Krásy okamžiků

Voda v mé Řece pomalu opadá k slavnostem léta. Seděl jsem za rosného rána na balvanu u břehu. Seděl a pozoroval malý zázrak přírody. Tam u nás blízko balvaniska roste několik krásných a vzácných keřů růže pobřežní. Je královnou červnových květin. Víte, jaký zázrak jsem viděl to ráno? Viděl jsem, jak se rozvíjí její květ. Není to zase tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát. Vždyť on potřebuje k rozvití vláhu. To se musí na vrcholu okvětí dosud nerozvinutého poupěte usadit kapička noční rosy. Jakmile vyjde slunce a rosa začne osychat, otevře se před žasnoucím zrakem růžové okvětí pro včelí mlsalky a čmeláky lízaly.

Vidět to znamená přivstat si, nechat se provanout mlhou od řeky a ranním chladem, pak trpělivě čekat, jako čeká rybář na svého duhového krasavce. Nakonec ale slunce zahřeje zkřehlého poutníka i krasavici růži a zázrak se zhmotní.

Není to podobenství o skautském životě? Vždyť i my chceme, aby se mladá srdce, ta růžová okvětí, otevírala kráse a plnosti života. Tím se dotýkáme tajemství, které není nepodobné tajemství růžového květu.

Jako k pozorování rozkvétajících divokých růží potřebujeme prožít všechno to provanutí chladu i vlhka, jako i růžička chce svou chladnou a vlhkou kapičkou rosy, tak i my musíme přijít k tomu tajemství výchovy připraveni.

Pracovat na sobě, to je jedno potřebné, zvláště teď, než se otevře tajemství léta a s nimi naše táboření. Krása okamžiků je tu vždy vykoupena hodinami a hodinami hledání, promýšlení, propracovávání detailů. Ano, i na detailu záleží. Nejde jen o program, jde i o duši skautského vůdce. Nestačí se chlapsky poplácat po rameni s ujištěním, že já to vždycky nějak zvládl a tedy zvládnu zas. Chce to zeptat se sám sebe po připravenosti sloužit. Možná to bude dotaz vtíravě nepříjemný, možná nás provane jako ten chlad červnového časného rána, ale může být prospěšný. Na jeho odpovědi totiž záleží, co uvidíme. Možná růžově třpytivé okvětí, na které se nezapomíná do příští zimy, možná také nic než zajímavý shluk zelených kališních lístků, které nevydaly za nic na světě své krásné tajemství. Proč jenom?

Nebylo ve mně dost trpělivosti. Neměl jsem dost vytrvalosti. Nebyl jsem dost statečný. Bál jsem se, že budu směšný se svou důsledností. Připadalo mi zbytečné ve věku techniky a vyspělých informací zapojit vlastní mysl.

Aby se Ti, můj milý, žádná z těch nehod nestala, to Ti přeje omšelý balvan na sázavském břehu ze své stařecké moudrosti. Přeje Ti to i krásná pětilistá pobřežní růže ze své krásy, kterou otevírá létu. A přeji Ti to zároveň s přáním šťastné plavby po každé vodě i já. Měj se dobře a měj rád všechno stvoření. Až zašustí orobincům semeníky, možná se zase sejdeme.

Bratr Balú

Přidáno před

Setkání instruktorů ELŠ v Lechovicích

V termínu 25.–26. 5. proběhlo na faře v Lechovicích u Marka Orko Váchy setkání intruktorů ELŠ. Probírali jsme především akce, které nás čekají v následujícím roce a půl.

Semináře ELŠ v roce 2020

Pražský seminář proběhne v příštím roce v termínu 10.–12. 1. 2020, a to na na novém místě – v Městské knihovně v Praze.

Seminář pořádaný ve Skutči, se svým osvědčeným tématem – věda, víra a skauting, se uskuteční 29. 2. 2020.

Co se Brněnského semináře týče, přemýšleli jsme nad možnostmi, jak jej pozměnit, aby se stal atraktivnějším a naplnil potenciál, který máu Brno nabízí.

Čekatelský kurz Vlčinec

Čekatelský kurz Vlčinec, který navázal na stejnojmenný kurz určený především pro vedoucí vlčat, je již plně obsazen. Tým instruktorů, jehož jádro tvoří instruktoři elévové z týmu ELŠ, pilně pracuje na dolaďování posledních drobností a připravuje se na letní běh, který se uskuteční na konci letošních letních prázdnin.

Ekumenická lesní škola 2020

Další ročník Ekumenické lesní školy proběhne v létě a na podzim roku 2020. Témata, kterým bychom se chtěli na příštím ročníku věnovat, jsou přátelství a společenství.

Přidáno před

Budeš nám chybět, Jíro!

Zemřel skaut, spisovatel, scénárista a bývalý politický vězeň Jiří Stránský. ⚜️ Jíra byl nejen vzorem čestného člověka, co se neohýbá před ničím a nikým, ale také naším vekým přítelem. Obdivovali jsme jeho věčný optimismum. Jsi naší velkou inspirací, bratře!

Zavzpomínat na bratra Jíru můžete poslechem jeho povídání ze semináře ELŠ z roku 2014 níže.

Zdroj obrázky v záhlaví: pametnaroda.cz

Přidáno před

Galerie: Návštěva Anglie 2. až 6. května 2019

Nejen skauti z ELŠ se vydali 2. – 6. 5. 2019 uctít památku padlých československých letců RAF do anglického Brookwoodu. Návštěvu Anglie zdokumentovala ve fotkách níže Anna Ročňová.

Fotografie z ceremoniálu v Brookwoodu pak nalezanete v příspěvku Uctění památky československých letců RAF v Británii.

Pátek 3. 5. 2019

  • Prohlídka ambasády České republiky v Londýně
  • Pietní akt u pamětní plakety československých letců na vnitřní zdi Westminster Abbey
  • Komentovaná prohlídka Westminster Abbey

Sobota 4. 5. 2019

  • Návštěva Gilwell Parku
  • Návštěva Imperial War Museum

Neděle 5. 5. 2019

  • Mše svatá ve Wimbledonu (Sacred Heart Wimbledon)
  • Ceremoniál k připomenutí konce 2. světové války u Československého památníku v Brookwoodu
  • Noční prohlídka Londýna

Přidáno před

ELŠ uctila v Británii památku československých letců RAF

Skupina českých skautů pod vedením instruktorů ELŠ v neděli 5. května odpoledne uctila památku československých letců při pietním aktu na vojenském hřbitově v Brookwoodu nedaleko Londýna. Vzpomínkové akce pořádané u příležitosti výročí konce 2. světové války se účastnili také zástupci české a slovenské ambasády, představitelé polské, britské, australské a americké armády a mladí kadeti RAF. Samotní veteráni, kteří v Británii po válce zůstali, už nežijí, piety se zúčastnily jejich rodiny.

Ceremoniál se koná pravidelně dvakrát ročně ve spolupráci s britskou asociací Memorial Association for Free Czeschoslovak Veterans. Květnová pieta souvisí s oslavou konce druhé světové války, říjnová s výročím vzniku Československa. Příští rok uplyne od konce války 75 let a organizátoři při té příležitosti plánují akci většího rozsahu.

 „Snažíme se zvyšovat povědomí o tom, co nám naši předkové vybojovali, protože lidé zapomínají a mladá generace často neví, o co se jich pradědečkové zasloužili,“ vysvětluje zástupce českého velvyslance v Británii Jan Brunner. „Čas od času na ceremonii zavítá i delegace z Čech, nicméně akce zůstává v režii české a slovenské ambasády v Londýně,“ doplňuje Brunner.

„Sám jsem se vzpomínkového setkání zúčastnil již po čtvrté a jako učitel se sem snažím dostat hlavně děti z naší školy. O dějinných milnících si spolu potom povídáme,“ říká Štěpán Hobza, který učí na Czech School Berkshire v Londýně. Se svou dcerou Matyldou, která navštěvuje podobnou československou školu Okénko, přišla také paní Dáša Craft. V Londýně žije již 17 let ale stále se cítí být více Češkou. Matylda chodí do české školy jednou týdně, kde se učí jazyk i historii svých předků. Kromě tématu 2. světové války ji inspiruje např. i odkaz Karla IV., o kterém se učí nyní.

To, že je důležité nedávnou historii připomínat hlavně mladým, zmiňuje také Gerry Manolas, předsedkyně Memorial Assiciation for Free Czechoslovak Veterans. „Je potřeba jim zprostředkovat, že veteráni bojovali nejen za svobodu a mír, ale také za respekt k druhým lidem. Důležité je stát si za svým názorem, ale také respektovat názor druhých. Je nutné si připomínat, že to, co teď máme, není samozřejmostí,“ říká Manolas. 

Její dědeček Bohuslav Šulc, mimochodem rovněž skaut, je jako veterán také pohřbený na hřibově v Brookwoodu. O hrdinské minulosti svého předka se ale dozvěděla až v 21 letech po jeho smrti, když se o jeho válečných zkušenostech v rodině s začalo mluvit více. Gerry Manolas nalezla dědečkův deník a postupně se začala o příběh československých letců zajímat.

Podle jejího názoru ale příběhy letců znají Britové více než Češi a Slováci, protože představitelé komunistického režimu jejich roli ututlávali a letce často pronásledovali. Asociace, které Gerry Manolas předsedá se snaží tyto příběhy pomáhat odkrývat. „Česká a slovenská ambasáda nás velice podporují, i finančními granty. Mladým lidem z České republiky a ze Slovenska bych ráda vzkázala, že je velice důležité poznat svou historii a hledat pravdu. Hledejte pravdu – a začněte tím, že se zeptáte své rodiny, co dělala za války,“ vzkazuje Gerry Manolas. 

„Myslíme si, že je dobré připomenout si oběť, kterou museli letci položit k obraně jejich vlasti a demokracie. O pietní akci jsme se dozvěděli díky knězi Vojtěchu Eliášovi, který sloužil ve Wimbledonské farnosti “ vysvětluje Martin Pavliš z Ekumenické lesní školy, jehož skautská přezdívka je Krokodýl. Skauti, si účasti na ceremoniálu velice váží a plánují se ho účastnit i v budoucnosti.

Českoslovenští letci si získali mezi Briti úctu také tím, že odešli do cizí země a opustili své rodiny o nichž neměli během války žádné zprávy. Možná proto bojovali mnohem usilovněji a v RAF patřili společně s Poláky mezi elitu. V RAF bylo 1602 československých příslušníků letectva, včetně pozemního personálu. Po válce jich v Británii zůstalo 211. Status účastníka bitvy o Británii získalo 89 československých stíhačů. 

Autoři: Rudolf Požár — Netopýr, Anežka Jakubcová

Přidáno před

Z novin: Pietní akt v Brookwoodu 5. května 2019

V neděli 5. května 2019 jsme se na vojenském hřbitově v Brookwoodu ve Velké Británii zúčastnili pietní akce pořádané naší ambasádou a uctili památku československých letců bojujících v RAF. Níže přetiskujeme článek, který o naší návstěvě vyšel na webu Velvyslanectví České republiky v Londýně.

Zdroj: https://www.mzv.cz/london/cz/aktuality/pietni_akt_v_brookwoodu_5_kvetna_2019_1.html

V neděli 5. 5. 2019 uspořádala Memorial Association of Free Czechoslovak Veterans spolu s přidělenci obrany velvyslanectví ČR a SR u příležitosti 74. výročí ukončení 2. světové války ceremoniál na vojenském hřbitově v Brookwoodu.

Vzpomínkové události se zúčastnilo přibližně 100 osob. Představitelé obou velvyslanectví – zástupce českého velvyslance Jan Brunner, přidělenec obrany ČR plk. Jiří Niedoba a slovenský přidělenec obrany plk. Ján Goceliak, potomci a příbuzní válečných veteránů, zástupci krajanských spolků a asociací a všichni ti, kdo chtěli vzdát hold válečným hrdinům, kteří nasadili život za svobodu svého národa i celé Evropy.

Mezi čestné hosty mj. patřili starosta města Woking Graham Cundy, zástupci velvyslanectví USA, Polska a Austrálie a představitelé Britského královského letectva RAF z Wreathamu a Wokingu. Letos se zúčastnila také skupina českých skautů z Pardubic, kteří do Velké Británie přicestovali specielně kvůli této akci. Jejich aktivní účast dodala pietními aktu další zajímavý a důstojný rozměr.  

Slavnostní akt uváděla hlavní organizátorka paní Gerry Manolasová z Memorial Association of Free Czechoslovak Veterans. Zástupce velvyslance ČR a přidělenec obrany SR pronesli proslovy, děti s rodiči z české školy Okénko zazpívaly českou, slovenskou a britskou hymnu, dále následovalo kladení věnců a květin a děti také umisťovaly k jednotlivým hrobům dřevěné křížky na důkaz vzpomínky a díků. V druhé části čs. sekce hřbitova byla poté slavnostně odhalena nová informační deska. V závěru měli hosté možnost vyslechnout vyprávění potomků čs. účastníků bojů 2. sv. války a pohovořit mezi sebou u pohoštění, které přichystalo velvyslanectví ČR a SR.

Rádi bychom poděkovali všem organizátorům za skvěle připravenou akci a všem těm, kteří přijeli vzdát hold válečným hrdinům, na jejichž statečnost, obětavost a vlastenectví nikdy nezapomeneme.

Přidáno před

Z novin: Skauti z Chrudimska uctili památku válečných letců

V neděli 5. května 2019 jsme se na vojenském hřbitově v Brookwoodu ve Velké Británii zúčastnili pietní akce pořádané naší ambasádou a uctili památku československých letců bojujících v RAF. Níže přetiskujeme článek, který o naší návstěvě vyšel na webu Chrudimský.deník.cz.

Zdroj: https://chrudimsky.denik.cz/zpravy_region/skauti-z-chrudimska-uctili-pamatku-valecnych-letcu-20190508.html

Skupina českých skautů ze Skutče, Krouny, Hlinska a dalších míst v neděli 5. května odpoledne uctila památku československých letců při pietním aktu na vojenském hřbitově v Brookwoodu nedaleko Londýna.

Z pietního aktu v Brookwoodu.

Vzpomínkové akce pořádané u příležitosti výročí konce 2. světové války se účastnili také zástupci české a slovenské ambasády, představitelé polské, britské, australské a americké armády a mladí kadeti RAF. Samotní veteráni, kteří v Británii po válce zůstali, už nežijí, piety se zúčastnily jejich rodiny.

„Snažíme se zvyšovat povědomí o tom, co nám naši předkové vybojovali, protože lidé zapomínají a mladá generace často neví, o co se jich pradědečkové zasloužili,“ vysvětlil zástupce českého velvyslance v Británii Jan Brunner.

„Sám jsem se vzpomínkového setkání zúčastnil již po čtvrté a jako učitel se sem snažím dostat hlavně děti z naší školy. O dějinných milnících si spolu potom povídáme,“ říká Štěpán Hobza, který učí na Czech School Berkshire v Londýně. Se svou dcerou Matyldou, která navštěvuje podobnou československou školu Okénko, přišla také paní Dáša Craft. V Londýně žije již 17 let ale stále se cítí být více Češkou. Matylda chodí do české školy jednou týdně, kde se učí jazyk i historii svých předků. Kromě tématu 2. světové války ji inspiruje např. i odkaz Karla IV., o kterém se učí nyní.

To, že je důležité nedávnou historii připomínat hlavně mladým, zmiňuje také Gerry Manolas, předsedkyně Memorial Assiciation for Free Czechoslovak Veterans. „Je potřeba jim zprostředkovat, že veteráni bojovali nejen za svobodu a mír, ale také za respekt k druhým lidem. Důležité je stát si za svým názorem, ale také respektovat názor druhých. Je nutné si připomínat, že to, co teď máme, není samozřejmostí,“ říká Manolas. Její dědeček Bohuslav Šulc, mimochodem rovněž skaut, je jako veterán také pohřbený na hřibově v Brookwoodu.

Podle jejího názoru ale příběhy letců znají Britové více než Češi a Slováci, protože představitelé komunistického režimu jejich roli ututlávali a letce často pronásledovali. Asociace, které Gerry Manolas předsedá se snaží tyto příběhy pomáhat odkrývat. „Česká a slovenská ambasáda nás velice podporují, i finančními granty. Mladým lidem z České republiky a ze Slovenska bych ráda vzkázala, že je velice důležité poznat svou historii a hledat pravdu. Hledejte pravdu – a začněte tím, že se zeptáte své rodiny, co dělala za války,“ vzkazuje Gerry Manolas.

„Myslíme si, že je dobré připomenout si oběť, kterou museli letci položit k obraně jejich vlasti a demokracie. O pietní akci jsme se dozvěděli díky knězi Vojtěchu Eliášovi, který sloužil ve Wimbledonské farnosti “ vysvětluje Martin Pavliš z Ekumenické lesní školy, jehož skautská přezdívka je Krokodýl. Skauti, si účasti na ceremoniálu velice váží a plánují se ho účastnit i v budoucnosti.

Přidáno před

OKaELŠ: Zápis z výpravy do Hradce Králové – Kukleny 2019

Termín: 23. 4. až 25. 4.

Účastníci: Karel Trávníček – Origo, Michal Paulič – Kruťas, Jiří Šváb – Dědourek, Karel Vlachovský – Čmelák, Zdeněk Veselý – Sam.

Úterý 23. dubna – Přijíždím kolem půl druhé odpoledne do Hradce Králové Kukleny k Jubilejní Svojsíkově klubovně skautského střediska Kukleny. Správce klubovny Kamil Rind – Kajman mi předává klíče a provádí mě po klubovně. Před třetí hodinou přijíždím na hlavní nádraží v Hradci Králové, kam vlakem dojedou bratři ze Strakonic a Plzně. Odvážím je na klubovnu, kde se všichni ubytujeme. Seznamujeme se s okolím a jedeme si nakoupit zásoby. Po večeři z vlastních zásob, nás přišla navštívit sestra Alena Nekolová členka náčelnictva kmene dospělých. Večer se zatáhlo a silný vítr přivál dešťové mraky. Začalo drobně pršet. Po besedě se sestrou Alenou a Gillweským kruhem uléháme do spacáků.

Středa 24. dubna – Po snídani odjíždíme do Třebechovic pod Orebem na prohlídku muzea betlémů. Máme výhodu, že jsme jediný návštěvníci a tak si můžeme vše pěkně v klidu prohlédnout. Většina místních restaurací je zavřená a tak se vracíme na klubovnu a připravujeme si oběd, plněná paprika s knedlíkem a rajskou omáčkou.

Odpoledne nás čeká prohlídka obřího akvária. 130 tisíc litrů sladké vody a ryby s tropickými rostlinami Jižní a Střední Ameriky. Naše další cesta vedla do Josefovské pevnosti. Prohlídka části hradeb a náměstí již probíhala za jasného a slunečného počasí. Společné foto u pomníku císaře Svaté říše římské Josefa II. a nákup zásob na večeři v místním obchůdku zakončil naší návštěvu Josefova. Vracíme se do Hradce Králové a v klubovně si připravujeme večeři, teplou sekanou a opečený chléb s česnekem. O půl osmé večer nás čeká návštěva digitálního planetária. Zajímavý program skončil o půl desáté a tak nás čekala noční jízda do skautské klubovny. Večer blahopřejeme Dědourkovi k svátku a ten nás odměnil lahvičkou vína. Připomínáme si patrona skautů svatého Jiří. Kolem půlnoci po Gillwelském kruhu zaléháme do spacáků.

Čtvrtek 25. dubna – Přivítalo nás slunečné ráno a po snídani odjíždíme navštívit muzeum Prusko – Rakouské války z roku 1866. Přes obec Lípu, Čistěves a kolem lesa Svíb do obce Chlum. Z obce Chlum do Muzea války 1866. Než otevřou muzeum, prohlížíme si pomník Baterie mrtvých a okolí. V pěkném a moderním muzeu si prohlížíme exponáty a zpovídáme pana průvodce. Vracíme se zpět do klubovny, kde balíme věci a uklízíme. Kolem dvanácté odjíždějí bratři vlakem směr Praha. Z nádraží se vracím zpět do klubovny, kde očekávám příchod správce klubovny bratra Kajmana. Předávám mu klíče, vyúčtujeme ubytování a odjíždím domů.

Pro podzimní setkání bylo vybráno město Mělník. Jarní setkání v roce 2020 Broumovsko.

Sam

Přidáno před

Velikonoce 2019

Vážení přátelé, sestry a bratři,

ze srdce Vám přeji, aby přicházející slavnost Veliké Noci nám všem připomínala nejen opravdový příchod jara, ale vlastně mnohem víc: Paschu – přechod od nesvobody ke svobodě, jak své vysvobození dodnes slaví věřící Židé. Paschu – přechod ze smrti do života, jak si ji připomínáme my křesťané ve vděčném slavení památky Kristova Zmrtvýchvstání neděli co neděli.

Ale můžeme tu odvěkou výzvu a touhu přijímat i osobně jako skauti, vůdkyně a vůdcové –  jako oživení tolik potřebných vztahů ke svým osobním závazkům a úkolům, k zodpovědnosti za své nejbližší, za svoji vlast a konečně i odpovědnosti vůči vlastnímu svědomí, které je hlasem Božím v nás.

Také ze srdce přeji a vyprošuji, aby Velká Noc, která tak blízce navozuje naše setkání, byla pro každého z nás nejen krásným zážitkem, odpočinkem a svěžím nadechnutím, ale i trvalou inspirací pro vůdcovské dílo. Aby každý z nás mohl tuto dobu naděje prožívat mezi těmi, jenž jsou našim srdcím nejblíže, tak jako my z lesní školy prožíváme Zmrtvýchvstání posledních deset let s Otcem Šagim v Héralci, v nádherném koutu Vysočiny.

Vše dobré přeje PADE

Přidáno před

Clavis Sancti Petri

Přátelé, 

počínaje nyní až do Ekumenické lesní školy v příštím roce 2020, vám s radostí budeme pro inspiraci přinášet krátká zamyšlení a pozdravy.

Začínáme v této předvelikonoční době jarním zamyšlením od řeky Sázavy od našeho bratra Balúa, velkého znalce přírody i lidských duší.

Víš, jak poznám, že už je tu neodvolatelně jaro? To se ladný let vlaštovek dotýká vody a hřebínky vlnek už nejsou tak smutně šedivé, ale stříbřitě se lesknou, jakoby chtěly uchopit trochu té běli vlaštovčího peří a trochu toho nového lesku jejich per. A ještě něco. Vykvetou petrklíče. Jeden z nich mám obzvláště rád. Roste na vyvýšeném břehu potoka a rok co rok se strachují, aby ten nádherný trs prvosenek někdo nevyrýpl a nepřizdobil jím své soukromé království krásy. Ale je tam – poslední, osamělý a rozrůstá se už kolikátý rok.

Krásná rostlina! Odemyká Řeku, Clavis Sancti Petri, tak jí říkali dávní alchymisté. Ti věřili víc než my. Oni věřili, že ta křehká jarní krása odemyká poklady skryté v zemi. I její dnešní jméno prvosenka je hezké, i když je nosí teprve od roku 1819, kdy jí tak podle polského jména „prvojarní“ květiny pojmenoval Jan Svatopluk Presl.

Ale čtyři staletí staré clavis Petri se mi líbí přece jen více, překládá se totiž jako „Petrův klíč“, ale skrývá pro mě ještě jeden význam: „klíč od skály“. Řecké Petros, z něhož vzniklo jméno, původně označoval skálu nebo kámen.

Klíč je něco vzácného, protože otevírá dveře k tajemství. Tak i klíč k řece otevírá dosud nesplouvaných vod, dosud utajené zážitky a dosud neznámou krásu. Žlutý petrklíč na břehu dovede to všechno obsáhnout v jediném symbolu. Hned vedle něho se nesměle zvedá kvítečko ještě menší a ještě něžnější – pomněnka. Tak zase říká pomni. A tak se potkaly zlatá barva a jarní slunce s modrou barvou vody. Dívám se na ně, lehce se jich dotýkám a promlouvám:

„Kvítečka z nejskromnějších, je mi tu s vámi dobře. Možná že se od vás mohu něčemu přiučit. Krása je tím krásnější, čím je její nositel skromnější. Děkuji vám za vaši krásu a skromnost. Budu na vás vzpomínat, až si zase budu připadat velice důležitý. Chci si osvojit váš pohled. Ten říká, že i malá užitečnost je užitečnost! A každé stvoření má své místo i svou nenahraditelnou cenu. Už to díky vám vidím zřetelněji. Víte co, já se pokusím být užitečný v malém, tak jako vy. Dost možná že budu umět sám sebe rozdávat stejně podivuhodně, jako se šíří světem vaše křehká krása.“ Vždyť petrklíč rozstřikuje s podzimem ze svých štědrých tobolek semínka do dálky a pomněnka je posílá s vodním proudem jako pozdrav těm nejvzdálenějším.

To je ono. Přát krásu, mír a pohodu vzdáleným i blízkým a rozdávat se jim. Děkuji. Klíč Petrův – Clavis Petri – může byt klíčem k lidským srdcím. Chci být citlivým klíčníkem.

Bratr Balú

Přidáno před