Jedno výročí uprostřed září

14. září uplyne 80 let od smrti prvního presidenta Československé republiky, T. G. Masaryka.

Snad jen pro úplnost dodejme, že světlo světa spatřil 7. března 1850, v Hodoníně na jihu Moravy.

Šířit se o jeho životě by bylo sice zajímavé, ale stojí to mimo možnosti zamýšleného textu.

Ten by měl odkázat k přemýšlení nad třemi pohledy na Masaryka, které zužitkujeme v jubilejním roce republiky:

  • Masaryk a výchova
  • Masaryk a politika
  • Masaryk a skauting

Co se týká prvního pohledu, má obrysy dané jeho dlouhým a pohnutým životem, jeho hledačstvím.

Poznal jeho citovou vroucnost své maminky v dětství a byl celá studentská léta přitahován silnými osobnostmi ze světa vědy i politiky, až se zformoval jeho filosoficko-humanistický pohled na člověka, který by se dal stručně shrnout do klíčových slov: úcta ke každé lidské bytosti, svět pro člověka, svoboda rozhodování.

Nakolik to souvisí s ideály skautské výchovy, posuďte sami: „Lidé se vyhýbají těžké práci duševní i tělesné. Musíme mládež k tomu vychovávat, aby se práce nebála a za práci se nestyděla.“ (TGM)

Masaryk se politikem stal v době, kdy už měl za sebou vědeckou a pedagogickou práci a bohatou životní zkušenost.

Celé jeho politické kredo lze vtěsnat do jediné jeho věty: „Ježíš a ne Caesar!“ Dá se dobře vyložit historicky, dá se dovést až k naší současnosti.

Co to znamená? Přitakání myšlence úcty k člověku jako svobodné bytosti a zřetelné ne! diktatuře, totalitě, populismu, které provázely Caesarovu éru.

Ideál státní samostatnosti a národní svobody, ideál demokracie, ty dovedly Masaryka až k postavení prvního mezi občany, a proto si zasluhuje dodnes pozornost.

Masaryk a skauting. Už předchozí text mnohé napověděl. Teď zbývá už jen místo pro jeho vlastní slova na adresu skautů z roku 1920:

„Skautství, jak se na ně dívám a co o něm vím, bylo ve mně jako ideál praktičnosti v malé i velkém. … Dovésti si pomoci a nebýti závislým na jiných. Praktičnost, která vylučuje luxus, to platí zase zejména pro města: žádný přepych, žádné zbytečnosti. … Republika je ideál, to není pro nás jen forma státu vedle jiných forem. …Příroda jest potrava pro tělo, vzduch a slunko … Příroda je demokratická, a proto vidím ve skautingu školu republikánskou. Prohlašuji vám všem: ‘Nazdar!’“

Balú

Zdroj obrázku: http://extrastory.cz

Přidáno před

Slavnostní předání ŘSV bratru Baldovi

 

Merkur, Balda a náčelník Číča

Ve Skutečském kostele Nanebevzetí Panny Marie se slavení eucharistie 21. neděle v mezidobí stalo oslavou celého skautského hnutí. Mši svatou, kterou celebroval pomocný biskup královehradecký a celoživotní skaut bratr Mons. Josef Kajnek. Tato neděle se stala výjimečnou díky přžedání nejvyššího skautského vyznamenání Řádu stříbrného vlka bratru Ladislavu Bartůňkovi – Baldovi (*1931). Slavnostního předávání vyznamenání se zúčastnilo mnoho vzácných hostů, jimiž byli senior Řádu stříbrného vlka bratr Miloš Blažek – Merkur, další nositelé tohoto vysokého vyznamenání bratr Eduard Marek – Hroznýš, bratr Zdeněk Navrátil – Fetišek, Jiří Lukšíček – Rys, náčelník Junáka bratr Marek Baláš – Číča, dále také představitelé města Skuteč, a mnoho dalších. Před závěrečným požehnání bratr Merkur udělil Ladislavu Bartůňkovi Řád stříbrného vlka. Tento řád je významným oceněním, jelikož počet jeho nositelů je omezen pouhými dvanácti členy a je udělován doživotně, ostatním nositelům tohoto řádu však přes jejich vysoký věk zdraví nedovolilo do Skutče přicestovat.

Bratr Ladislav Bartůněk – Balda tento řád získal za svůj celoživotní přístup ke skautskému a civilnímu životu.V 50. letech byl komunistickým režimem vězněn jako nepřítel státu v uranových dolech na Jáchymovsku za protistátní činnost a za pokus o přechod státní hranice, poté, co byl Státním soudem ve Skutči ve vykonstruiovaném procesu spolu s dalšími občany odsouzen na 6 let tvrdého žaláře. Také se jako vězeň podílel na výstavbě částí města Příbrami. Jelikož byl Junák v době komunistického útlaku zakázán, nemohl se naplno zapojit do skautské činnosti. V roce 1968 a následně v rocce 1989 se bratr Balda obrovskou měrou zasadil o znovuobnovení Junáka na Skutečsku a také v celém okrese Chrudim. Na závěr předávání bratr Merkur nádherně vystihl Baldův přínos pro skautské hnutí: “Kdyby nebylo lidí jako je Balda, Junák, by dnes neexistoval.“

Přidáno před

Seminář na téma Věda, víra a skauting ve Skutči

Skautský seminář na téma Věda, víra a skauting proběhl ve Skutči dne 3.6.2017. Program začínal mší svatou, kterou celebroval biskup-skaut Josef Kajnek. Jako další hosté vystoupili Jiří Grygar a Štěpán Kovář s tématem Věda a víra. Věra Sosnarová se podělila o svůj neuvěřitelný životní příběh /18 let v Gulagu na Sibiři/ a duchovní téma o pravdě a lásce přednesl P.Jan Uhlíř. Seminář navštívilo více jak 100 účastníků, což považujeme za úspěch a doufáme, že se nám tímto ročníkem podařilo založit tradici vzdělávacích seminářů ve Skutči. Zároveň také během semináře bratr Petr Hájek – Balú, za Řád Stříbrného vlka, oznámil radostnou novinu, že do počtu dvanácti se Řád rozšíří o bratra Ladislava Bartůňka – Baldu ze Skutče. Bratr Balda je politický vězeň komunismu, celoživotní skaut a významná skautská osobnost Pardubického kraje. Z celého srdce mu za všechny skauty gratulujeme. Dále také patří velké poděkování bratru Radku Konečnému – Pademu, vůdci Ekumenické lesní školy, za pomoc při sestavování programu a zabezpečení přednášek. Ve spolupráci s farností Skuteč, Ekumenickou lesní školou a skauty ze Skutče seminář zorganizovali Martin Pavliš-Krokodýl, zástupce vůdce Ekumenické lesní školy a Jan Linhart, kněz a skaut ve Skutči.

Přidáno před

Pozvánka na Seminář Věda, Víra a Skauting 3.6.2017

Srdečné pozvání na seminář ve Skutči, který bude místem milých setkání a zajímavých přednášek. Seminář se uskuteční 3. 6. 2017 v Kulturním klubu ve Skutči. Program si můžete stáhnout kliknutím na banner níže.

Pade.

Přidáno před

Vlčinec Ekumenické lesní školy – metodika práce s nejmenšími

Vlčinec… Zní to nespoutaně a divoce. A také to tak má být. Ti nejmenší, které v našich oddílech a družinách vedeme vstříc životu, jsou občas divocí až až. Ano, vlčata budou hlavním tématem dvou víkendů, které se uskuteční v Pohledi, na Orlovech a pod hradem Levnov na řece Oslavě.

V malebné vesničce Pohleď a na Orlovech nedaleko hranice Čech a Moravy nás čeká metodická průprava pro práci s vlčáky, naučíme se, jak je zaujmout, jak si s nimi hrát, jaké písně nemohou u vlčáckého ohně chybět, které rituály jsou s vlčáctvím neodmyslitelně spjaty a v čem je právě jejich věk specifický. To bude ale jen začátek. Na maximum využijeme i malebné venkovské prostředí. Navštívíme i řeku Sázavu, která poskytla svoje malebná zákoutí jako útočiště jedněm z prvních skautských táborů. Zkouškový týden naproti tomu proběhne na řece Oslavě, která je tak důležitým bodem setkávání se skautů, ba i trempů z Brněnska. Co je ale nejdůležitější, půjde zejména o ryzí setkání přátel, kteří spolu prožili nespočet kurzů a mají za sebou pořádný kus vykonané práce, o jejíž plody se chtějí podělit. Vlčinec 2015 ve svém obsahu metodický seminář, byl předzvěstí toho, co nás čeká v roce 2017 na čekateláku.

Nezůstaneme ale jen u vlčat, pokusíme se dotknout i duchovní dimenze skautingu obecně, na slovo přijdou i ti úplně nejmladší – Benjamínci.

Máš-li tedy chuť se setkat s Balúem a Merkurem, Hakimem, skautskými osobnostmi, které jsou nositeli tradice Ekumenické lesní školy, ale svým celoživotním dílem zasáhly celé naše hnutí, chceš-li strávit nedělní bohoslužbu pod starým ořešákem na dvoře statku, nebo prostě toužíš strávit víkend v nádherném prostředí, bratrském a sesterském kruhu s pocitem dobře stráveného času a mít možnost se nechat okouzlovat krásami Vysočiny? Sestro, brácho, už ani chvíli neotálej s přihlášením, tyto víkendy připravujeme právě pro Tebe!

Srdečně děkujeme všem 25 ti adeptům na čekatelství, jenž se na Vlčinec přihlásili a také, byť lehce smutní, prohlašujeme, že přihlašování je již k dnešnímu dni tímto uzavřeno.

Za tým ELŠ – PADE

Přidáno před

Velikonoční přání

Milý bratře, slavnost Veliké noci nám připomíná nejen opravdový příchod jara, ale vlastně mnohem víc: Paschu, přechod, přechod z nesvobody ke svobodě, jak své vysvobození podnes slaví věřící Židé, ze smrti do života, jak to slavíme my, křesťané, ve vděčném slavení památky Kristova Zmrtvýchvstání neděli co neděli, ale můžeme tu odvěkou výzvu a touhu přijímat i osobně a po vůdcovsku, jako oživení tolik potřebných vztahů ke svým osobním závazkům a úkolům, k zodpovědnosti za své nejbližší a konečně i odpovědnosti vůči vlastnímu svědomí, které je hlasem Božím v nás.

Ze srdce přeji a vyprošuji, aby Velikonoce 2017, které tak blízce navozují naše setkání, byly pro každého z nás nejen krásným zážitkem, odpočinkem a svěžím nadechnutím, ale i trvalou inspirací pro vůdcovské dílo.

Vše dobré přeje PADE & instruktoři ELŠ

Přidáno před

XXVII. Skautský seminář ELŠ 2017 – POZVÁNKA + PROGRAM

Vážené sestry, vážení bratři, zveme vás na XXVII. Skautský seminář Ekumenické lesní školy, který proběhne o víkendu 13. – 15. ledna 2017 v pražském Salesiánském divadle.

Přednášet a diskutovat s vámi bude Jiří Grygar a Štěpán Kovář (Vztah vědy a víry), Stanislav Balík – Ježek (Zapomenuté a opomíjené poklady skautské výchovy), Ládis Heryán (Recitál), Kateřina Lachmanová (Typické překážky usmíření), Miloš Říha – Šípek a Mikuláš Kroupa (Skautská vize), Vojtěch Eliáš – Kim (Cizinec, nepřítel a bližní), Mons. +Tomáš Holub (nedělní bohoslužba a Etika války a boje proti terorismu), Miloš Blažek – Merkur (Rozhovor: 90 let skautem), Roman Buchtel (Duchovní úvod), Martina Špinková (Může být konec života dobrý?) a další osobnosti.

Dále pro vás budou připraveny výstavy, skautský antikvariát, klub, čajovna, ubytování, stravování, prodejci knih i dalšího vybavení pro skauty atd.

Více viz přiložený program v PDF zde: program_seminare_els_2017

nebo zde: https://krizovatka.skaut.cz/dokumenty/category/57-4840?download=1533:57-program-seminare-els-2017

Těšíme se na vaši návštěvu!
Se stiskem levice Rys, Pade a tým organizátorů

Přidáno před

Setkání s ELŠ, s bratrem Merkurem a jejich vliv na můj skauting

Moje vzpomínky na dobu, kdy do mého skautského povědomí a života začal vstupovat fenomén Ekumenická lesní škola, jsou už letité, tedy víc jak dvacetileté. Po obnovení Junáka jsem se zapojil do činnosti 16.střediska Duha v Brně jako oddílový zdravotník – „skautský lékař“. Brzy jsem zjistil, že je v celém Junáku i v našem středisku výrazný nedostatek činovníků a navíc že stávající činovníci jsou buď staří a už fyzicky nestačící anebo nadšenci, kteří jsou nekompetentní , nemajíce vědomosti ani zkušenosti. V mém vlastním středisku jsme neměli literaturu a velmi obtížně jsme dávali dohromady program. Mluvím v množném čísle, poněvadž vůdce oddílu byl mým přítelem a před každou oddílovou radou mne prosil, abych tam přišel a pomohl nápadem, varováním, společným hledáním cesty. Nakonec bratr Pad byl nucen udělat vůdcovskou zkoušku a to kolem r. 1996. Tehdy nám nadšeně vyprávěl o lesním kurzu Ekumenické lesní školy, který ho připravil ke zkoušce a dal mu mnoho kontaktů a podnětů a informací. Všechny nás tehdy povzbuzoval, abychom se též přihlásili na některý z kurzů ELŠ. Už tehdy pro nás ve středisku byla Ekumenická lesní škola Universitou skautingu a špičkou ve vzdělávání a přípravě na vedení skautského oddílu. A v čele této organizace figurovala jména Merkur, Neptun, Šakoh, Balů. Co jsem slyšel chvály na moudrost, náročnost, praktičnost a spolehlivost těchto bratří.

Zprvu jsem odmítal vydat se touto cestou, tedy stát se skautským činovníkem. V té době mně bylo 42 let, měl jsem 5 dětí, pracoval jsem na 2 úvazky na chirurgické klinice v největší nemocnici v Brně a na Lékařské fakultě. Měl jsem ambici být hodným a spolehlivým tátou, manželem a dobrým lékařem popř. učitelem adeptů medicíny. A naprosto jsem si nedovedl představit, že bych měl vést a vychovávat tlupu dětí nebo dospívajících, kterým se neumí nebo nechtějí věnovat vlastní rodiče, dětí které vše bagatelizují, kritizují a nakonec opouštějí. Vždyť jsem byl na skautských táborech a výpravách i schůzkách. Mizerná kázeň , nepřipravenost, místy nuda, místy riskantní podniky jako lezení po skálách či do jeskyní, skákání do jezírek v zatopených lomech, neznalost map a už vůbec ne zacházení s buzolou. Rozdíl mezi tím, co přinesl bratr za materiály z ELŠ a realitou byl obrovský a zdál se být nepřekonatelný. Připomínalo mi to výuku vyučování a výchovy na Pedagogické fakultě a to co jsem sám zažil ve školách a přednáškách. Ambice odtržené od reálných možností.

Jednoho dne však za mnou přišly mé 3 mladší dcery ve věku 10,9 a 6 let a řekly mi: „ Taťko. My jsme se přihlásily do skauta.“ Nechtěl jsem věřit vlastním uším, mě přece nikdo nekontaktoval, nepodepisoval jsem žádnou přihlášku a také v našem středisku ani nebyl dívčí oddíl. Tak jsem se jich vyptával, kde je ten jejich oddíl a ony mi řekly, že ten teprve vznikne až jejich vedoucí Gábina bude mít zkoušky, je to prý studentka Pedagogické fakulty v 1. ročníku. Klubovnu prý nemají a sejdou se vždy před výpravou u křížku. Ta výprava bude už tuto sobotu, mají mít jídlo na 1 den, pláštěnku a 50 korun na cestu. Kam jdou nevěděly. V sobotu celé odpoledne pršelo. Večer , kdy už jsme děti čekali domů, mě volala paní z hospody ve Vranově na Dyjí, že tam jsou nějaké děti asi 5, že jim ujel autobus a tím i vlak, abych pro ně přijel. Celou cestu tam jsem se připravoval na to, co řeknu té jejich vedoucí. Našel jsem hospodu i děti, které byly promoklé a vystrašené , vedoucí nikoliv. Ta odjela se skupinou zdatnějších, které ten autobus stihly. Po cestě mi vyprávěly, že to bylo bezva, ale potom zabloudily, zmokly no a byly unavené a nezvládaly tempo, slečna vedoucí je pobízela slovy, která jsme doma nepoužívali. Tak šly, pobrekávaly, a tak jim řekla , že ten autobus musí stihnout a když to nestihnou, tak ať jdou do té hospody , že ona tam všechno domluví. To tedy byl na mě silný tabák. Tak jsem řekl, že do takovýho skauta chodit nebudou. Ale jen co jim otrnulo, začaly škemrat, že by chtěly chodit , ale do skutečnýho skauta, kde se lidi o druhý starají, kde děvčata nosí takový pěkný žlutý šátky a hrají plno her a jsou k sobě hodný a nemluví sprostě. Viděl jsem také jejich kamarádky, které s klíčem na krku posedávaly na zábradlích před domy, kde bydlí, a závistivě pokukovaly po klucích , kteří měli aspoň balon a hráli na trávníku kopanou. Tehdy mně napadlo, že by stačilo jen vyjít před dům a mohl bych dát dohromady tucet těchto dětí ponechaných celá odpoledne nicnedělání resp. vlastní zábavě. Promluvil jsem o možnosti založení dívčího oddílu na nejbližší střediskové radě.

Jasně, neměli jsme vedoucí, zkušenosti, a vůbec proč ty svý holky nepřihlásíš do nějakýho fungujícího oddílu. My ti to zjistíme. Než to ale zjistili, objevili jsme v naší městské části paní, které dříve skautky vedla – po válce. Nyní už měla šedesát pět plus ale byla ochotná, když jí pomůžeme s programem. Slovo dalo slovo a byl založen dívčí oddíl. Ale po 3. schůzce mi sestra zatelefonovala, že její manžel dostal mozkovou mrtvici a že ona nemůže se dále skautským aktivitám věnovat. A tak jsem nastoupil další schůzku já, jako rádce družiny světlušek… no bylo jich 14. Nechtěl jsem aby to zaniklo, holky byly nadšený, vyprávěly si, těšily se , připravovaly se… já taky, ale neměl jsem žádné vědomosti. Ještě stále jsem byl přesvědčen, že jde o přechodné krátkodobé období provizoria. No ale sestra se nevracela , já chodil na schůzky , udělali jsem výpravu, děcka se vrátily nadšený a jejich rodiče tím pádem taky. Na nejbližší střediskové radě jsem urgoval novou vedoucí. Bratři mi řekli, že žádnou nemají a mít nebudou a že mohu vést děti sám, když si doplním vzdělání a dovednosti. A tím začala má anabáze od rádcovského kurzu 1997 (abych uměl připravit schůzku), přes čekatelský kurz a zkoušky 1999 (abych mohl vést tábor) až po vůdcovskou zkoušku 2000 (abych mohl vést oddíl). Hlavou nad tím kroutili kupodivu víc bratři na okrese, ale protože vznik nového dívčího oddílu podpořila a mně jako vedoucího byla ochotna akceptovat sestra v roli výchovného zpravodaje okresu, která se mnou už spolupracovala při organizaci zdravotních kurzů a Svojsíkova závodu, stal jsem se nejstarší Velkou světluškou na okrese. Po 3 letech se z nejstarších světlušek staly skautky, oddíl se rozrostl na družinu skautek, a 2 družinky světlušek. Ze skautek jsem si vychoval rádkyně , měli jsme každý rok tábor, sliby, jarní a podzimní víkendovku, každý měsíc výpravu, schůzky každý týden, klubovnu, nástěnky, soutěže, časopis a přibývalo nás. V r.2001 jsem měl v oddíle 35 členů. Přišla první zklamání, frustrace, únava…hledal jsem pramen síly, motivace, chuti do dalšího rozvoje, do řešení a nesení konfliktů, do plánování, hlášení, žádostí o dotace,… tehdy mi bratří řekli, Hakime od toho je lesní škola. Opravdu? A která? No samozřejmě Ekumenická lesní škola. Ale poprvé jsem se na ELŠ nedostal… asi jsem se přihlásil pozdě a také bylo potřeba podpořit právě v Brně probíhající běh Jihomoravské lesní školy. To se mi podařilo v r. 2001. Nicméně při okresních setkáních jsem se bavil s těmi, kteří byli na ELŠ a zjišťoval jsem , že „ to je docela jiná káva“ než to , co jsem už zažil. Trochu mi to přišlo líto, ale pomyšlení , že bych mohl absolvovat 2 LŠ , to mi připadalo jako vyložená „rozežranost“ a myslel jsem si , že bratra Merkura uvidím tak leda v časopise Skauting na fotografii. Ale opět jsem byl vedle. V té době jsem už začal být na Brněnsku znám jako guru skautské zdravovědy – přednášel jsem to a bylo třeba , abych to mohl i zkoušet a tak jsem se v r. 2003 vypravil na instruktorský kurz Collegium… to už jsem měl OČK ze zdravovědy. A zde v Měsíčním údolí jsem se konečně mohl denně vidět a podat si ruku s bratry Merkurem, Balůem, Rackem, Ursem. Zde teprve jsem našel své místo, nebo svou cestu jak chci žít skauting, svou roli s níž jsem se mohl a chtěl ztotožnit. Zde jsem uvěřil, že toto jsou mí bratři, že mezi ně patřím a že mne mají rádi.

Bratr Merkur byl pro mne v té době autoritou větší než náčelník Junáka a starosta dohromady. A nebylo to proto, že by autoritativně vystupoval, ale protože byl harmonickou pravdivou osobností – člověkem u něhož smýšlení, řeč i skutky byly v souladu. Takových lidí v životě moc nepotkáš. I když v kroji a klobouku vypadá někdy stroze, vážně či zamyšleně , má v očích laskavost a v srdci radost. Ano , je to senior řádu nositelů vyznamenání Stříbrného vlka, vůdce ELŠ, norma normans etického jednání, jedna z největších osobností skautského hnutí v naší zemi současné doby. Ale zároveň je to člověk vzbuzující důvěru a důvěru dávající, člověk hluboké víry v Boha a v dobro v lidech, bratr k němuž jistě cítíš úctu , ale můžeš k němu cítit i lásku. Mám štěstí, že se k němu mohu hlásit a je mi ctí, kdykoliv mi podá ruku.

V Brně 9.1.2017

Hakim.

Přidáno před

JE TADY! KDO? CO?

Čtvrtá adventní neděle , ten necelý týden před vánočními svátky. Způsobů, jak jej prožít, je mnoho. Mnoho tak máme a můžeme, jen jednoho se nám nedostává, a to je ticho. Ticho a tma rámovaly romantikou opředené adventy našich předků. Veliké zvony na věžích umlkaly a nechaly místo těm nejmenším klinkáčkům, aby odměřovaly čas kratičkých dnů a dlouhých nocí.

Byla za mnou jedna paní redaktorka, abych svými odpověďmi přiblížil čtenářům staročeské vnímání Vánoc. Hodně se podivila, že to, co se dnes za ně vydává, je jenom díleček dávných prožitků. Vrátit se vskutku nelze. Můžeme ale přenést do našeho skautského života právě to, co nelze v podobě perníku, slaměné ozdoby , pečených kaštanů a svařeného vína kupovat a prodávat. Můžeme advent proměnit v řadu příchodů člověka k člověku, příchodů chápajících, doprovázených podáním ruky s nabídkou odpuštění a přátelství. Můžeme se, jakkoli to v hluku naší doby je těžké, zaslechnout ticho v duši,ticho, ve kterém promluví všechny tři duchovní principy našeho krásného, vpravdě adventního hnutí. Stojí to za pokus a štědrá náruč našeho druhého domova – přírody – se nám nabízí ticho s námi sdílet a svým zimním usínáním inspirovat naději, že pokročíme dál.

Požehnaný advent, sestry a bratři – Balú

Přidáno před