Velikonoce 2019

Vážení přátelé, sestry a bratři,

ze srdce Vám přeji, aby přicházející slavnost Veliké Noci nám všem připomínala nejen opravdový příchod jara, ale vlastně mnohem víc: Paschu – přechod od nesvobody ke svobodě, jak své vysvobození dodnes slaví věřící Židé. Paschu – přechod ze smrti do života, jak si ji připomínáme my křesťané ve vděčném slavení památky Kristova Zmrtvýchvstání neděli co neděli.

Ale můžeme tu odvěkou výzvu a touhu přijímat i osobně jako skauti, vůdkyně a vůdcové –  jako oživení tolik potřebných vztahů ke svým osobním závazkům a úkolům, k zodpovědnosti za své nejbližší, za svoji vlast a konečně i odpovědnosti vůči vlastnímu svědomí, které je hlasem Božím v nás.

Také ze srdce přeji a vyprošuji, aby Velká Noc, která tak blízce navozuje naše setkání, byla pro každého z nás nejen krásným zážitkem, odpočinkem a svěžím nadechnutím, ale i trvalou inspirací pro vůdcovské dílo. Aby každý z nás mohl tuto dobu naděje prožívat mezi těmi, jenž jsou našim srdcím nejblíže, tak jako my z lesní školy prožíváme Zmrtvýchvstání posledních deset let s Otcem Šagim v Héralci, v nádherném koutu Vysočiny.

Vše dobré přeje PADE

Přidáno před

Clavis Sancti Petri

Přátelé, 

počínaje nyní až do Ekumenické lesní školy v příštím roce 2020, vám s radostí budeme pro inspiraci přinášet krátká zamyšlení a pozdravy.

Začínáme v této předvelikonoční době jarním zamyšlením od řeky Sázavy od našeho bratra Balúa, velkého znalce přírody i lidských duší.

Víš, jak poznám, že už je tu neodvolatelně jaro? To se ladný let vlaštovek dotýká vody a hřebínky vlnek už nejsou tak smutně šedivé, ale stříbřitě se lesknou, jakoby chtěly uchopit trochu té běli vlaštovčího peří a trochu toho nového lesku jejich per. A ještě něco. Vykvetou petrklíče. Jeden z nich mám obzvláště rád. Roste na vyvýšeném břehu potoka a rok co rok se strachují, aby ten nádherný trs prvosenek někdo nevyrýpl a nepřizdobil jím své soukromé království krásy. Ale je tam – poslední, osamělý a rozrůstá se už kolikátý rok.

Krásná rostlina! Odemyká Řeku, Clavis Sancti Petri, tak jí říkali dávní alchymisté. Ti věřili víc než my. Oni věřili, že ta křehká jarní krása odemyká poklady skryté v zemi. I její dnešní jméno prvosenka je hezké, i když je nosí teprve od roku 1819, kdy jí tak podle polského jména „prvojarní“ květiny pojmenoval Jan Svatopluk Presl.

Ale čtyři staletí staré clavis Petri se mi líbí přece jen více, překládá se totiž jako „Petrův klíč“, ale skrývá pro mě ještě jeden význam: „klíč od skály“. Řecké Petros, z něhož vzniklo jméno, původně označoval skálu nebo kámen.

Klíč je něco vzácného, protože otevírá dveře k tajemství. Tak i klíč k řece otevírá dosud nesplouvaných vod, dosud utajené zážitky a dosud neznámou krásu. Žlutý petrklíč na břehu dovede to všechno obsáhnout v jediném symbolu. Hned vedle něho se nesměle zvedá kvítečko ještě menší a ještě něžnější – pomněnka. Tak zase říká pomni. A tak se potkaly zlatá barva a jarní slunce s modrou barvou vody. Dívám se na ně, lehce se jich dotýkám a promlouvám:

„Kvítečka z nejskromnějších, je mi tu s vámi dobře. Možná že se od vás mohu něčemu přiučit. Krása je tím krásnější, čím je její nositel skromnější. Děkuji vám za vaši krásu a skromnost. Budu na vás vzpomínat, až si zase budu připadat velice důležitý. Chci si osvojit váš pohled. Ten říká, že i malá užitečnost je užitečnost! A každé stvoření má své místo i svou nenahraditelnou cenu. Už to díky vám vidím zřetelněji. Víte co, já se pokusím být užitečný v malém, tak jako vy. Dost možná že budu umět sám sebe rozdávat stejně podivuhodně, jako se šíří světem vaše křehká krása.“ Vždyť petrklíč rozstřikuje s podzimem ze svých štědrých tobolek semínka do dálky a pomněnka je posílá s vodním proudem jako pozdrav těm nejvzdálenějším.

To je ono. Přát krásu, mír a pohodu vzdáleným i blízkým a rozdávat se jim. Děkuji. Klíč Petrův – Clavis Petri – může byt klíčem k lidským srdcím. Chci být citlivým klíčníkem.

Bratr Balú

Přidáno před

Dělníci na vinici

Navštívil jsem v jednom městě jednu klubovnu. Zářila novotou zvenku i zevnitř. Jen jsem byl zmatený, protože uvnitř jsem nedokázal určit, kdo v ní přebývá. Plná prefabrikátů z obchodu se švédským nábytkem a nikde ani kousek křivé poličky, amatérských stop po malování. Až vlajka kdesi v koutkumi napověděla.

Poslouchal jsem jednu z porad k jednomu táboru. Vedení se bavilo, jak zkrátit stavbu tábora, aby skauti měli dostatek času na program. Nabyl jsem dojmu, že nejlepší by bylo instantní táborové vybavení. K osobnímu obveselení jsem si představil návod: „Doprostřed louky umístěte nádobu s práškem. Zalijte jedním kýblem vody a utíkejte se schovat do lesa. Za 30 minut je tábor hotový. 100% garance výsledku!“

Viděl jsem, jak jeden nebohý skaut za trest řeže dříví do jedné táborové kuchyně. Zápasil s kulatinoua tvářil se jako mučedník z barokního obrazu, aby tak halasně dal světu najevo své utrpení.

Asi tušíš, kam mířím. Práce a skauting. Souvisí spolu víc, než si mnohdy připouštíme. Skauting má připravovat na život a podstatnou část života pracujeme – v zaměstnání, doma, pro radost, pro jiné. Snad nebudu smělý, když prohlásím, že skauting má být mimo jiné také výchovou v a k práci. Vždyť samotné poslaní hnutí je trpělivá drobná práce tisíců dobrovolníků. Je možná škoda, že ve skautské výchovně metodě není práce přímo uvedená, možná bychom ji pak nevnímali jen jako nezbytnost, ale jako jeden z výchovných pilířů.

Proč tedy nakupujeme skříňky, stavíme tábor z prefabrikátů a trestáme? Myslím si, že do světa dětí a dospívajících promítáme až příliš hledisko nás dospělých. Pro nás běžná práce už nás tolik nevychovává, ale je nutná, aby… Chceme ji omezit na minimum, abychom sami neztráceli čas, a zapomínáme, že pro řadu skautů to je výzva, pak boj s netrpělivostí a nakonec odměna a hrdost. Práce nám pomáhá s výchovou, i když to bude křivé nebo k výsledku to bude dlouho trvat. Ti mladší hlavně získají zkušenost k nezaplacení, zkušenost, která v dnešním světě není už tak běžná. Zkusme se na chvíli proměnit ve skauta. Vzpomeňme si, kdy jsme si naposledy řekli s hrdostí: „Dokázal jsem to.“

Věnováno mému příteli

Vlk

Přidáno před

OKaELŠ: Pozvánka na setkání v Hradci Králové

Milí bratři, jarní setkání OKaELŠ (otevřený kruh absolventů ELŠ) se uskuteční v termínu 23. 4 až 25. 4. 2019 v Hradci Králové – Kuklenách. Ubytování je ve v Jubilejní Svojsíkově klubovně, adresa Kudrnova 753/34 Hradec Králové – Kukleny (Mapy.cz).

Na spaní spací pytel, klubovna má vybavenou kuchyň.

Program:

  • úterý 23. dubna – odpoledne příjezd účastníků, večerní beseda.
  • středa 24. dubna – Chlum, muzeum bitvy z roku 1866, obří akvárium, planetárium.
  • čtvrtek 25. dubna – Muzeum betlémů v Třebechovicích pod Orebem, odjezd domů.

Nahlaste mi prosím, kdo se bude moci zúčastnit.

Vše dobré přeje Sam
sam.vesely@tiscali.cz

Přidáno před

OKaELŠ: Setkání před seminářem ELŠ v lednu 2019

OKaELŠ (otevřený kruh absolventů ELŠ) si udělal před a po pražském semináři ELŠ 2019 výlet po Praze. Níže si můžete přečíst z tohoto výletu zápis.

Čtvrtek 3. ledna 2019

Dle domluvy se setkáváme u pokladen v Praze na Wilsonově nádraží, dříve zvané nádraží císaře Františka Josefa. Je půl desáté dopoledne a setkávám se z Origem. Bratr Bob má trochu problémy se zády a tak se omluvil a přijede až na seminář v pátek. Odjíždíme do Kobylis, kde máme zajištěné noclehy a necháváme tam zavazadla. Metrem jedem do stanice Nádraží Veleslavín. Odtud vycházíme do Divoké Šárky. Procházíme kolem Čertova mlýna, mezi Šestákovou a Kozákovou skálou, přes hráz vodní nádrže Džbán, hradiště a zpět na metro Nádraží Veleslavín.

Při vstupu do Divoké Šárky začalo hustě sněžit a přestalo až při návratu na stanici metra. Délka této cesty byla přibližně sedm kilometrů. Metrem jedeme na Vyšehrad, kde si v restauraci Krušovická chalupa dáváme pozdní oběd. Po obědě navštěvujeme nedaleko bydlícího bratra Kima. Nemocí upoutaného na lůžko. Po návratu do Kobylis jdeme o půl sedmé večer na mši svatou do farního kostela sv. Terezie od Dítěte Ježíše. 

Pátek 4. ledna 2019

Vstáváme v pět hodin ráno tak, abychom stihli vlak odjíždějící z Wilsonova nádraží v 6:02 do Chotěboře na pohřeb bratra Balúa. Do Chotěboře přijíždíme o půl deváté. Na nádraží nás oslovil, bratr Mungo Martin Přehnal z Brna. Chvilku v čekárně na nádraží besedujeme a pak jdeme
ke kostelu sv. Jakuba Většího na rozloučení s bratrem Balúem. Po rozloučení se setkáváme s bratrem Merkurem a dalšími bratry skauty ze všech koutů ČR. Po příjezdu do Prahy nás už na pokoji čeká bratr Bob. Další příchozí je bratr Čmelák z Plzně.  Jdeme se registrovat na seminář ELŠ, který právě začíná.

Sobota 5. ledna 2019

Od rána do večera probíhají přednášky a besedy. Vysoká úroveň je již standardní.

Neděle 6. ledna 2019

Opouštíme ubytování u Salesiánů a jdeme do Týnského chrámu. Další přednášky jsou ve Skautském institutu. Při přechodu z Týnského chrámu do Skautského institutu stíháme navštívit Karolinum s výstavou fakultních insignií a na Malé Straně Zeď Johna Lennona.

Zapsal Sam

Přidáno před

Rozloučení s bratrem Balúem

Se zármutkem jsme přijali zprávu, že nás 27. prosince 2018 opustil bratr Petr Hájek, bratr Balú. Moudrý průvodce po skautských cestách, velký znalec přírody i lidských duší a podmanivý vypravěč nadále zůstává v našich srdcích. Kromě krásných vzpomínek nám zanechal i nepřebernou studnici inspirace a zamyšlení, jež vepsal do svých knih.

„Nám nezbývá než se rozloučit. Krásou loučení je naděje na budoucí setkání. Přeji Vám, abyste na svých cestách a cestičkách co nejčastěji potkávali dobré lidi, abyste se sami stávali dobrými a lepšími a sami tak obohacovali o podobná setkání své kolemjdoucí.“
(Balú: Od stromu mládí k dospělosti)

Přidáno před

Přání ke konci roku 2018

Přátelé, drahé sestry, milí bratři,

děkuji Vám všem za Váš čas, za vzájemné obohacení, za bratrství, 
za přátelství a radost ze vzájemného společenství. Děkuji všem instruktorům ELŠ, ať již z tohoto ročníku, nebo z let minulých. Děkuji Merkurovi za všechna ta dlouhá desetiletí, která nad naší lesní
 školou bdí a určuje její směr. Děkuji Balúovi, za přátelství, za to, že mě 
učí se na skauting dívat jeho očima, Krokodýlovi za tak silné přátelství, Hakimovi za doprovázení, rady, a za to, že je vždy tam, kde má být, děkuji za to, že letos ELŠ byla.
 Díky Vám všem našim absolventům, bylo to s Vámi úžasné setkání, úžasné
 myšlenkové potkání se. Bez Vás by to nešlo.

Po poděkování dovolte krátké zamyšlení.

Je za námi nejdelší noc letošního prosince, je za námi taktéž první zimní den a blíží se nádherné svátky, při kterých si připomínáme narození Ježíše, našeho Pána.

Je to čas, který přímo vybízí k odpočinku, čas pro zamyšlení v dlouhých zimních nocích, čas radosti. Je dobré a potřebné se umět zastavit, odpočinout a v klidu a pohodě rozjímat.

Rád procházím Orlovské lesy, mnohokrát jsem si je prošel v širokém okolí od myslivny, kde psal své „Základy“ náš první náčelník Antonín. A vždy jsou krásné, v každé roční době. Ale o tomto víkendu, když je zakryl první letošní sníh a dal vyniknout všem kontrastům – bílé a zelené, bílé a hnědé, bílé a šedé, tam byl úžasný klid a ticho lesa, nádherně modrá, prosluněná obloha a mrazivá noc plná hvězd, tam přímo dýchala atmosféra klidu a pohody. Zklidnění a zastavení. Na místě, které mnohému z Vás přirostlo také k srdci. A to na místě, jenž nám tak nádherně představuje náš Balú. Opravdu, když přivřu oči, tak vidím Balúa na zřícenině Orlíku, kdy slouží bohoslužbu slova, nebo v kapli či na ochozu Lipnice, nebo v podhradí, kdy si v parném létě dáváme parádně vychlazenou „plzeň“, nebo o 15 km dále kostel v Řečici, kde Balú přebírá medaili svatého Jiří, či bratrské objetí při obnově vůdcovských slibů na místě prvních skautů v srpnových měsících našich lesních škol, anebo Michalův statek a s ním náš rychtář Jindřich, další místo, které pro nás z ELŠ objevil taktéž Balú.

Orlovské lesy jsou pro mne navždy spojeny s Balúem a dlouhými, krásnými debatami s ním. Bohu díky. Tento čas a tato sváteční doba tedy jakoby říkala každému z nás – buď trpělivý a nechej každému svému úmyslu dozrát v čase. Nespěchej zbytečně, ať máš čas přemýšlet, promýšlet a měnit.

Přikládám několik vět o bratru Balúovi, který naši lesní školu tak úžasně posunul na cestě k cíli býti dobrými lidmi, čestnými a slušnými!

Od bratra Šakala:

Balú není ledajakým skautem… Je to prostě „Náš Balú“. Ať přijede na některý z rodiny kurzů, nebo jej člověk potká při setkání v kapli sv. Jiří v Řečici, jsou to vždy neobyčejné chvíle plné bratrství a radosti. Balúova láska ke skautingu, přírodě a výchově mladých se snoubí v laskavém a moudrém přístupu, který člověka prostě musí zasáhnout. Poprvé jsem to zažil na Cordě v roce 2008. Do té doby jsem o něm neslyšel, ale jeho jméno se na kurzu s blížícím se časem příjezdu omílalo v rozhovorech častěji a častěji. A když poté přijel a začal nám vyprávět o smyslu odměn a nesmyslu trestů ve skautské výchově, pochopil jsem proč. Dokázat vystihnout hluboké a krásné pravdy v jednoduchých příbězích a dialogu s námi dokáže jen málokdo. A když jsme poté vyšli do lesa a Balú se rozpovídal o bylinách, pradávných obyčejích, které lidé spjatí s přírodou udržovali, o pokoře vody, o smyslu bosé chůze ranní rosou… To je něco. Když jdete tou rosou sami, je to hezké, ale s Balúem je to prostě lepší. Náš Balú je člověk, který umí udělat z obyčejné věci věc nevšední a ze skautování celoživotní poslání. A nejlepší na tom je, že to učí i druhé.

Od bratra Vlka:

Bratři, rád bych se s Vámi podělil také o svoji osobní zkušenost. Poprvé jsem se s bratrem Balúem setkal prostřednictvím jeho knih a příruček. Před více než šestnácti lety jsem v Moravských Budějovicích začal pracovat jako nadšený rover a první v našem městě s vlčaty – bez zkušeností a bez potřebných informací. Tehdy se mi náhodou dostala do rukou Balúova kniha „S vlčaty krok za krokem“ a později jeho další příručky („Tři uhlíky“, soubor brožurek „Smečka volá“, časopis „Světýlko“ s Balúovými články aj.). Balúovy návody a nápady mi značně usnadnily práci a s jeho přispěním jsem z malé šestky vlčat vytvořil velkou smečku, která funguje dodnes.

Nikdy bych nevěřil, že se s Balúem setkám osobně, což se mi poštěstilo v roce 2010 na Ekumenické lesní škole. Následující roky jsem měl a mám to štěstí vidět bratra Balúa při jeho instruktorské práci a poznat ho i v soukromí jeho domova a rodiny. Jeho hluboké prožívání skautské myšlenky mě oslovilo do té míry, že se stal mým biřmovacím otcem. Myslím si, že o jeho přínosu českému skautingu nejlépe svědčí to, že u jeho domu v Chotěboři se netrhnou s rovery, vůdci a instruktory i lidmi hledajícími radu dveře (byl jsem svědkem, že některé neděle má bratr Balú návštěvy skoro celý den ze všech koutů republiky).

Vážení bratři, Balúovu osobnost považuji za jednu z nejvýraznějších postav českého skautingu po roce 1990 a domnívám se, že patří mezi vás, ty nejváženější v našem hnutí.

Od Padeho:
(Tak rád bych napsal, že níže napsaná jsou slova k letošnímu adventnímu setkání s Balúem, bohužel nejsou, neboť jeho nemoc nám nedovolila do míst zaslíbených jeho srdci, vyrazit.)

V sobotu jsme si společně s Balúem a Vlkem vyšli na krátkou vycházku k řece. K Sázavě. Bylo mrazivo, ale svítilo nádherně slunce. K řece, která byla v tomto prosincovém dnu opuštěná. Tichá. Prázdná byla zákoutí, kde běžně sedávají rybáři. Chaty zazimované – bez osadníků. Řeka plynula – ovšem bez vodáků. Klid a pohoda okolo nás.

Šli jsme sami po břehu řeky, kterou máme díky Příběhům od Balúa, tak moc rádi. Kterou vlastně velmi dobře z těchto milých historek známe. Došli jsme až k místu, které se jmenuje Rodrigova skála – zde končil památný Jestřábův Alvarez. Jsme opravdu kousek od pověstného tábořiště pražské Dvojky, kousek od Sluneční zátoky. Silný zážitek.

Kolikrát jsem tento příběh, Hochů od Bobří řeky, četl, kolikrát každý z nás v mysli toto místo navštívil? Velká řeka je tichá a chladnější, temnější. I její šum tady u Stvořidel je takový zvláštní – ztišený.

Ticho a chlad. Bratrství a přátelství. Bylo by to možná jen krátké zastavení u řeky. Zastavení, které přirozeně vybídlo k přemýšlení nad dalším uplynulým rokem. Rokem 100letého výročí českého státu. Rokem 72letého výročí od založení naší lesní školy.

Přemítám, co se povedlo a kdy přišlo zklamání. Kdy byla radost z úspěchů a kdy byl čas poučit se z chyb.

Přeji Vám tedy za sebe, ale také za celé společenství Ekumenické lesní školy vše dobré v tomto vánočním čase, prozářený a poklidný konec roku 2019 a suché a přímé stezky v časech budoucích.

Vše jen to dobré i v roce 30 let od znovu nabyté svobody,

PADE

Přidáno před

Advent 2018

Tak nám začíná advent. Počasí se teprve chystá, jen pár vloček po sv. Martinu připomnělo, že předěl zimy a podzimu je skutečně tady. Začít tradičně, slušelo by se psát o rozsvícení první adventní svíce. Prožíváme ale sto let od vzniku republiky a bude dobré se na advent 1918 podívat trochu z této perspektivy.

Advent znamená příchod, ještě přesněji očekávání příchodu. Viděno ještě užší optikou, tedy radostné očekávání příchodu Spasitele Ježíše Krista. Před těmi sto lety bylo těch očekávání mnohem, mnohem víc a všechna byla spojena s nadějí, nebo dokonce s jistou radostí: „On se z té strašné války vrátí.“ Toužebně se očekávalo, že se zlepší zásobování, byť nová úroda byla v nedohlednu. Hrozivá inflace obcházela středem Evropy a nová republika se jí vyhnula jen tak tak za cenu úsporných opatření.

Byl tu a zůstal tu svobodný, demokratický národní stát. Zkusme si ještě jednou na sklonku roku, kdy se zrodil, oživit a připomenout tyto základní zkušenosti. Dobře se mohou spojovat s leskem ozdob, s vyhledáváním dárků, s tichými plameny adventních světel. A rozsviťme aspoň jedno i za naši organizaci, jejíž rozvoj a úspěchy jsou s demokracií předválečného Československa i s existencí moderního českého státu neodlučně spojeny, mimo jiné vazbou tradice.

Krásný adventní čas!

Balú

Přidáno před

Ve Skutči skauti zasadili Lípu Svobody, ELŠ byla při tom

100 let republiky. Oslavy narozenin naší samostatné země se dne 28. 10. 2018 odehrávaly na území celé České republiky. Stejně tomu bylo i ve Skutči. Skauti ze střediska Ležáky Skuteč si pro tuto příležitost připravily program spolu se studenty zdejšího gymnázia Suverénního řádu Maltézských rytířů a městem Skuteč.

Oslavy sta let republiky se nesly ve slavnostním duchu. V 16 hodin za přítomnosti skautů ze střediska Ležáky Skuteč a zástupců Ekumenické lesní školy, zástupců města a veřejnosti byla na vybraném místě zasazena Lípa svobody. Před sto lety naši předci ze Skutče zasadili 2 lípy, které měli připomínat získání samostatnosti a svobody československého národa. Stoleté výročí tak skauti pojali jako připomínku a pokračování této události. Slavnostního zasazení se, po národní a junácké hymně, velice symbolicky chopil nositel Řádu stříbrného vlka bratr Ladislav Bartůněk – Balda s jedním z vlčat skutečského střediska. Po slavnostním zasazením se všichni zúčastnění vydali slavnostním průvodem na místo původních Lip svobody, kde po proslovech zástupců církví a města došlo k položení věnců u pomníků padlých ve Velké válce.

Oslava této události byla úžasnou příležitostí k tomu, abychom si vzpomněli na říjnové události roku 1918 a na všechny, kdo za svobodnou zemi dali to nejcennější, svůj život. Mysleme na všechny, kdo ztratili svůj život nebo svobodu proto, abychom my mohli žít ve svobodné zemi, nejenom při státním svátku 28. října, ale po každý čas.

Přidáno před

Den veteránů 2018

Hra je základ skautské výchovy. Tak, ač dospělí, dopřejme si dnes hru, ve které převažuje jednička a která se pojí s první polovinou listopadu: 1.11., 2.11., 11.11., 11 hodin (a třeba 11 minut k tomu). Jsou to data, hodiny a minuty, které volají ke vzpomínce. Ta první jsou křesťanská, ta další spíše občanská, protože připomínají konec Velké války, kterou teprve druhá přejmenovala na 1. světovou. Vzpomíná se na její oběti, na její veterány, na mnoha věžích zní jedenáct minut zvon.

Je jubilejní rok. Své veterány měla i republika, která v okamžiku příměří měla vojsko, a ne ledajaké, ale neměla dosud své území. Také my, skauti, máme za to uplynulé století své veterány. V mém rodném městě sestry z družiny Lišek rok co rok zdobí hroby zemřelých skautů a skautek drobnou kytičkou. Letos jich uvinuly a roznesly šedesát. Se světly v dušičkovém šeru tvoří viditelný symbol neviditelné, ale silné skutečnosti: „odevzdání pochodně, traditio lamparis“.

Díky a vděčné vzpomínání všem, kdo nám prošlapali dnešní svobodnou a radostnou skautskou stezku a díky Vám všem, kdo na ně nezapomínáte.

Váš vděčný Balú

Přidáno před