Příspěvky

Přátelství

K závěru letošní serie úvah jsem zvolil prostinké, ale obsahem hluboké slovo: přátelství. Vždyť nás k němu vybízí i jedna z dobrých rad skautského zákona. Být přátelský k druhým předpokládá být přátelský také k sobě, oběma směry rozdávat dobro,…

Pozvánka na Ekumenickou lesní školu 2018

Vážení bratři, milí přátelé,

Kostel sv. Jiří (Řečice)

před časem jsme se společně prošli Orlovskými lesy poblíž hájenky, kde budeme v létě tábořit. Dnes se vydáme jen slabou hodinku chůze od Orlovské myslivny k návrší nad osadu Řečice, kde stojí kostelík. Shlíží z té výšiny už sedm století a zvláštně promlouvá ke vnímavé skautské duši.

Je zasvěcený svatému Jiří, bojovníku se zlem, rytíři a patronovi skautů. Ztmavlý obraz rytířského jezdce na bílém koni zdobí maličký oltářík a provázejí jej mnohem starobylejší gotické fresky na stěnách. Všechny v různých podobách zobrazují jen a jen dobré skutky, jakoby už středověký potulný malíř tušil, kdo sem zamíří pro inspiraci více jak sto let od vzniku českého skautingu. Je to krásné místo pro dnešní jarní, lehce virtuální, ale i pro letní, již opravdové setkání.

To ale ještě není všechno. Kostel má dodnes zbytky opevnění. Byl opravdovou tvrzí s valem, příkopem, hradbou a vstupní věží. Do kraje dosud hledí raně gotická okénka, která bys zakryl dvěma dlaněmi, dodnes připomínající střílny lučištníků. Kování na dveřích z dubových fošen je masivní a má zakončení ve tvaru rozvinuté lilie. Škoda, že nenechavá ruka zcizila před lety dveře od sakristie. Na nich byly kusy železa ještě ze 14. století a mnohé z nich stejně vykované. Hned před prahem zmíněných dveří leží v podlaze dlážděné cihlami náhrobek řádového rytíře, jednoduchý, prostý, bez nápisu. O jednom však mlčky promlouvá: o cti muže, který splnil svůj úkol.

Co tu je dále k vidění, nemá už jednoznačný výklad. V sakristii je kamenný stůl, zřejmě pozůstatek středověké pece. Možná sloužila jako pekárna hostií, ale dost možná vytápěla tuto komůrku a prostor nad ní, kde se dnes otevírá gotické okénko do temné půdičky a kde snad žil svůj osamělý život kněz – poustevník, správce svatyně a rádce příchozích poutníků.

Ticho a šero kostelíka láká posadit se na chvíli do hrubých stařičkých lavic z hoblovaných fošen, ponořit hlavu do dlaní a mysl do vzpomínek. Kolik ušlechtilého odkazu minulých časů dokázal do sebe vsáknout  náš skauting! Kolik z toho dokážu já přijmout? Kolik z toho dokážu já předat? Koho dokážu oslovit? Snad i na tyto otázky dokážeme v létě najít odpověď.

Na společné hledání se těší
Balú, Pade, Krokodýl, Vlk a sbor instruktorů

Přidáno před

Odpočinek

Otuženi rychle nestupujícím jarem jsme o měsíc blíž letnímu běhu lesní školy. Květen – kolik nádherných označení nese s sebou! Vybral jsem prastarou pranostiku, která zve do přírody:

„Je tady máj – půjdeme v háj!“

Zabývali jsme se totiž od počátku roku vážnými otázkami a je na místě zastavit se k odpočinku. Není to marnění času. Každý, kdo je na cestě jej potřebuje, ať je to cesta namáhavá fyzicky, nebo duševně. Upevní, co bylo započato, protože nabízí ohlédnutí. Nové nadechnutí pak usnadní další postup.

Zklidnění mezi těmi dvěma, třeba i doprovozené kvalitním vyspáním z únavy, dovolí vidět dosavadní i budoucí cestu srdcem, tedy jejím obrazem ve vlastním svědomí.

Je dobré, když přicházející únavu můžeme nasměrovat do míst, která zároveň motivují – urovnávají tok myšlenek a nesou v sobě jakýkoliv náboj krásy.

To neurčité zájmeno tu má své místo, abych neodkázal výhradně na krásu májové přírody, ale i dál, byť ta jarní krása je nejblíž.

Začněme zde: Oči odpočívají ve svěží zeleni a v pestrosti květů. Píli pochvaluje bzučení hmyzu v nich a mravenci vlečou své náklady po značených cestičkách. I oni mají vědomí cíle a smyslu cest. Jen jarní noc dopřeje ticho uším, které se nechaly za dne unášet ptačím zpěvem. A k tomu měkkost trávy, jas obzorů a což teprve voda….

Odtud je už jenom krůček k relaxační roli krásy umění, k výtvarným, hudebním i literárním dílům i k vlastní kreativní tvorbě. Kdo potřebuje najít oddech v tělesné práci, ať vezme vrbový či bezový proutek plný jarní mízy a zkusí píšťaličku, nebo ať uřízne hůl a vyzdobí ji uměním své ruky a nože. Bude mít hezkou oporu.

Je ale opora silnější – pohrát si, sdílet se s přáteli. To je to nejkrásnější, co nás může potkat.

Častá setkání s dobrými lidmi přeje
Váš bratr Balú

Přidáno před

Pozvánka na výpravu do Kašperských Hor

OKaELŠ (otevřený kruh absolventů ELŠ) pořádá dvakrát ročně výpravy po českých krajích. Pozvánku na letošní jarní výpravu do Kašperských Hor vizte níže. Kdo by se chtěl připojit, nechť se ozve bratru Samovi.

Milí bratři,

termín naší výpravy na Kašperké Hory se blíží, bude to od úterý 24. 4. až 26. 4. 2018. Ubytování je zamluvené přímo v Kašperských Horách v Dětském domově č.p. 134. Je to přímo na náměstí. Dvoulůžkové pokoje s přistýlkou cena je 220 Kč na osobu a noc. K dispozici bude rychlovarná konvice a mikrovlnka. Spacáky nepotřebujete, ale vezměte sebou jídelní soupravu. Program upravíme dle počasí a domluvy. Možnosti: hrad Kašperk, Kostermanova rozhledna Javorník, Čenkova pila, soutok Křemelné a Vydry, atd. Napište mi prosím, kdo má možnost se zúčastnit.

Ještě jen připomínám podzimní výpravu na Pálavu v termínu 21. 9 až 23. 9. 2018.

Vše dobré přeje Sam
sam.vesely@tiscali.cz

Přidáno před
Příspěvky

O otužilosti

O otužilost jsme zavadili minule při pozorování probouzení jara. Ona je totiž potřebná. Je dokonce dvojí — tělesná a duševní, spolu souvisejí a jedna bez druhé neplní svůj cíl. „Jsme silni svalem i duší“ zpívá…

Velikonoční přání

Milí bratři, vzácní přátelé a čtenáři stránek ELŠ, rád bych Vás všechny pozdravil, protože přichází s novým jarem Veliká noc. Ještě důležitější je ale následující velikonoční ráno. Naši předkové vyhlíželi východ slunce a ve svých věrských představách je viděli radostně se koulet a tancovat na jarním obzoru. Ta jarní radost z probuzení života je v nás, ať už ji spojujeme se Zmrtvýchvstáním Páně, nebo ji podvědomě vnímáme z voňavého vánku, který je prosycen prvními pyly, nebo prožíváme obojí.

Přeji tedy všem tu vnitřní radost, která v mysli probouzí nové naděje v nejistotách a dovede probudit odvahu k dobrým činům. Ostatně i bělosobotní oheň vykřesaný z kamene říká totéž – je lépe rozsvítit malý plamének, než zůstávat v temnotě a nadávat na ni.

Tak vzhůru na jarní stezky, vždyť víme dobře, že pod šedí stařiny a ve stále ještě holých haluzích se chystá veliká slavnost budoucího léta.

Váš vděčný bratr Balú

Přidáno před

Dva semináře na konci zimy

Tu zimu jsem zvolil do nadpisu úmyslně. Prožíváme dobu, kdy potřebujeme vnitřně pookřát a rozehřát se. Mám za to, že se to pořadatelům seminářů ve Skutči a v Brně povedlo. Díky jim, díky přednášejícím, dík sestrám a bratřím, kteří pomohli s organizací a snad mohu vyjádřit dík i za nás, co jsme se na ta místa sjeli a sešli poučit se, potěšit a zahřát.

Ve Skutči se skutečně zdařilo. Co ? Vytvořit tradici. Druhý seminář byl srovnatelný s prvním co do nabízeného programu, hostil ale více posluchačstva. Jeho podtitul se stal skutkem. Poskytl hluboký duchovní prožitek slavením neokázalé, ale motivující Eucharistie, jíž předsedal bratr biskup Fr. Radkovský. Jeho následná, ve vrcholu už velikonočně radostná fundovaná přednáška o vědeckém zkoumání Turínského plátna spojila klíčová slova víra a věda v jedno. Jeho slova o naději: „Nemusíme se bát, to důležité se už stalo!“ byla shrnutím úchvatného zamyšlení.

Reminiscencí pohnuté historie byl pak dokument Skauti bez lilie, možná tu mohla být i krátká debata.
Ta se rozproudila po vystoupení diplomata a skauta Pavla Fischera, který položený duchovní základ obohatil o cenná občanská témata zařazená do  evropského kontextu a glosovaná jeho osobními zážitky. Mne osobně nejvíce oslovil jeho pohled na náš i zahraniční skauting.

Příběhy paměti národa v prezentaci Mikuláše Kroupy a bratra Miloše Říhy – Šípka jsou výzvou pro všechny zúčastněné nejen k jejich využití, ale i vyhledávání a zaznamenání. Symbolika názvu skutečského střediska, která připomíná tragiku zničených Ležáků a jehož prezentaci jsme mohli sledovat jakoby byla první odpovědí. Byla svěží, projasněná mládím moderujících. Z hlasů i tváří bylo znát nadšení, které je oslovující.

Brno mělo svůj „osmičkový“, tedy dvacátý osmý seminář. To už je opravdu letitá tradice. V křížové kapli starobrněnské baziliky se začínalo slavením Eucharistie, to ještě byla pro časnou hodinu přítomná jen menší část účastníků, ale postní výzva po zkoumání vlastního nitra a vztahů dobře souzněla s následným programem v kapitulní síni augustiniánského kláštera.

Duchovním  tématem Dar víry a co s ním? precizní formou zkušeného pedagoga provedl posluchače pomocný biskup brněnský Mons. Pavel Konzbul. Tři nastíněné pohledy na víru – vývoj samotné víry – doba, ve které žiju – blízcí lidé kolem nás – protkané poukazy na vývoj lidské osobnosti od dětství po dospělost dobře korespondovaly se skautským pojetím péče o duši. Mohou být inspirací nejen přítomným vůdkyním a vůdcům, ale také těm, kdo připravují nejrůznější vzdělávací akce pro čekatele a vůdce.
Vůdce Jesenické lesní školy br. Stanislav Balík – Ježek se ujal tématu , které prostupuje současným děním u nás i jinde ve světě Nová společenská štěpení a jak k nim může přistupovat skaut ? Druhý otazník za námětem brněnského semináře se začal narovnávat a měnit ve vykřičník, varující skautský signál. Pohled profesionála – politologa byl velmi užitečný a objasnil příčiny i formu změn ve společnosti, které k rozdělením vedou. Jako odpověď  pak uvedl známá slova zakladatele světového skautingu : „Opusťte tento svět lepší, než byl, když jste přišli.“  Druhou citací pak byla slova ze slibu „jak dovedu nejlépe.“ Rozvedené se tyto citace dají vyslovit Ježkovou řečnickou otázkou:“ Co my? Jaké myšlení přijmeme a předáme?“ a výzvou:“Soutěžme ve vztahu k sobě a k sobě navzájem!“

V odpolední části programu se vracíme do padesátých let minulého století. O tragedii v Babicích a osudech kněží – mučedníků, kteří byli mezi obětmi zvůle,  hovořil spisovatel Miroslav Kasáček z občanského sdružení Paměť. Vysokou výpovědní hodnotu měla projekce dokumentu Mlynáři od Babic a držet v ruce a číst si v kopiích posledních dopisů odsouzených byl pro mne osobně a věřím, že i pro další účastníky semináře, pohnutý okamžik.

Obrázkové putování Aljaškou, jejími kostely, přírodou a krajinou oživenou divokými zvířaty, které v závěru nabídl diecézní duchovní rádce P. Opatřil, bylo příjemným vydechnutím po putování nešťastnými lidskými osudy předchozího tématu.

Oba semináře ukazují cestu. Je prospěšné jít i mimo velká centra, je dobré oslovit nové lidi, je šťastné se setkávat a debatovat s přáteli.

Díky všem!

Balú

Přidáno před