Přátelé, bratři,
děkuji Vám všem za Vaše rozhodnutí prožít společně s námi letošní běh Ekumenické lesní školy.
Žijeme v naději, že se nám podaří nahlédnout do zrcadla staleté tradice českého skautingu a to nahlédnout tradičně i netradičně.
Tím tradičním nahlédnutím budou přednášky s besedami, věnované století českého skautingu – už teď si prosím, připrav zápisník. Naváže na ně i tématika etiky skautského vůdce, se kterou se chceme setkávat v denních, krátkých zamyšleních a to vždy v prostředí krásných Orlovských lesů, které byly svědky prvního pokusu o zformování skautské metodiky u nás a které byly i svědky prvních tábornických pokusů mladých skautů v roce 1912.
To netradiční budou krátkodobé návraty do jejich tehdejší praxe, spjaté s drsností přírody na Vysočině a s jejich oproti našemu, nedostatečným vybavením pro tábornický život.
Ač zkušenější a znalejší chceme rádi na čas odložit zkušenosti i pohodlí skautingu 21.století a nahlédnout sto let zpět.
Protože k tomu patří i rukodělná zručnost, už teď začni brousit svůj skautský nůž. Bude toho zapotřebí.
Konečně – proč by tě zval vůdce či instruktorský sbor Ekumenické lesní školy v roce 2012, když to mohou obstarat lépe slova, napsaná do táborového deníku jednoho z prvních skautů A.B. Svojsíkem – „Příroda je matka i přítelkyně nejvzácnější. V její náruč spěj, tam prožiješ vždy chvíle nekrásnější.“
Za celou lesní školu přeje vše dobré – Merkur, Balú a Pade