Odešel bratr Jan Havel – Bivoj

Bratr Bivoj s rodinou

Milé sestry, milí bratři,

v neděli 3.11.2019 krátce po poledni zemřel velký hrdina, dobrý člověk, skaut a náš spolubratr z lesní školy – BIVOJ.

Navždy v mém srdci zůstane jako neohrožený muž, jenž v dobách nesvobody konal činy hrdinné a v dobách svobody žil skromný život muže, který již ví. Když jsem byl na ELŠ frekventantem, nám mladým vůdcům ohříval vodu, abychom se nenachladili, a sám se každý den koupal v řece. Spal ve stanu a kdo viděl jeho chatrný spacák, tak nechápal, jak v těch chladných srpnových nocích nedošel k žádnému nachlazení. Byl to silný a nezdolný muž. Kdo měl tu možnost slyšet jeho příběh vojáka, který končil odsouzením na doživotí komunistickém žaláři, tak nechápal tu skromnost, nadhled a pochopení pro ty, kteří jej připravili o téměř 20 let života. Pochopením a odpuštěním je pro nás stále velkým vzorem. Pro nás, kteří se snažíme leckdy krkolomně, ale přesto jít v jeho skautských stopách. Jsem velmi šťastný, že jsem se mohl učit od těchto vzácných bratří, jako byl Bivoj, Merkur, Balú, Káďa, Jura, Jíra S. a další, kteří tolik prožili, svým věznitelům a soudcům odpustili a nám mladším dali velký příklad křesťanského života.

Prosím o vzpomínku a modlitbu za našeho drahého bratra Bivoje. Prosím, pokud budete mít možnost, tak přijďte příští středu na poslední rozloučení s Janem.

S úctou a vzpomínkou na bratra Bivoje

Pade



Kliknutím na parte jej stáhnete v plném rozlišení [pdf].

Přidáno před
Příspěvky

28. říjen 2019

30. let svobody a demokracie v naší vlasti „Rád vzpomínám na dobu, kdy jsem se svým skautským oddílem také sjížděl řeky a prožíval podobná dobrodružství. Vím, co vše pro vás skauting znamená, a raduji se z toho, že…

Přidáno před

OKaELŠ: Zápis z výpravy do Roztok 2019

Účastníci: Karel Trávníček – Origo, Michal Paulič – Kruťas, Jiří Šváb – Dědourek, Jaroslav Weigl – Higi, Karel Vlachovský – Čmelák, Zdeněk Veselý – Sam.

Úterý 1. 10. 2019

Před polednem přicházím od nádraží ke skautské osadě. Po chvilce přichází sestra Vlaďka Hůlková – Amálka. Otevírá bránu a po prohlídce ubytovny, klubovny Rudolf a kuchyně mi předává klíče od klubovny Rudolf, kuchyně a ubytovacího srubu B. Chvilku spolu hovoříme o činnosti i historii střediska Lípa Roztoky. Amálka odjíždí a já jdu poobědvat do městečka Roztoky. Kolem čtrnácté hodiny mají přijíždět další účastníci. Na nádraží nacházím Dědourka. Čekáme a dalším vlakem přijíždí Higi. Origo a Kruťas přijíždí dalším vlakem. Poslední kdo má dojet je Čmelák a ten je podle telefonátu ještě ve vlaku někde u Benešova. Jdeme se ubytovat. Je potřeba dokoupit ve městě nějaké potraviny. Odcházíme společně a v tom již volá Čmelák, že je na nádraží v Roztokách. Jdu pro Čmeláka na nádraží a ostatní čekají v restauraci na náměstí. Jakmile se Čmelák ubytuje ve skautské osadě, jdeme za ostatníma do restaurace. Cestou zpět se zastavujeme v prodejně Albert a doplňujeme zásoby. Po večeři v klubovně srubu Rudolf, představuji zítřejší program – okružní cesta přes Levý Hradec, hradiště Řivnáč, Únětice, Tichým údolím zpět do Roztok. Středočeské muzeum. Program na čtvrtek – návštěva hrobu bratra Merkura na hřbitově v Praze Jinonicích.

Středa 2. 10. 2019

Ráno po snídani všichni opouštíme skautskou osadu a jdeme do města, kde Čmelák pokračuje nejkratší cestou přes město na levý Hradec. Všichni ostatní jdeme okolo Vltavy, částí Roztok zvané Potoky, vystupujeme na Levý Hradec. Cestou před kostelem na Levém Hradci potkáváme bratra Čmeláka a společně jdeme ke kostelu. Kostel je otevřen jen v sobotu a neděli, ale dnes tam probíhají nějaké opravy a tak si dovolujeme vstoupit na místo kde v 9. století kníže Bořivoj I. založil první křesťanský kostel. Toto místo je také spojeno s volbou svatého Vojtěcha pražským biskupem. Bratr Čmelák se vrací autobusem zpět do Roztok. Další cesta nás dovedla na hradiště Řivnáč, místo kde žili lidé již před 5000 lety. Odbočujeme z turistické cesty a jdeme polní cestou do Únětic. Je poledne a tak se zastavujeme v pivovaru na oběd. Po obědě pokračujeme přes Únětice do Tichého údolí. Začalo pršet a tak míjíme Alšovu vyhlídku a Tichým údolím jdeme okolo ulic, nazvaných Svojsíkovy sady, do Středočeského muzea v Roztokách, kde již nás čeká bratr Čmelák. V trvalých expozicích natáčí Česká televize a tak navštěvujeme výstavu Svatá Ludmila. Po skončení potkávám bratra Padeho s bratrem Klokanem. Přijeli autem a tak Čmelák nemusí šlapat Myší dírou a Pade jde s námi pěšky. Jdeme do skautské osady. V klubovně Rudolf probíhá schůzka a tak besedujeme v ubytovně. Pade informuje o lednovém semináři v Praze v Městské knihovně 10. až 12. ledna 2020. Origo mluví o pohřbu bratra Merkura a páteru Svoradovi, který se účastnil pohřbu. Kruťas hovoří o možnosti ubytování na Zemplínské Šíravě a Trenčíně. Lodž – návštěva skautského centra, porovnává naše kroje s kroji polských skautů. Nošení košil po vzoru à la Nataša. Tady cituji Skautský krojový předpis: (6) Základními součástmi skautského kroje jsou základní košile nebo halenka a šátek. Je to bída, ten náš krojový předpis. Higi poukazuje na skautskou praxi a připomíná Krakovské historické centru. Návrh na jarní setkání v roce 2020 je obec Luby u Chebu. Bratr Origo se to pokusí domluvit. Termín setkáni je 21. až. 23. dubna 2020. Bratr Pade s Klokanem se loučí a odjíždí. Bratr Pade se většinou našich setkání účastní, byť na krátký čas, díky Pade. Příprava večeře zabrala chvilku času. Večeře je ve srubu Rudolf, kde již skončila schůzka. Při večeři besedujeme s vůdkyní střediska sestrou Terezou Hůlkovou skautským jménem Uzlík. Navštívil nás bratr Azor Lukáš Hejduk a informoval o ubytování na lednovém semináři v Praze. Loučíme se s bratrem Azorem a sestrou Uzlíkem. Chvilku ještě besedujeme, den končíme Gilwellským kruhem a večerkou.

Čtvrtek 3. 10. 2019

Ráno vstáváme mezi šestou a sedmou jak kdo, tak abychom stihli zabalit věci a uklidit. O půl deváté přijíždí sestra Amálka, kontroluje úklid, přebírá klíče a loučíme se. Všichni odjíždíme z Roztok vlakem do Prahy na nádraží Holešovice. Tam přestupujeme na metro a jedeme metrem do stanice Jinonice. Bratr Higi se loučí a pokračuje dál metrem Od stanice metra Jinonice je to ještě asi kilometr pěšky na hřbitov. Nacházíme hrob bratra Merkura. Ještě jsou na hrobě věnce a květy. Světlo věčné ať ti svítí, bratře Merkure. Odcházíme. V metru se loučíme, bratři ze Strakonic jedou na autobusové nádraží. Spolu se Čmelákem jedeme na hlavní nádraží, kde se naše cesty rozdělují. Děkuji všem za účast a setkáme se na lednovém semináři v Praze.

Zapsal Sam

Přidáno před
Příspěvky

Červená a modrá

Máme tu říjen, měsíc padajícího listí. Zlatavé, špinavě hnědé i purpurové unáší i hladina Řeky. Mírně se zvedla podzimními dešti, ale ještě není zlatě šedá, jakoby si chtěla sama znovu zavzpomínat na lesklé hřebínky letních…

Přidáno před

Odešel bratr Merkur

Milí bratři, sestry a přátelé Ekumenické lesní školy,

s velkým zármutkem v srdcích Vám oznamujeme, že nás dne 10. 9. 2019 opustil náš senior, bratr Miloš Blažek – Merkur.

Merkurovi vděčíme za mnohé a je velmi těžké slovy popsat, co pro nás udělal a co pro každého z nás setkání s tak významnou osobností znamenalo. Jeho dlouhodobá a obětavá práce pro Ekumenickou lesní školu a skauting, již od roku 1946, v nás rezonuje a je pro každého z nás inspirací a vnitřním dluhem, že i my musíme v této práci i nadále pokračovat a myšlenku ELŠ a skautingu rozvíjet a předávat.

Velmi si Merkura vážíme a navždy zůstane v našich srdcích.

Společně jej tedy v modlitbě doprovoďme před Boží tvář.

Přidáno před

Krásy okamžiků

Voda v mé Řece pomalu opadá k slavnostem léta. Seděl jsem za rosného rána na balvanu u břehu. Seděl a pozoroval malý zázrak přírody. Tam u nás blízko balvaniska roste několik krásných a vzácných keřů růže pobřežní. Je královnou červnových květin. Víte, jaký zázrak jsem viděl to ráno? Viděl jsem, jak se rozvíjí její květ. Není to zase tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát. Vždyť on potřebuje k rozvití vláhu. To se musí na vrcholu okvětí dosud nerozvinutého poupěte usadit kapička noční rosy. Jakmile vyjde slunce a rosa začne osychat, otevře se před žasnoucím zrakem růžové okvětí pro včelí mlsalky a čmeláky lízaly.

Vidět to znamená přivstat si, nechat se provanout mlhou od řeky a ranním chladem, pak trpělivě čekat, jako čeká rybář na svého duhového krasavce. Nakonec ale slunce zahřeje zkřehlého poutníka i krasavici růži a zázrak se zhmotní.

Není to podobenství o skautském životě? Vždyť i my chceme, aby se mladá srdce, ta růžová okvětí, otevírala kráse a plnosti života. Tím se dotýkáme tajemství, které není nepodobné tajemství růžového květu.

Jako k pozorování rozkvétajících divokých růží potřebujeme prožít všechno to provanutí chladu i vlhka, jako i růžička chce svou chladnou a vlhkou kapičkou rosy, tak i my musíme přijít k tomu tajemství výchovy připraveni.

Pracovat na sobě, to je jedno potřebné, zvláště teď, než se otevře tajemství léta a s nimi naše táboření. Krása okamžiků je tu vždy vykoupena hodinami a hodinami hledání, promýšlení, propracovávání detailů. Ano, i na detailu záleží. Nejde jen o program, jde i o duši skautského vůdce. Nestačí se chlapsky poplácat po rameni s ujištěním, že já to vždycky nějak zvládl a tedy zvládnu zas. Chce to zeptat se sám sebe po připravenosti sloužit. Možná to bude dotaz vtíravě nepříjemný, možná nás provane jako ten chlad červnového časného rána, ale může být prospěšný. Na jeho odpovědi totiž záleží, co uvidíme. Možná růžově třpytivé okvětí, na které se nezapomíná do příští zimy, možná také nic než zajímavý shluk zelených kališních lístků, které nevydaly za nic na světě své krásné tajemství. Proč jenom?

Nebylo ve mně dost trpělivosti. Neměl jsem dost vytrvalosti. Nebyl jsem dost statečný. Bál jsem se, že budu směšný se svou důsledností. Připadalo mi zbytečné ve věku techniky a vyspělých informací zapojit vlastní mysl.

Aby se Ti, můj milý, žádná z těch nehod nestala, to Ti přeje omšelý balvan na sázavském břehu ze své stařecké moudrosti. Přeje Ti to i krásná pětilistá pobřežní růže ze své krásy, kterou otevírá létu. A přeji Ti to zároveň s přáním šťastné plavby po každé vodě i já. Měj se dobře a měj rád všechno stvoření. Až zašustí orobincům semeníky, možná se zase sejdeme.

Bratr Balú

Přidáno před
Fotogalerie

Setkání instruktorů ELŠ v Lechovicích

V termínu 25.–26. 5. proběhlo na faře v Lechovicích u Marka Orko Váchy setkání intruktorů ELŠ. Probírali jsme především akce, které nás čekají v následujícím roce a půl. Semináře ELŠ v roce 2020 Pražský seminář proběhne v příštím roce v termínu…

Přidáno před

Budeš nám chybět, Jíro!

Zemřel skaut, spisovatel, scénárista a bývalý politický vězeň Jiří Stránský. ⚜️ Jíra byl nejen vzorem čestného člověka, co se neohýbá před ničím a nikým, ale také naším vekým přítelem. Obdivovali jsme jeho věčný optimismum. Jsi naší velkou inspirací, bratře!

Zavzpomínat na bratra Jíru můžete poslechem jeho povídání ze semináře ELŠ z roku 2014 níže.

Zdroj obrázky v záhlaví: pametnaroda.cz

Přidáno před