Instruktorský tým

Můj blízký přítel, vůdce lesní školy a radostný člověk s hlubokou vírou v srdci. A také čestný člověk, poctivý a pracovitý, bez kterého si naši lesní školu již nedovedu představit.

A bez nadsázky, když jsem měl v posledních letech možnost pozorovat jeho nasazení pro dobré dílo, jen jedna charakteristika mě vstoupila na mysl – druhý Merkur! Neboť oba mají stejný styl vedení, jejich doménou je skromnost a vzdělanost, jsou muži modlitby, oba jsou ctiteli Eucharistie a svatých tajemství, oba si umí volit spolupracovníky. Bohu díky!

Pade

Hakim je radostný a milý člověk, který má otevřené srdce a umí naslouchat. Jsem vděčný, že taková osobnost je součástí Ekumenické lesní školy. Přeji každému lesoškolákovi zažít společné programy na zdravovědu, vedení světlušek a poslouchat Hakimovo vyprávění.

S Jurou do našeho týmu přichází zkušenost. A to jak z civilního, tak i ze skautského života.

Jura je vystudovaný lékař, lektor managementu a v neposlední řadě hlavně vedoucí střediska ve Šlapanicích a předseda okresu Brno-venkov.

Jura povede programy na vedení oddílů a středisek a na osobní rozvoj vůdce.

Tichá a klidná síla je ten náš Píďa!

Skromný, pohodový, milý přítel, výborný společník a vůdce velmi úspěšného skautského střediska.
Je radost mít v týmu právě Píďu.

Ideálním předurčením pro kariéru ve skautu je nosit příjmení Rádsetoulal. Napadá mě, že po bratru Čičovi by mohl být dalším náčelníkem. Zkuste si to představit, i pro veřejnost dost dobrý, ne?

A k tomu milý, čestný, mladý muž, vlastenec s podporou pana senátora v zádech?

Další z „mladých pušek“ v ELŠ. Matěj je velkou inspirací i pro nás seniory ve sboru.

Již při prvním setkání s bratrem Kunhútem se nám všem zdálo, že se mezi námi zjevil bratr Ježek – vůdce nám blízké Jesenické lení školy. Podoba je opravdu zarážející.

Velmi záhy se ukázalo, jak moc milý a schopný je to chlapík, skvělý rétor a výborný organizátor. Jednomyslně jsme se shodli, že takového borce chceme mít v týmu. Přece kdo by si nepřál mít v našich řadách Ježka, že?

Že je velmi povzbuzující mít v týmu ELŠ bratra, jako je Prokop, snad není ani potřeba psát. Ovšem jak se ve sboru instruktorů objevil, to sdělím rád. Před časem mi volal bratr Kunhút s otázkou, proč jsme ještě neoslovili bratra Prokopa, aby s námi byl u příprav ročníku 2018. A říkal, že je to výborný borec a že si s ním on, Matěj a Ondra moc rozumí a jaké všechny možné přednosti vlastně má a jak je důležité, aby byl v týmu…

Jediné, co mě na tom celém mrzelo, bylo to, že jsem to sám již dávno neudělal. Takže jsem Prokopovi zavolal a zeptal se, co říká na tento nápad, a on že tedy je pro. Skvělé!

Díky, Prokope, že jsi mezi námi! Díky, Kunhúte, za Prokopa!

Když jsem se před mnoha lety tázal bratra Balúa na mé nové spolupracovníky ve sboru instruktorů ELŠ, pravil, že mě přeje ze srdce takové, kteří za zkušeným oráčem, tedy za mnou :-), půjdou a budou společně rozsévat a hojnou sklizeň užívat. Jsem tedy rád, že mezi námi, již staršími oráči, mohu přivítat jednoho nového, tichého a nenápadně pracujícího. Je jím Ondra. Těšíme se tedy všichni z jeho mládí, energie, nápadů a přátelství. I díky Ondrovi je možné s klidným svědomím napsat, že se o budoucnost skautingu v českých zemích bát nemusíme.

Jsme velmi rádi, že se k našemu instruktorskému sboru po lesní škole 2018 připojil bratr Jožka. Upřímný a radostný člověk s obrovským elánem a nadšením pro Legio Angelica. Budoucí kněz a duchovní posila do našeho týmu.

Jožko, vážíme si toho, že jsi mezi námi.

Mates, mladá naděje českého skautingu. Velký dobrodruh. Málo lesoškoláků má tu čest učit se o přežití v přírodě a táboření od absolventa kurzů přežití Jaroslava Pavlíčka a účastníka expedice na Antarktidu. Mates je pro nás takový český Bear Grylls.

Petr, skromný a pokorný bratr. Vedoucí pobočky muzea a vedoucí družiny ve středisku ve Šlapanicích.

S Petrem se společně vydáte do minulosti. A to nejen té skautské. Petr bude mít na starosti programy na historii, metodiku a vedení oddílu.

Koncem 90. let minulého století jsem měl tu čest poznat a následně být blízkým přítelem a bratrem vodákovi z kraje tří zapomenutých řek – Oslavy, Jihlavy a Rokytné, Jurovi Ottovi. Po dalších deset let byl tím, kdo měl velký metodický vliv na naší lesní školu, taktéž na Zimní LŠ Gong, na Gong, Zvon a další. Dnes jeho místo, alespoň pro nás z ELŠ, zaplnili další dva mimořádní a schopní vodní skauti. Hvězdář a Vendy od řeky Ohře. Je skvělé, že z poměrně náhodného setkání před mnoha lety se podařilo vytvořit tak silný a přátelský vztah. Mimořádný vztah, jenž bratři mají k symbolice, principu vůdcovství a k mnoha dalším nejenom skautským schopnostem, připojují úžasný vztah k těm nejmladším ze skautských kategorií.

Jura Ott mnohokrát opakoval, že je nezbytně potřebné být bratrem a příkladem těm bezejmenným nejmenším vlčatům, světluškám. Díky bratři, že nám tento odkaz osobním příkladem připomínáte.

Takto zásadně se nám rozšiřuje instruktorský sbor o bratra z Roztok. Což o to, někdo by řekl náhoda anebo Pade potřebuje mít v týmu mlaďochy, aby snížil věkový průměr, když už mu táhne na padesátku.

Jenže ono se to má tak, že je naprosto skvělým organizátorem, vůdčím typem, sympaťákem, přímým skautem a ještě k tomu si vzal za svůj seminář v Praze a pomáhá také s brněnským a skutečským.

Jo a opravdu věkový průměr týmu snižuje.

Díky za službu, bratře!

Vlk, dlouholetý zástupce vůdce ELŠ, je od roku 2021 externím konzultantem lesní školy. Upřímně si velmi cením všeho, co bratr Vlk pro lesní školu udělal a stále dělá. Je radost jej sledovat a poslouchat při našich debatách i při setkání s mladými lesoškoláky.

A Petr, jenž je povoláním historik, přináší mimo to i profesionální a neotřelý pohled na celý ten více jak sto let trvající příběh skautingu.

Jsem rád, že díky naší lesní škole potkávám, a to nejen já, ale i naši absolventi, instruktoři a vlastně všichni, jenž se okolo Ekumenické lesní školy pohybují, tak mnoho skvělých lidí! Je nutné o nich říci, že je ctí a radostí s nimi trávit čas. Jeden příklad za všechny jest Jan Špilar. Čestný, hluboce věřící, manžel, jáhen, skaut a téměř senátor. Přátelství, jež nás pojí, je více než dvě desetiletí osvědčené a znovu zpečetěné letošními Orlovy! Díky, Jene!

Navždy mi zůstane v mysli obrovské nadšení Šakala pro společné objevování krás v rumunském Banátu, či na Vysočině u rychtáře Jindřicha, případně při putování Drahanskou vrchovinou.

Nadšení a přátelství mladého vůdce se mnou, starým vlkem, je pro mne stále velmi povzbuzující a motivující. Michal je dalším absolventem naší lesní školy a Gongu a dnes šéfem tábora svatého Jiří.

Pro každého vůdce po mnoha letech vedení oddílu přichází doba, kdy je vhodné, aby oddíl dostal novou energii, nové nápady, a tudíž nového vůdce.
Takové hledání, kdo bude ten pravý, vhodný a nejlepší, po mnoha letech, kdy jsem byl vůdcem VLK GONG, potkalo i mne.
A GONG dostal toho nejlepšího – Ondru. Díky tomu je GONG v těch nejčestnějších rukou, vede jej silná osobnost s mnoha nápady a vizí. Jsem rád, že Ondra pomáhá i v týmu ELŠ.

Jednoho srpnového večera v rumunském Banátu, když jsme putovali mezi vesničkami Rovensko a Gernik, zrovna jsme tábořili u mlýnků, na místě kde naši krajané po mnoho generací melou mouku a pasou svá stáda. Je to nádherné místo – krasové údolí, potok vyvěrající z vápencové skály, nad námi salaše Rumunů skýtající přátelská setkání a pozvání na sýr a pálenku. Tak na tomto místě jsem pozval bratra Vodíka do týmu ELŠ. Odpověděl mi tenkrát kladně, že si toho velmi váží a je to pro něj velká čest. A my jsme takto získali dalšího spolehlivého, hrdého skauta mezi nás.

Jsme šťastní, že máme mezi námi na lesní škole Otce Františka, a jsme vděční za jeho modlitby za nás skauty. Každé setkání s Tebou, O. Františku, je velmi povzbuzující a tak důležité pro každého z nás. Děkujeme!

Přikládám i přání Otce Františka a jeho vzpomínku na čas prožitý na Ekumenické lesní škole:

Jsem rád, že jsem mohl absolvovat v roce 1969 spolu s mnohými dalšími kněžími a bohoslovci tuto Lesní školu, tehdy v Červeném Hrádku. Jsem vděčný těm, kteří nás na ní vedli jako instruktoři a předávali nám své bohaté skautské zkušenosti, často draze zaplacené mnoha lety vězení. Vzpomínám na bratry Jana Remišera – Lona, na Zdeňka Zeleného – Káďu, který právě na tomto turnusu přebíral od Lona vedení Lesní školy, Miloše Blažka – Merkura i na mnoho dalších. Byly to pro mne nezapomenutelné zážitky, které ovlivnily můj život, především moji práci s mládeží.

Ekumenické lesní škole přeji hodně absolventů, kteří se budou věnovat práci s mladými a předávat jim skautské ideály i celý způsob života, který z nich vyrůstá. Naše země velice potřebuje skauting a všechny, kteří ho žijí a vychovávají v něm další generace.

Otec František

Šagiho znám již celé čtvrtstoletí a přesto si z každého z těch mnoha desítek či spíše stovek shledání odnáším úžasný hluboký zážitek. Milý, přátelský a vždy usměvavý Šagi.

Jednu vzpomínku mám stále velmi živou. Když jsme v roce 2005 hledali důstojné místo pro zakončení vůdcovského kurzu Gong, požádal jsem o radu i Vladimíra. On tenkrát řekl: „Tak už víc nehledejte, budete tady u nás v klášteře ve Žďáru.“ Stalo se. Každý Gong od roku 2006 a každá ELŠ od roku 2010 končí v přenádherných prostorách žďárské baziliky.

Tak, jako nám Balú představuje českou tvář Vysočiny, Šagi pro nás objevil tu moravskou. I za to Ti děkujeme, Šagi.

Sam je součástí naší lesní školy jako absolvent a hlavně jako organizátor setkávání Otevřeného kruhu absolventů Ekumenické lesní školy.

Děkujeme Samovi za organizaci pravidelných setkání s absolventy a bývalými instruktory ELŠ. Jsme upřímně rádi za Samovo nadšení a jeho zápal.

Pokud máte zájem účastnit se akcí Otevřeného kruhu absolventů ELŠ, kontaktujte Sama na: sam.vesely@tiscali.cz.