OKaELŠ: Setkání před seminářem ELŠ v lednu 2019

OKaELŠ (otevřený kruh absolventů ELŠ) si udělal před a po pražském semináři ELŠ 2019 výlet po Praze. Níže si můžete přečíst z tohoto výletu zápis.

Čtvrtek 3. ledna 2019

Dle domluvy se setkáváme u pokladen v Praze na Wilsonově nádraží, dříve zvané nádraží císaře Františka Josefa. Je půl desáté dopoledne a setkávám se z Origem. Bratr Bob má trochu problémy se zády a tak se omluvil a přijede až na seminář v pátek. Odjíždíme do Kobylis, kde máme zajištěné noclehy a necháváme tam zavazadla. Metrem jedem do stanice Nádraží Veleslavín. Odtud vycházíme do Divoké Šárky. Procházíme kolem Čertova mlýna, mezi Šestákovou a Kozákovou skálou, přes hráz vodní nádrže Džbán, hradiště a zpět na metro Nádraží Veleslavín.

Při vstupu do Divoké Šárky začalo hustě sněžit a přestalo až při návratu na stanici metra. Délka této cesty byla přibližně sedm kilometrů. Metrem jedeme na Vyšehrad, kde si v restauraci Krušovická chalupa dáváme pozdní oběd. Po obědě navštěvujeme nedaleko bydlícího bratra Kima. Nemocí upoutaného na lůžko. Po návratu do Kobylis jdeme o půl sedmé večer na mši svatou do farního kostela sv. Terezie od Dítěte Ježíše. 

Pátek 4. ledna 2019

Vstáváme v pět hodin ráno tak, abychom stihli vlak odjíždějící z Wilsonova nádraží v 6:02 do Chotěboře na pohřeb bratra Balúa. Do Chotěboře přijíždíme o půl deváté. Na nádraží nás oslovil, bratr Mungo Martin Přehnal z Brna. Chvilku v čekárně na nádraží besedujeme a pak jdeme
ke kostelu sv. Jakuba Většího na rozloučení s bratrem Balúem. Po rozloučení se setkáváme s bratrem Merkurem a dalšími bratry skauty ze všech koutů ČR. Po příjezdu do Prahy nás už na pokoji čeká bratr Bob. Další příchozí je bratr Čmelák z Plzně.  Jdeme se registrovat na seminář ELŠ, který právě začíná.

Sobota 5. ledna 2019

Od rána do večera probíhají přednášky a besedy. Vysoká úroveň je již standardní.

Neděle 6. ledna 2019

Opouštíme ubytování u Salesiánů a jdeme do Týnského chrámu. Další přednášky jsou ve Skautském institutu. Při přechodu z Týnského chrámu do Skautského institutu stíháme navštívit Karolinum s výstavou fakultních insignií a na Malé Straně Zeď Johna Lennona.

Zapsal Sam

Přidáno před

Rozloučení s bratrem Balúem

Se zármutkem jsme přijali zprávu, že nás 27. prosince 2018 opustil bratr Petr Hájek, bratr Balú. Moudrý průvodce po skautských cestách, velký znalec přírody i lidských duší a podmanivý vypravěč nadále zůstává v našich srdcích. Kromě krásných vzpomínek nám zanechal i nepřebernou studnici inspirace a zamyšlení, jež vepsal do svých knih.

„Nám nezbývá než se rozloučit. Krásou loučení je naděje na budoucí setkání. Přeji Vám, abyste na svých cestách a cestičkách co nejčastěji potkávali dobré lidi, abyste se sami stávali dobrými a lepšími a sami tak obohacovali o podobná setkání své kolemjdoucí.“
(Balú: Od stromu mládí k dospělosti)

Přidáno před

Přání ke konci roku 2018

Přátelé, drahé sestry, milí bratři,

děkuji Vám všem za Váš čas, za vzájemné obohacení, za bratrství, 
za přátelství a radost ze vzájemného společenství. Děkuji všem instruktorům ELŠ, ať již z tohoto ročníku, nebo z let minulých. Děkuji Merkurovi za všechna ta dlouhá desetiletí, která nad naší lesní
 školou bdí a určuje její směr. Děkuji Balúovi, za přátelství, za to, že mě 
učí se na skauting dívat jeho očima, Krokodýlovi za tak silné přátelství, Hakimovi za doprovázení, rady, a za to, že je vždy tam, kde má být, děkuji za to, že letos ELŠ byla.
 Díky Vám všem našim absolventům, bylo to s Vámi úžasné setkání, úžasné
 myšlenkové potkání se. Bez Vás by to nešlo.

Po poděkování dovolte krátké zamyšlení.

Je za námi nejdelší noc letošního prosince, je za námi taktéž první zimní den a blíží se nádherné svátky, při kterých si připomínáme narození Ježíše, našeho Pána.

Je to čas, který přímo vybízí k odpočinku, čas pro zamyšlení v dlouhých zimních nocích, čas radosti. Je dobré a potřebné se umět zastavit, odpočinout a v klidu a pohodě rozjímat.

Rád procházím Orlovské lesy, mnohokrát jsem si je prošel v širokém okolí od myslivny, kde psal své „Základy“ náš první náčelník Antonín. A vždy jsou krásné, v každé roční době. Ale o tomto víkendu, když je zakryl první letošní sníh a dal vyniknout všem kontrastům – bílé a zelené, bílé a hnědé, bílé a šedé, tam byl úžasný klid a ticho lesa, nádherně modrá, prosluněná obloha a mrazivá noc plná hvězd, tam přímo dýchala atmosféra klidu a pohody. Zklidnění a zastavení. Na místě, které mnohému z Vás přirostlo také k srdci. A to na místě, jenž nám tak nádherně představuje náš Balú. Opravdu, když přivřu oči, tak vidím Balúa na zřícenině Orlíku, kdy slouží bohoslužbu slova, nebo v kapli či na ochozu Lipnice, nebo v podhradí, kdy si v parném létě dáváme parádně vychlazenou „plzeň“, nebo o 15 km dále kostel v Řečici, kde Balú přebírá medaili svatého Jiří, či bratrské objetí při obnově vůdcovských slibů na místě prvních skautů v srpnových měsících našich lesních škol, anebo Michalův statek a s ním náš rychtář Jindřich, další místo, které pro nás z ELŠ objevil taktéž Balú.

Orlovské lesy jsou pro mne navždy spojeny s Balúem a dlouhými, krásnými debatami s ním. Bohu díky. Tento čas a tato sváteční doba tedy jakoby říkala každému z nás – buď trpělivý a nechej každému svému úmyslu dozrát v čase. Nespěchej zbytečně, ať máš čas přemýšlet, promýšlet a měnit.

Přikládám několik vět o bratru Balúovi, který naši lesní školu tak úžasně posunul na cestě k cíli býti dobrými lidmi, čestnými a slušnými!

Od bratra Šakala:

Balú není ledajakým skautem… Je to prostě „Náš Balú“. Ať přijede na některý z rodiny kurzů, nebo jej člověk potká při setkání v kapli sv. Jiří v Řečici, jsou to vždy neobyčejné chvíle plné bratrství a radosti. Balúova láska ke skautingu, přírodě a výchově mladých se snoubí v laskavém a moudrém přístupu, který člověka prostě musí zasáhnout. Poprvé jsem to zažil na Cordě v roce 2008. Do té doby jsem o něm neslyšel, ale jeho jméno se na kurzu s blížícím se časem příjezdu omílalo v rozhovorech častěji a častěji. A když poté přijel a začal nám vyprávět o smyslu odměn a nesmyslu trestů ve skautské výchově, pochopil jsem proč. Dokázat vystihnout hluboké a krásné pravdy v jednoduchých příbězích a dialogu s námi dokáže jen málokdo. A když jsme poté vyšli do lesa a Balú se rozpovídal o bylinách, pradávných obyčejích, které lidé spjatí s přírodou udržovali, o pokoře vody, o smyslu bosé chůze ranní rosou… To je něco. Když jdete tou rosou sami, je to hezké, ale s Balúem je to prostě lepší. Náš Balú je člověk, který umí udělat z obyčejné věci věc nevšední a ze skautování celoživotní poslání. A nejlepší na tom je, že to učí i druhé.

Od bratra Vlka:

Bratři, rád bych se s Vámi podělil také o svoji osobní zkušenost. Poprvé jsem se s bratrem Balúem setkal prostřednictvím jeho knih a příruček. Před více než šestnácti lety jsem v Moravských Budějovicích začal pracovat jako nadšený rover a první v našem městě s vlčaty – bez zkušeností a bez potřebných informací. Tehdy se mi náhodou dostala do rukou Balúova kniha „S vlčaty krok za krokem“ a později jeho další příručky („Tři uhlíky“, soubor brožurek „Smečka volá“, časopis „Světýlko“ s Balúovými články aj.). Balúovy návody a nápady mi značně usnadnily práci a s jeho přispěním jsem z malé šestky vlčat vytvořil velkou smečku, která funguje dodnes.

Nikdy bych nevěřil, že se s Balúem setkám osobně, což se mi poštěstilo v roce 2010 na Ekumenické lesní škole. Následující roky jsem měl a mám to štěstí vidět bratra Balúa při jeho instruktorské práci a poznat ho i v soukromí jeho domova a rodiny. Jeho hluboké prožívání skautské myšlenky mě oslovilo do té míry, že se stal mým biřmovacím otcem. Myslím si, že o jeho přínosu českému skautingu nejlépe svědčí to, že u jeho domu v Chotěboři se netrhnou s rovery, vůdci a instruktory i lidmi hledajícími radu dveře (byl jsem svědkem, že některé neděle má bratr Balú návštěvy skoro celý den ze všech koutů republiky).

Vážení bratři, Balúovu osobnost považuji za jednu z nejvýraznějších postav českého skautingu po roce 1990 a domnívám se, že patří mezi vás, ty nejváženější v našem hnutí.

Od Padeho:
(Tak rád bych napsal, že níže napsaná jsou slova k letošnímu adventnímu setkání s Balúem, bohužel nejsou, neboť jeho nemoc nám nedovolila do míst zaslíbených jeho srdci, vyrazit.)

V sobotu jsme si společně s Balúem a Vlkem vyšli na krátkou vycházku k řece. K Sázavě. Bylo mrazivo, ale svítilo nádherně slunce. K řece, která byla v tomto prosincovém dnu opuštěná. Tichá. Prázdná byla zákoutí, kde běžně sedávají rybáři. Chaty zazimované – bez osadníků. Řeka plynula – ovšem bez vodáků. Klid a pohoda okolo nás.

Šli jsme sami po břehu řeky, kterou máme díky Příběhům od Balúa, tak moc rádi. Kterou vlastně velmi dobře z těchto milých historek známe. Došli jsme až k místu, které se jmenuje Rodrigova skála – zde končil památný Jestřábův Alvarez. Jsme opravdu kousek od pověstného tábořiště pražské Dvojky, kousek od Sluneční zátoky. Silný zážitek.

Kolikrát jsem tento příběh, Hochů od Bobří řeky, četl, kolikrát každý z nás v mysli toto místo navštívil? Velká řeka je tichá a chladnější, temnější. I její šum tady u Stvořidel je takový zvláštní – ztišený.

Ticho a chlad. Bratrství a přátelství. Bylo by to možná jen krátké zastavení u řeky. Zastavení, které přirozeně vybídlo k přemýšlení nad dalším uplynulým rokem. Rokem 100letého výročí českého státu. Rokem 72letého výročí od založení naší lesní školy.

Přemítám, co se povedlo a kdy přišlo zklamání. Kdy byla radost z úspěchů a kdy byl čas poučit se z chyb.

Přeji Vám tedy za sebe, ale také za celé společenství Ekumenické lesní školy vše dobré v tomto vánočním čase, prozářený a poklidný konec roku 2019 a suché a přímé stezky v časech budoucích.

Vše jen to dobré i v roce 30 let od znovu nabyté svobody,

PADE

Přidáno před

Advent 2018

Tak nám začíná advent. Počasí se teprve chystá, jen pár vloček po sv. Martinu připomnělo, že předěl zimy a podzimu je skutečně tady. Začít tradičně, slušelo by se psát o rozsvícení první adventní svíce. Prožíváme ale sto let od vzniku republiky a bude dobré se na advent 1918 podívat trochu z této perspektivy.

Advent znamená příchod, ještě přesněji očekávání příchodu. Viděno ještě užší optikou, tedy radostné očekávání příchodu Spasitele Ježíše Krista. Před těmi sto lety bylo těch očekávání mnohem, mnohem víc a všechna byla spojena s nadějí, nebo dokonce s jistou radostí: „On se z té strašné války vrátí.“ Toužebně se očekávalo, že se zlepší zásobování, byť nová úroda byla v nedohlednu. Hrozivá inflace obcházela středem Evropy a nová republika se jí vyhnula jen tak tak za cenu úsporných opatření.

Byl tu a zůstal tu svobodný, demokratický národní stát. Zkusme si ještě jednou na sklonku roku, kdy se zrodil, oživit a připomenout tyto základní zkušenosti. Dobře se mohou spojovat s leskem ozdob, s vyhledáváním dárků, s tichými plameny adventních světel. A rozsviťme aspoň jedno i za naši organizaci, jejíž rozvoj a úspěchy jsou s demokracií předválečného Československa i s existencí moderního českého státu neodlučně spojeny, mimo jiné vazbou tradice.

Krásný adventní čas!

Balú

Přidáno před

Ve Skutči skauti zasadili Lípu Svobody, ELŠ byla při tom

100 let republiky. Oslavy narozenin naší samostatné země se dne 28. 10. 2018 odehrávaly na území celé České republiky. Stejně tomu bylo i ve Skutči. Skauti ze střediska Ležáky Skuteč si pro tuto příležitost připravily program spolu se studenty zdejšího gymnázia Suverénního řádu Maltézských rytířů a městem Skuteč.

Oslavy sta let republiky se nesly ve slavnostním duchu. V 16 hodin za přítomnosti skautů ze střediska Ležáky Skuteč a zástupců Ekumenické lesní školy, zástupců města a veřejnosti byla na vybraném místě zasazena Lípa svobody. Před sto lety naši předci ze Skutče zasadili 2 lípy, které měli připomínat získání samostatnosti a svobody československého národa. Stoleté výročí tak skauti pojali jako připomínku a pokračování této události. Slavnostního zasazení se, po národní a junácké hymně, velice symbolicky chopil nositel Řádu stříbrného vlka bratr Ladislav Bartůněk – Balda s jedním z vlčat skutečského střediska. Po slavnostním zasazením se všichni zúčastnění vydali slavnostním průvodem na místo původních Lip svobody, kde po proslovech zástupců církví a města došlo k položení věnců u pomníků padlých ve Velké válce.

Oslava této události byla úžasnou příležitostí k tomu, abychom si vzpomněli na říjnové události roku 1918 a na všechny, kdo za svobodnou zemi dali to nejcennější, svůj život. Mysleme na všechny, kdo ztratili svůj život nebo svobodu proto, abychom my mohli žít ve svobodné zemi, nejenom při státním svátku 28. října, ale po každý čas.

Přidáno před

Den veteránů 2018

Hra je základ skautské výchovy. Tak, ač dospělí, dopřejme si dnes hru, ve které převažuje jednička a která se pojí s první polovinou listopadu: 1.11., 2.11., 11.11., 11 hodin (a třeba 11 minut k tomu). Jsou to data, hodiny a minuty, které volají ke vzpomínce. Ta první jsou křesťanská, ta další spíše občanská, protože připomínají konec Velké války, kterou teprve druhá přejmenovala na 1. světovou. Vzpomíná se na její oběti, na její veterány, na mnoha věžích zní jedenáct minut zvon.

Je jubilejní rok. Své veterány měla i republika, která v okamžiku příměří měla vojsko, a ne ledajaké, ale neměla dosud své území. Také my, skauti, máme za to uplynulé století své veterány. V mém rodném městě sestry z družiny Lišek rok co rok zdobí hroby zemřelých skautů a skautek drobnou kytičkou. Letos jich uvinuly a roznesly šedesát. Se světly v dušičkovém šeru tvoří viditelný symbol neviditelné, ale silné skutečnosti: „odevzdání pochodně, traditio lamparis“.

Díky a vděčné vzpomínání všem, kdo nám prošlapali dnešní svobodnou a radostnou skautskou stezku a díky Vám všem, kdo na ně nezapomínáte.

Váš vděčný Balú

Přidáno před

Ekumenická lesní škola 2018 – závěrečný víkend

Za prožitím posledního víkendu letošního ročníku Ekumenické lesní školy, v termínu 25. – 28. září,  jsme zamířili na pomezí Čech a Moravy, konkrétně do obce Bobrová. Ústředním tématem, které nás provázelo vlastně celým ročníkem, o to více však tímto víkendem, bylo sté výročí vzniku Československé republiky. Azyl a posléze i zajímavé poklady jsme nalezli na místní faře. Počasí se nám zřejmě chtělo pomstít za předchozí téměř letní dny a tak pro konec týdne ubralo na teplotě a přidalo na vlkosti. 

Čtvrteční večer jsme si prohlédli fotky ze zářijového víkendu stráveného v Londýně a rýpli si tak do těch, kdož s námi do těchto dalekých krajin nemohli vyrazit. Zbytek večera jsme pak strávili zabráni do debaty kolem nadcházejícího výročí vzniku naší, již dávno neexistující, republiky. 

I v pátek jsme se snažili vyhnout nutnosti opustit teplo a sucho fary, namísto toho jsme se věnovali tříbení našich intelektuálních dovedností. První přenáškou dne, věnovanou Pravdě, nás obohatil bratr Mukoki. Před obědem jsme potom stihli ještě první dvě absolventské přednášky k OČK Myšlenkových základů skautingu. Dobrou zprávou je, že Vendy a Hvězdář od léta nezapomněli nic ze svého kuchařského umu, a tak jsme byli na odpoledne notně posilněni a výborně naladěni. Své role historika se zhostil Vlk. Nejprve rok 1918 a vznik republiky, potom léta 1980-1989 a konec jiné éry. Před večeří dorazila menší část nás, kteří jsme se z pracovních důvodů nemohli zúčastnit už od čtvrtka. Po večeři měli promluvu Klíšťák s Azorem a také jsme si vyslechli zbylé dvě OČK-absolventské přednášky. 

Sobotní dopoledne jsme strávili oficialitami, totiž prezentacemi družinových absolventských prací. Každá družina měla za úkol v limitu dvaceti minut představit svoji práci, o které jsme poté  krátce podebatovali, nejprve vedoucí a oponent, následně i my ostatní. Nevím, jestli to bylo tím, že měli všichni tolik co říct, ale s výjimkou jediné družiny se do časového limitu nikdo nevešel. Odpoledne jsme vyrazili do Chotěboře navštívit bratra Balúa. Kromě toho, že kvůli nám mohl poslat k šípku dva jiné zájemce o jeho moudrost, se zdálo, že jsme mu návštěvou udělali i trochu radosti, což mě moc těší. Člověka jako je Balú člověk nepotká každý den. No co si budeme povídat, mnozí ho nepotkají za celý život. Pak už jsme spěchali do Žďáru nad Sázavou, konkrétně na Zelenou Horu, kde měl v poutním kostele mši svatou bratr Šagi. V podvečer jsme potom prožili zakončení celé lesní školy v impozantních prostorách Žďárské baziliky a Studniční kaple. Navečer jsme potom všichni již jako absolventi lesní školy důstojně oslavili význačné datum 28. října 2018. 

V neděli už jsme se pak po snídani a úklidu rozjeli každý do svého koutu naší pěkné republiky. Dá Bůh, že se znovu sejdeme.

Zapsal Šagi, Vít Peržina

Přidáno před

Setkejte se s osobnostmi na semináři ELŠ

Pozvání na skautský seminář Ekumenické lesní školy přijali mimo jiné novinář Jindřich Šídlo, socioložka Jiřina Šiklová, bývalý prezidentský kandidát Jiří Drahoš a ředitel Městské knihovny v Praze Tomáš Řehák – Špalek. Přijďte si poslechnout známé osobnosti a uznávané odborníky o víkendu 4. – 6. ledna 2019 do pražského Salesiánského divadla v Kobylisích a Skautského institutu na Staroměstském náměstí. Těšit se můžete i na doprovodný program, skautské prodejce, kavárnu a mnoho dalšího.

29. ročník semináře ELŠ byste si zkrátka neměli nechat ujít! Kompletní program, více informací a registraci najdete na webu els.skauting.cz/seminar.

Přidáno před

28. X. 2018

Vrcholné výročí tohoto roku se před námi otevírá – sto let moderní státnosti.

Československá republika povstala z popela velké války provázena úsilím politiků na straně jedné a utrpením a oběťmi drobných lidí doma i na frontách války na straně druhé.

Můžeme si s radostí připomenout, že skauti byli mezi prvními, kdo nabídli novému státu svou službu zpravodajskou podobně jako sokolové službu strážní.

Dnes víme víc, než naši předchůdci. Víme, že demokracie je nejlepší možné zřízení společnosti. Víme také, že je nutné o ni pečovat.

Ze vzdálenosti jednoho století zaznívá hlas velkého filozofa a humanisty T.G. Masaryka:

„Akceptuji plně váš program.“

Jaký byl, snažíme se poznávat. Jaký je, to žijeme.

Jaký bude, záleží na nás: program výchovy občana demokratického státu, který rozeznává dobro a zlo, pravdu a lež a následuje cestu zakladatelů republiky před sto lety.

Váš vděčný Balú

Přidáno před

Podzimní víkend ELŠ v Londýně

Letošnímu ročníku Ekumenické lesní školy se podařilo něco dosud nevídaného mezi vzdělávacími kurzy Junáka. Podzimní víkend ELŠ se uskutečnil v Londýně! Tato nepovinná část lesní školy měla celkem 21 účastníků tvořených z řad frekventantů i instruktorského týmu a probíhala v termínu od 27. do 30. září 2018. Jedním z hlavních cílů výpravy bylo uctění památky československých pilotů RAF, kteří položili za naši vlast život během druhé světové války.

Účastníci „zájezdu“ započali svoji cestu na bratislavském letišti Milana Rastislava Štefánika, kam se postupně sjeli v předvečer slavnosti sv. Václava. Až na jednu výjimku, která dobíhala k bráně až na poslední výzvu, všichni odlet dobře stihli. I díky posunu času naše skupina na londýnské letiště Stansted přiletěla až po půlnoci. Následný přesun do centra Londýna do místa ubytování – hostelu německé katolické mise na okraji londýnského City trval další asi 2,5 hodiny, takže spát se šlo až nad ránem. I přes nemalou únavu jsme ovšem nemohli dospat rána a těšili se na nabitou prohlídku Londýna s věhlasným průvodcem O’Kimem – našim bratrem, českým skautem, instruktorem ELŠ a farářem katolické farnosti ve Wimbledonu. Prohlídka začala v 9 hodin ráno ve Westminsterském opatství. Průvodkyně nám dělaly dvě postarší dámy, z nichž jedna byla také skautka a hrdě se k nám hlásila. První zastávkou byla pamětní deska československým letcům RAF. Zde nám bylo vysvětleno, že pro Česko i Slovensko se jedná o velkou poctu, jelikož není běžné, aby na tomto posvátném místě Velké Británie byly dávány pamětní desky cizincům. Památku letců naše skupina uctila kyticí, skautskou hymnou, modlitbou a svatováclavským chorálem. Dále jsme prošli celé Westminsterské opatství a zvláštní pozornost jsme věnovali památníku Olave a Roberta Baden-Powela a také kapli letců RAF, v jejichž vitrážích jsme objevili i českého dvouocasého lva. Po opatství následovala návštěva parlamentu, Buckinghamského paláce, Trafalgar Square, Tower of London, Tower bridge a spousty dalších míst, která doprovázel svým poutavým výkladem bratr O’Kim. Den jsme zakončili svatováclavskou mší, večeří a dokumentárním filmem věnovaným českým letcům RAF.

Další den, tedy v sobotu 29.9., jsme hned zrána vyrazili na úplný okraj Londýna a totiž do Gilwellu – sídla britského skautingu a kolébky skautského vzdělávání. V místním gilwellském parku jsme pobyli celé dopoledne a poté jsme se přesunuli do Britského imperiálního muzea. Po prohlídce následovala velmi zajímavá diskuze se dvěma skautskými vedoucími o skautingu ve Velké Británii, zejména pak v Londýně. Sobotní den byl zakončen obhlídkou nočního (nebo spíše večerního) života v Londýnském city.

Neděle byla již spíše ve znamení návratu, takže jsme stihli “pouze” mši svatou v O’Kimově farnosti Wimbledon, procházku k větrnému mlýnu, kde Lord R.B. Powell psal svůj Scouting for boys a vydatný oběd na O’Kimově faře. Po něm následovala kvapná cesta na letiště Luton a let zpátky do Bratislavy.

Přestože tento prodloužený víkend uběhl velmi rychle, byli jsme všichni nesmírně rádi, že jsme se tak neobvyklé akce ELŠ mohli zúčastnit. Jistě to nebyla poslední zahraniční akce naší lesní školy. 

Václav Klíč – Kunhút

Přidáno před