavnostním ohněm. Ten je zapálen křesáním, jak se sluší a patří. K uctění památky bratrů A. B. Svojsíka, Velena Fanderlíka a Jana Remišera – Lona, zakladatele Ekumenické lesní školy, vhazují instruktoři tři polínka do čistě plápolajících plamenů. Cestou nahoru po ztmavlých hradbách nikdo nepromluví. Na horní plošině tvoříme první gilwellský kruh a pak se zpěvem večerky loučíme. Čistím si zuby a připravuji ležení. Stejné místo na nocování si oblíbil i Balů. Chráněni severovýchodní hradbou zalézáme do spacáků a Balů mi vypráví o etice učitele a žáka na středověkých univerzitách. Osvětlení jasných hvězd mi dlouho nedovoluje usnout. Přemítám, naplní-li se všechna má očekávání, se kterými sem přijíždím. Naučím se tady novým dovednostem, abych mohl lépe vést a vychovávat mládež mi svěřenou? Dokážu se přenést přes své předsudky k duchovním tradicím a pomohou mi v životním hledání bratři spící opodál?

…

Bývalá Orlovská lesovna je vsazena do mělkého západního údolí chráněného smíšenými lesy. Na malé oplocené loučce se tísní čtrnáct podsadových stanů uspořádaných do tvaru podkovy. Za ohradou prosvítá velká louka, která nese stopy táboření, ale okolní lesy jsou skvostné. Buky, smrky, několik borovic a kameny porostlé lišejníky vytvářejí milovanou atmosféru Vysočiny. Důvod, proč organizátoři pořádají lesní školu právě tady a teď je zřejmý. Vždyť právě v blízkém okolí lesovny tábořila poprvé Svojsíkova družina skautů přesně před sto lety!

Jsme rozděleni do družin – na zelenou, červenou, modrou a žlutou. Naše zelená družina putuje na seznamovací výpravě severně Orlovskými lesy, přes Sázavu do Pohledě, do skanzenu Michalův statek. Máme nejvyšší věkový průměr a upřímně se z toho radujeme. Cítím, že budeme dobrá parta.

Do deníku si zaznamenávám poznámky k prvním hrám a přednáškám, které poutavě vedl Rys, Balů, a Jan. Podtrhuji si nutnost řádně shrnout a společně rozebrat poznatky po každé skautské činnosti, aby nezanikla její nosná myšlenka, a aby si ji uvědomili mladší bratři. Instruktoři jsou výborně připraveni a všechny aktivity na sebe plynule navazují. Jsou znát jejich pedagogické zkušenosti a nikdo neopomene osobní kontakt a kratičkou rozpravu s námi frekventanty. Jsem moc rád, že tu mohu být. Cítím se plný energie a elánu, svoboden, obklopen krásnou krajinou pociťuji silnou sounáležitost s tímto společenstvím pozitivně smýšlejících lidí. Nikde žádná bezduchá buzerace a neemotivní bazírování na lapáliích. Přeji si, aby tuto atmosféru zakusili mí kamarádi a bratři ze střediska…

Jsou nám rozdány běžné denní úkoly, ale každý se navíc podílí na chodu života lesní školy podle svých možností. Spontánně si navzájem předáváme zkušenosti a poznatky z našeho skautského života. Úspěchy i neúspěchy. Velmi vysoko hodnotím to, jak mají instruktoři profesionálně připravené dramatické, sportovní, historické a tradiční skautské činnosti a na ně navazující přednášky a debaty. I ranní rozcvičky jsou pojaty emotivně a vesele. Každé ráno je tematicky věnováno nějaké osobnosti z oblasti tělovýchovy. Ve všech aktivitách je kladen velký důraz na estetiku, symboliku, skautské tradice a duchovní ideály. Zažívám zde chvilky euforie, které nejsou předem vyčteny z žádných učebnic pedagogiky či psychologie. Je to především Merkur a okamžiky s jeho bezmeznou laskavostí, povídání Balůovo nejen o přírodě a historii, pozitivní Pade, vstřícný Kyklob, moudrý Rys, klidný Hakim (jun.), chrabrý Bivoj, šikovný Bobr, Nibowaka, František, Hobit, Vlk, Jan a další výteční bratři. Nikdy nezapomenu na Hakima (sen.), Bobra, Číla, Akelu a Veverku. Na Dikyho a jeho hranici, na Heroa a pochodně, na Aliho elán, na Bobyho pracovitost, na Šakala a Kellyho, kteří nás vždy zasáhli svou energií, na Vendyho, Bonyho a jejich hru a zpěv, na výborného Korkyho, Všezňu, Ondru, Důlka, Acona, Kaktuse, Hvězdáře, Nea, Bineshiho, Rolfa, na táborníka Arnyho a další skvělé bratry. Nezapomenu na skvělé pokřiky, na chytlavý zpěv, na všeobjímající veselí i úctu ke starším bratrům, na houpavou Engonyamu, na elektrizující Melechov, na magickou přírodu Vysočiny. Na chvíle v debatách, kdy jsem rozkrýval, co mi bylo skryté. Na obnovu mého činovnického slibu. Děkuji. Děkuji velice.

Petr Stejskal – Kapraď

Možný dovětek:

Z prvního podzimního setkání ELŠ 2012 si přivážím ujištění, že ony okamžiky euforie mohou pokračovat dál, a že pocit skutečného bratrství, který jsem poznal v srpnu, mohou okusit i jiní. Jsem si jist, že instruktoři nezklamou a znovu připraví další vynikající ročníky Ekumenické lesní školy plné zajímavých aktivit a vzácných hostů v nějakém atraktivním koutu naší krásné krajiny.

Bratři,

Všechny Vás co nejsrdečněji zvu na podzimní setkání ELŠ.

Proběhne opět v kouzelném místě, malý kousek od Orlov a to konkrétně v Řečici.

Sraz již ve čtvrtek v podvečer 27.9. – od 18.00 bude otevřeno v místním kulturním domě – jen pár kroků od kostela sv.Jiří. Samozřejmě, že necháme pro pozdní příchozí otevřeno až dlouho do nočních hodin.

Nicméně, pokud nestihnete přijet ve čtvrtek, tak nevadí, přijdete tedy o společenství čtvrtečního večera, ale máte možnost se dostavit na Lipnici, do podhradí a to v pátek do 10.00.

Ukončení našeho setkání je v sobotu 29.9.v podvečerních hodinách.

Druhé podzimní setkání máme naplánováno do tradičního místa kde ukončujeme Gong, Zimní lesní školu Gong a Ekumenickou lesní školu a to do Žďáru nad Sázavou. Termín: 24. – 25.11.12

Bratři – navazuji na včerejší pozvání a to několika poznámkami rázu technického.

–          Potkáme se v bráně hradu, či spíše zříceniny, Orlíku u Humpolce a to v pátek 17.8.2012 mezi 18.00 – 21.00. Toto velké časové rozpětí je dáno divadelním představením, které můžeme, ale nemusíme na Orlíku shlédnout. Záleží hlavně na Vašich časových možnostech. Pokud budete potřebovat domluvit speciální čas příjezdu – tak prosím pište, alespoň 14. dnů před LŠ.

–          Sobota a neděle bude rázu putovního, proto si prosím připravte kvalitní výstroj a to nejen pro tyto dva dny. Stanové celty dostanete na Orlíku. První dva dny spíme buď pod širákem, nebo ve stanech vlastní pílí postavených. Pro sobotní putování si část výstroje můžete uložit do našich aut – nebo si s ní krásná místa Vysočiny projít. Záleží na Vás.

–          Od nedělního podvečera budeme již utábořeni na Orlovech.

–          Prosím – připravte si lesoškolácký deník, bylo by dobré v jubilejním roce Junáka sáhnout k jeho tradiční, tj.sešitové podobě.

–          Velmi se přimlouváme také za svojsíkovskou dokumentaci kresbou, tzn. mějte k dispozici tužku č.1 a popřípadě i pryž, na gumování nezdařiléhoJ.

–          Také máme požadavek na dobrý a ostrý nůž – je nutností pro rukodělky v táborovém muzeu. Také jehlu a nitě  vezměte sebou –  budou potřeba na šití vlajek a modelů stanů.

–          Pro putování se zdá být výhodou ešus, přestože na Orlovech je kuchyně výborně vybavena, nechávám na Vašem uvážení. Stejně tak i lžíce a pro labužníky vidlička.

–           Pro putování je dobré mít i skautskou hůl, tuto využijeme i  pro stavbu jehlanů.

–          Úplný skautský kroj – přátelé i s kloboukem či baretem, lodičkou a páskem…. Děkuji.

–          Další vybavení je vcelku jen a jen na Vás. Žádné extrémy za naši lesní školou nepůjdou, ale spí se v podsadových stanech, rozcvičky, procházky lesem, koupání …..

–          Cena za letní běh je 1 100,- Možné platit na místě, či převodem.

Prosím o Vaše potvrzení, že s pobytem na Orlovech – s naší Ekumenickou lesní školou stále počítáte. Díky.

Pokud potřebujete další informace, mapky, jídelníček J, či něco podobně zásadního – klidně se ozvěte.

Těšíme se na bratrská a přátelská setkání s Vámi.

Vše dobré s Vámi, i s námi – Pade

Přátelé, bratři!

Je tady léto! V něm se společně setkáme na Ekumenické lesní škole.

Už víte, že v letošním jubilejním roce českého skautingu ji budeme prožívat v památném prostředí Orlov. Oživené vzpomínky a tradice, které naše lesní škola v tomto letním běhu nabídne, mají zamířit Vašim prostřednictvím do života skautských oddílů.

Pro celý instruktorský sbor se uzavírá čas příprav, kdy nemyslíme jenom na chystaná témata a jejich metodické ztvárnění, ale i na Vás, letošní frekventanty. Chceme a jsme připraveni každému nabídnout své přátelství a s ním i doprovod na úseku skautské stezky, vymezeném trváním lesní školy.

Otevřela se brána léta, času, kdy táborovým životem vrcholí rok v oddílech. Nechme projít symbolickými bránami našich táborů skauty roky 2012, ale i něco dobrého a osvěžujícího ze 100.let rozvíjené tradice. I my se o to budeme snažit.

Zbývá jedno potřebné: Otevřeme vzájemně svá srdce, která spojuje společná láska, kterou je a zůstává skauting.

S přáním zdařilého táborového života, prosluněné stezky, čisté vody a hvězdných nocí, provoněných květenou léta a ozdobených tajemným přísvitem svatojánků, s prosbou o bratrskou vzpomínku se na tebe těší Balú a Pade & všichni instruktoři Ekumenické lesní školy

Až půjdete tím koutem Vysočiny od Sázavy k táhlému hřebeni Orlovských lesů, až budete hledat otisky šlépějí na dávno zaváté stezce prvních skautů, povede Vás barva turistické spojky od železnice ve Světlé vzhůru k lipnickým kopcům a odtud do širokého mělkého prohloubení mezi nimi, kterým probleskuje hladina rybníka Pelhřimáku.

Najdete cestou dva, oba kamenné a s rytou nápisovou deskou. Ne, nenabídnu ty texty k přečtení, raději to učiňte sami. Nedivte se jim, ale obdivujte jejich skromnost a s nimi skromnost těch, jejichž obětavostí povstaly. Ještě něco ale stojí za obdivné povzdechnutí: oba dva přečkaly nejen vichřice vysočinských zim, ale i vichřici válečnou a dvě vichřice totalit.

Nepovedu čtenáře téhle stati jako školený historik, ten by nad některými údaji třeba krčil rameny a šel dál pátrat v pramenech. Co na tom, že neznáme přesné a jasné určení míst těch sto let starých událostí? Alespoň je zachován prostor pro badatele.

Stačí pomníček? Určitě, ale stejně dobře by stačily i modrooké pomněnky někde na mokřině,nebo na břehu potůčku. Vždyť i všetečná sojka volá nad Orlovskými lesy své: „Pamatuj!“ namísto obvyklého varování před vetřelci v zeleni lesů.

To všechno vbízí k jedinému: Na chvíli postát, zastavit se v chůzi, zastavit se i v běhu času a vzbudit v srdci pocit vděčnosti. Okouzlení krajinou jej může umocnit. Ta vděčnost zahrne pod svůj skautský šátek mnohem víc, než nám pověděly opracované kameny. Zahrne velikou zásobárnu podnětných myšlenek a dobrých činů, které tu zanechaly  minulé skautské generace.

O tu jde především. Jistě, každý si z ní může nabrat jen tolik, kolik jeho ramena unesou na pokračování v cestě. Mnozí se ještě vrátí a třeba nejednou. Návraty mohou být krásné, když otevřou vyhlídky k novým cílům a takové jsou ty skautské návraty. Přeji všem skautským poutnicím a poutníkům, aby se jim dařily. Ono to chce začít zvolna, s mírným nadechnutím a opatrným vykročením. Objevovat nejdříve ve svém nejbližším okolí a rozžehnou nejprve světýlko vděčnosti v srdci za ty, kdo nás přivedli a vedli po skautské stezce a poděkovat jim, ať už stiskem levice nebo zelenou snítkou na hrob. Teprve od nich vede cesta dál do minulosti, hlouběji ke kořenům.

Povědomí o kořenech je důležité. Časem se změní v znalost  a pochopení, i když je není vidět. Strom také své kořeny nevidí a přece by bez nich nebyl ukotven v zemi, nedokázal by sát životadárnou vodu a v ní rozpuštěné živné soli. Zkusme to stejně jako on: vytrvale,poklidně a s důvěrou, že jsme součástí odvěkého řádu přírody a snažíme se jej naplnit.

Naše putování, věnované skautskému století, dnes končí. Začalo pozváním a pozvání je také uzavírá. Bude velice prosté: „Pojďme a snažme se poznávat, snažme se přemýšlet,snažme se pochopit. Jdeme v té řadě jako poslední a chceme zanechat stopu, po které bude stát za to jít a hledat i naši stezku, až i ji zavěje čas.“

Přátelé, bratři,

děkuji Vám všem za Vaše rozhodnutí prožít společně s námi letošní běh Ekumenické lesní školy.

Žijeme v naději, že se nám podaří nahlédnout do zrcadla staleté tradice českého skautingu a to nahlédnout tradičně i netradičně.

Tím tradičním nahlédnutím budou přednášky s besedami, věnované století českého skautingu – už teď si prosím, připrav zápisník. Naváže na ně i tématika etiky skautského vůdce, se kterou se chceme setkávat v denních, krátkých zamyšleních a to vždy v prostředí krásných Orlovských lesů, které byly svědky prvního pokusu o zformování skautské metodiky u nás a které byly i svědky prvních tábornických pokusů mladých skautů v roce 1912.

To netradiční budou krátkodobé návraty do jejich tehdejší praxe, spjaté s drsností přírody na Vysočině a s jejich oproti našemu, nedostatečným vybavením pro tábornický život.

Ač zkušenější a znalejší chceme rádi na čas odložit zkušenosti i pohodlí skautingu 21.století a nahlédnout sto let zpět.

Protože k tomu patří i rukodělná zručnost, už teď začni brousit svůj skautský nůž. Bude toho zapotřebí.

Konečně – proč by tě zval vůdce či instruktorský sbor Ekumenické lesní školy v roce 2012, když to mohou obstarat lépe slova, napsaná do táborového deníku jednoho z prvních skautů A.B. Svojsíkem – „Příroda je matka i přítelkyně nejvzácnější. V její náruč spěj, tam prožiješ vždy chvíle nekrásnější.“

Za celou lesní školu přeje vše dobré – Merkur, Balú a Pade

Takové krásné, libozvučné slovo – louka. V naší národní hymně je ještě libozvučnější: lučina.

V něm zaslechneme i tichý ševel kvetoucích travních lat, stejně jako bzukot hmyzu poletujícího mezi květy a s tím vším i šumění májového deště, který tu zelenou krásu nechá vykoupanou a vyparáděnou ke zdobení květy pro nastávající léto.

Taková je i loučka, tvořící milé sousedství Orlovské myslivny. Lahodí oku v syté zeleni měsíce máje, když na ni svítí svíčkami svých květů statný bratr jírovec a postupně je shazuje, jakoby nabízel ten lék unaveným a bolavým nohám. Ochmýřená semínka jiv se ve vzduchu potkávají s padáčky pampelišek a na cestu jim sypou poslední zrníčka pylu bělavé břízy.

Od smrků velikánů zahvízdá do ticha hledající káně, varovně se ozve sojka a do pěnkavího a sýkorčího povyku odpočítává kukačka mnohá léta.

Pokládám hlavu na omšelý kámen a tělo do měkké a pohostinné náruče trav. Zřetelněji teď vidím koruny stromů i plující oblaka a pocit netušené krásy se ještě vylepšil. Cítím se obklopen, obklopen klidem, který je plný skrytých pohybů a napětí. Je jako svědomí člověka.

Zahledění dovede i je zklidnit, chvíle spočinutí mu prospívá, pocit krásy je léčí a ona sama zve k novému a novému nahlížení, k následování.

Tady, více než kde jinde, příroda mluví, aniž by vyřkla jediné slovíčko. Mluví a zve: „Pojď! Pojď a ukážu ti nové cesty, dosud netušené a nikdy nevídané, protože je  uvidíš očima omytýma očistnou rosou louky, prožiješ duší očistěnou od prachu a špíny všedních cest.“

Nadechni se zhluboka té kořenné a zemité vůně lesa, ať vydrží dlouho a dlouho. Budeš to potřebovat. Vezmi si něco na cestu, třeba kamínek na památku a lísteček šťavele na cumlání.

On po čase zesládne na jazyku a svými třemi lalůčky vykrojenými do tvaru srdce napoví : „Tak už si zamiluj ty tři principy, kterým se tu učili sloužit Svojsíkovi chlapci. Můžeš se jim podobat.“ Jsme jiní, ale návraty sem, do kraje tiché a nenápadné krásy nás spojují. Jak že to prve kukala žežulička tam z vysokého buku? Tak spolu s ní: „Na mnohá léta!“

Kostel i tvrz

Slabou hodinku chůze od Orlovské myslivny na návrší nad osadou Řečice stojí kostelík. Shlíží z té výšiny už sedm století a zvláštně promlouvá ke vnímavé skautské duši.

Je zasvěcený svatému Jiří, bojovníku se zlem, rytíři a patronovi skautů. Ztmavlý obraz rytířského jezdce na bílém koni zdobí maličký oltářík a provázejí jej mnohem starobylejší gotické fresky na stěnách. Všechny v různých podobách zobrazují jen a jen dobré skutky, jakoby už středověký potulný malíř tušil, kdo sem zamíří pro inspiraci sto let od vzniku českého skautingu.

To ale ještě není všechno. Kostel má dodnes zbytky opevnění.Byl opravdovou tvrzí s valem, příkopem, hradbou a vstupní věží. Do kraje dosud hledí raně gotická okénka, která bys zakryl dvěma dlaněmi a dodnes připomínají střílny lučištníků.

Kování na dveřích z dubových fošen je masivní a má zakončení ve tvaru rozvinuté lilie. Škoda, že nenechavá ruka zcizila před lety dveře od sakristie. Na nich byly kusy železa ještě ze 14. století a mnohé z nich stejně vykované.

Hned před prahem zmíněných dveří leží v podlaze dlážděné cihlami náhrobek řádového rytíře, jednoduchý, prostý, bez nápisu. O jediném však mlčky promlouvá: o cti muže, který splnil svůj úkol.

Co tu je dále k vidění, nemá už jednoznačný výklad. V sakristii je kamenný stůl, zřejmě pozůstatek středověké pece. Možná sloužila jako pekárna hostií, ale dost možná vytápěla tuto komůrku a prostor nad ní, kde se dnes otevírá gotické okénko do temné půdičky a kde snad žil svůj osamělý život kněz – poustevník, správce svatyně a rádce příchozích poutníků.

Ticho a šero kostelíka láká posadit se na chvíli do hrubých stařičkých lavic z hoblovaných fošen, ponořit hlavu do dlaní a mysl do vzpomínek: Kolik ušlechtilého odkazu minulých časů dokázal do sebe vsáknout  náš skauting! Kolik z toho dokážu já přijmout? Kolik z toho dokážu já předat?

Přijďte v neděli 22. dubna do kostela sv. Cyrila a Metoděje na Karlínském náměstí na pražskou skautskou mši.

I my bychom rádi poděkovali za sto let skautování v českých zemích.

Za počáteční období rozvíjející se skautské myšlenky, za všechny, kterým myšlenka skautingu přišla důležitá a šířili ji dál, za krásné chvíle plné svobody a radosti, ale i za období nesvobody, která přinesla velká hrdinství mnoha lidí.

Chceme děkovat za to, co jsme prožili se svými družinami a oddíly, i za to, co jsme se v nich naučili.

Většina z nás si přeje, aby český skauting vzkvétal i nadále. Chceme proto poprosit, abychom i v dalším století „BYLI PŘIPRAVENI“:

… sloužit nejvyšší Pravdě a Lásce věrně v každé době a ROZŠIŘOVALI TAK DOBRO VE SVĚTĚ,

… plnit povinnosti vlastní a zachovávat zákony skautské a STÁVALI SE TAK LEPŠÍMI LIDMI,

… duší i tělem byli připraveni pomáhat vlastni a bližním a BYLI TAK DOBRÝMI OBČANY SVÉ ZEMĚ.

Ty z vás, kteří by se k našemu poděkování a prosbě chtěli přidat, zveme na slavnostní bohoslužbu, která se bude konat:

– v neděli 22.dubna od 10:30 – v Karlínském kostele sv. Cyrila a Metoděje na Karlínském náměstí v Praze

Hlavním celebrantem bohoslužby bude kněz a skaut P.Dr.Vojtěch Eliaš – O’Kim.

Přijďte spolu s námi poděkovat, společně se setkat a oslavit toto významné výročí všech skautů a skautek!

K setkání srdečně zvou

Pořadatelé Pražského skautského dne