Mezi lískami problesklo torzo hradní věže a na chvilku jsem zahlédl severní val. Stojím před Orlíkem a protahuji se boční uzoučkou branou. Na nádvoří mi instruktoři pevně tisknou levici a seznamuji se s několika frekventanty, kteří dorazili dříve. Pade, Balů a další dolaďují drobnosti před slavnostním ohněm. Ten je zapálen křesáním, jak se sluší a patří. K uctění památky bratrů A. B. Svojsíka, Velena Fanderlíka a Jana Remišera – Lona, zakladatele Ekumenické lesní školy, vhazují instruktoři tři polínka do čistě plápolajících plamenů. Cestou nahoru po ztmavlých hradbách nikdo nepromluví. Na horní plošině tvoříme první gilwellský kruh a pak se zpěvem večerky loučíme. Čistím si zuby a připravuji ležení. Stejné místo na nocování si oblíbil i Balů. Chráněni severovýchodní hradbou zalézáme do spacáků a Balů mi vypráví o etice učitele a žáka na středověkých univerzitách. Osvětlení jasných hvězd mi dlouho nedovoluje usnout. Přemítám, naplní-li se všechna má očekávání, se kterými sem přijíždím. Naučím se tady novým dovednostem, abych mohl lépe vést a vychovávat mládež mi svěřenou? Dokážu se přenést přes své předsudky k duchovním tradicím a pomohou mi v životním hledání bratři spící opodál?
…
Bývalá Orlovská lesovna je vsazena do mělkého západního údolí chráněného smíšenými lesy. Na malé oplocené loučce se tísní čtrnáct podsadových stanů uspořádaných do tvaru podkovy. Za ohradou prosvítá velká louka, která nese stopy táboření, ale okolní lesy jsou skvostné. Buky, smrky, několik borovic a kameny porostlé lišejníky vytvářejí milovanou atmosféru Vysočiny. Důvod, proč organizátoři pořádají lesní školu právě tady a teď je zřejmý. Vždyť právě v blízkém okolí lesovny tábořila poprvé Svojsíkova družina skautů přesně před sto lety!
Jsme rozděleni do družin – na zelenou, červenou, modrou a žlutou. Naše zelená družina putuje na seznamovací výpravě severně Orlovskými lesy, přes Sázavu do Pohledě, do skanzenu Michalův statek. Máme nejvyšší věkový průměr a upřímně se z toho radujeme. Cítím, že budeme dobrá parta.
Do deníku si zaznamenávám poznámky k prvním hrám a přednáškám, které poutavě vedl Rys, Balů, a Jan. Podtrhuji si nutnost řádně shrnout a společně rozebrat poznatky po každé skautské činnosti, aby nezanikla její nosná myšlenka, a aby si ji uvědomili mladší bratři. Instruktoři jsou výborně připraveni a všechny aktivity na sebe plynule navazují. Jsou znát jejich pedagogické zkušenosti a nikdo neopomene osobní kontakt a kratičkou rozpravu s námi frekventanty. Jsem moc rád, že tu mohu být. Cítím se plný energie a elánu, svoboden, obklopen krásnou krajinou pociťuji silnou sounáležitost s tímto společenstvím pozitivně smýšlejících lidí. Nikde žádná bezduchá buzerace a neemotivní bazírování na lapáliích. Přeji si, aby tuto atmosféru zakusili mí kamarádi a bratři ze střediska…
Jsou nám rozdány běžné denní úkoly, ale každý se navíc podílí na chodu života lesní školy podle svých možností. Spontánně si navzájem předáváme zkušenosti a poznatky z našeho skautského života. Úspěchy i neúspěchy. Velmi vysoko hodnotím to, jak mají instruktoři profesionálně připravené dramatické, sportovní, historické a tradiční skautské činnosti a na ně navazující přednášky a debaty. I ranní rozcvičky jsou pojaty emotivně a vesele. Každé ráno je tematicky věnováno nějaké osobnosti z oblasti tělovýchovy. Ve všech aktivitách je kladen velký důraz na estetiku, symboliku, skautské tradice a duchovní ideály. Zažívám zde chvilky euforie, které nejsou předem vyčteny z žádných učebnic pedagogiky či psychologie. Je to především Merkur a okamžiky s jeho bezmeznou laskavostí, povídání Balůovo nejen o přírodě a historii, pozitivní Pade, vstřícný Kyklob, moudrý Rys, klidný Hakim (jun.), chrabrý Bivoj, šikovný Bobr, Nibowaka, František, Hobit, Vlk, Jan a další výteční bratři. Nikdy nezapomenu na Hakima (sen.), Bobra, Číla, Akelu a Veverku. Na Dikyho a jeho hranici, na Heroa a pochodně, na Aliho elán, na Bobyho pracovitost, na Šakala a Kellyho, kteří nás vždy zasáhli svou energií, na Vendyho, Bonyho a jejich hru a zpěv, na výborného Korkyho, Všezňu, Ondru, Důlka, Acona, Kaktuse, Hvězdáře, Nea, Bineshiho, Rolfa, na táborníka Arnyho a další skvělé bratry. Nezapomenu na skvělé pokřiky, na chytlavý zpěv, na všeobjímající veselí i úctu ke starším bratrům, na houpavou Engonyamu, na elektrizující Melechov, na magickou přírodu Vysočiny. Na chvíle v debatách, kdy jsem rozkrýval, co mi bylo skryté. Na obnovu mého činovnického slibu. Děkuji. Děkuji velice.
Petr Stejskal – Kapraď
Možný dovětek:
Z prvního podzimního setkání ELŠ 2012 si přivážím ujištění, že ony okamžiky euforie mohou pokračovat dál, a že pocit skutečného bratrství, který jsem poznal v srpnu, mohou okusit i jiní. Jsem si jist, že instruktoři nezklamou a znovu připraví další vynikající ročníky Ekumenické lesní školy plné zajímavých aktivit a vzácných hostů v nějakém atraktivním koutu naší krásné krajiny.