Procházka Adventní Řekou s Balúem

Nevlídný listopadový čas vzdul vodu v mé Řece, tak ochablou za suchého léta. Nechala tu v pobřežních křovinách uvízlé větvičky a chuchvalce podzimního listí. Všechno to ztuhlo a ztvrdlo pod prvním náporem přicházející zimy. Přece mne to láká aspoň jít a zahledět se na ledový škraloup při březích, na barevné peří potápějících se kachen, které se v hejnech usadily na proudech, naslouchat šumění vody. Tlumí je nárazy na led a mění rákosiny v křišťálové krápníčky.

Je advent, čas radostného očekávání Vánoc, čas krátké sluneční obchůzky, čas pro zamyšlení. Další rok co nevidět utone v moři uplynulých věků jako vody mé říčky ve slanosti Severního moře. Mám tu u ní svůj kousek v ústí čistého potoka. Označili je před dávnými léty omšelý balvan a ohniště nedaleko, které je od nepaměti užíváno vodáky, skauty i trampy na jejich cestách Posázavím. Vlídně zve. Zvu i Tebe, přisedni. 

Budeme se dívat do nízkých plamínků, jejich praskot se bude mísit se šploucháním Řeky a vzpomínky na prožité chvíle se v tom mihotání zhmotní. Jak je ten ohníček užitečný! Hřeje a svítí tmou. Jestlipak totéž mohu říci o své cestě uplynulým rokem? Posvítil jsem trochu alespoň někomu příkladem svého života? Bylo nám dobře pospolu v lodi, na táboře, na vodě? Hřálo nás vědomí sounáležitosti, vzájemnosti a společného hledání, co je dobré, co je lepší a co nejlepší? Jaké dřevo přiložit do našeho ohníčku užitečnosti? Snad to bude tvrdý borový suk, který vydá pryskyřičnou vůni dobrého skutku a jasné světlo, nasměrující naše snažení a vyzařující silné teplo lásky? Ale postačí i pár olšových polínek. Ta podobnou jasností i voňavostí udrží již rozhořelý oheň. Jen ten je důležitý všem a chladu.

Je advent. Na voňavém zeleném věnci pod stropem klubovny budeme postupně rozžíhat čtyři svíce. Bude přibývat světla kolem nás. Bude to přání, aby přibývalo i v nás a mezi námi. Beru si odtud kousek zeleně na věnec. Ještě se sem vrátím. Vrátím se v tichu předvánoční noci a budu pouštět po klidné řece maličké svíčičky ořechových skořápek. Ty první jako pozdrav vzdáleným skautským duším v úmoří, tu druhou za těmi, kdo nás předešli k věčnému Světlu. Tu třetí za nás, co putujeme poříčím a čtvrtou za ty, kdo mají přijít po nás. Je to vánoční slavnost Řeky. Je to maličký dárek naší vděčnosti a je v něm i příslib: „S jarem se vrátíme…“

Balú

Přidáno před

Pozvánka na jubilejní XXX. Seminář ELŠ v Praze v lednu 2020

Tradiční seminář Ekumenické lesní školy se koná již potřicáté, tentokrát pod záštitou Skautského institutu a Městské knihovny v Praze. Prostory ústřední knihovny na Starém Městě jsou s novodobou historií Junáka úzce spjaty. Právě zde se 2. prosince 1989 sešlo více než tisíc skautů a skautek, aby potřetí obnovili činnost skautské organizace. Oslavte s námi 30 let semináře i 30 let života v demokratické společnosti.

Pozvání na jubilejní ročník přijali mimo jiné ústavní právník Jan Kysela, dokumentaristka Olga Malířová Špátová, literární historik Martin C. Putna nebo pedagog a publicista Jiří Zajíc – Edy. Přijďte si poslechnout uznávané odborníky o víkendu 10.-12. ledna 2020 do Městské knihovny v Praze a na Katolickou teologickou fakultu Univerzity Karlovy. Těšit se můžete na setkání s osobnostmi českého skautingu a doprovodný program. 30. ročník semináře ELŠ byste si zkrátka neměli nechat ujít! Více informací najdete a zaregistrovat se můžete na els.skauting.cz/seminar.

Více informací a registrace

 

Přidáno před

17. listopadu 2019

Přátelé,

podzimní víkend 16.–17. 11. 2019 byl pro instruktorský sbor Ekumenické lesní školy velmi důležitý.

Potkali jsme se na Vysočině, na faře v Herálci, abychom poděkovali za 30 let svobody a demokracie v naší krásné vlasti. V předvečer tohoto významného jubilea jsme se společně pomodlili v poutním kostele svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře a v bazilice Nanebevzetí Panny Marie a svatého Mikuláše. V neděli 17. 11. poté ve venkovském kostele v Herálci.

Bohu díky za všechny dary a krásná setkání!

Pade

Přidáno před

Odešel bratr Jan Havel – Bivoj

Bratr Bivoj s rodinou

Milé sestry, milí bratři,

v neděli 3.11.2019 krátce po poledni zemřel velký hrdina, dobrý člověk, skaut a náš spolubratr z lesní školy – BIVOJ.

Navždy v mém srdci zůstane jako neohrožený muž, jenž v dobách nesvobody konal činy hrdinné a v dobách svobody žil skromný život muže, který již ví. Když jsem byl na ELŠ frekventantem, nám mladým vůdcům ohříval vodu, abychom se nenachladili, a sám se každý den koupal v řece. Spal ve stanu a kdo viděl jeho chatrný spacák, tak nechápal, jak v těch chladných srpnových nocích nedošel k žádnému nachlazení. Byl to silný a nezdolný muž. Kdo měl tu možnost slyšet jeho příběh vojáka, který končil odsouzením na doživotí komunistickém žaláři, tak nechápal tu skromnost, nadhled a pochopení pro ty, kteří jej připravili o téměř 20 let života. Pochopením a odpuštěním je pro nás stále velkým vzorem. Pro nás, kteří se snažíme leckdy krkolomně, ale přesto jít v jeho skautských stopách. Jsem velmi šťastný, že jsem se mohl učit od těchto vzácných bratří, jako byl Bivoj, Merkur, Balú, Káďa, Jura, Jíra S. a další, kteří tolik prožili, svým věznitelům a soudcům odpustili a nám mladším dali velký příklad křesťanského života.

Prosím o vzpomínku a modlitbu za našeho drahého bratra Bivoje. Prosím, pokud budete mít možnost, tak přijďte příští středu na poslední rozloučení s Janem.

S úctou a vzpomínkou na bratra Bivoje

Pade



Kliknutím na parte jej stáhnete v plném rozlišení [pdf].

Přidáno před

28. říjen 2019

30. let svobody a demokracie v naší vlasti

„Rád vzpomínám na dobu, kdy jsem se svým skautským oddílem také sjížděl řeky a prožíval podobná dobrodružství. Vím, co vše pro vás skauting znamená, a raduji se z toho, že jeho myšlenky jsou stále aktuální a oslovují mladé lidi. Skrze pestrý program, který skauting nabízí, získáváte dobré návyky pro život ve společnosti a svou další činností jí prokazujete nezištnou službu. Naše země takové občany potřebuje.“

Václav Havel

Můžeme si s radostí připomenout, tak jako každý rok, že skauti byli mezi prvními, kdo nabídli novému státu, před více jak sty léty svou službu zpravodajskou podobně jako sokolové službu strážní.

Dnes víme víc, než naši předchůdci. Víme, že demokracie je nejlepší možné zřízení společnosti. Víme také, že je nutné o ni pečovat.

Ze vzdálenosti jednoho století zaznívá hlas velkého filozofa a humanisty T.G. Masaryka:

„Akceptuji plně váš program.“

Jaký byl, snažíme se poznávat. Jaký je, to žijeme.

Jaký bude, záleží na nás: program výchovy občana demokratického státu, který rozeznává dobro a zlo, pravdu a lež a následuje cestu zakladatelů republiky před sto lety.

Přidáno před

OKaELŠ: Zápis z výpravy do Roztok 2019

Účastníci: Karel Trávníček – Origo, Michal Paulič – Kruťas, Jiří Šváb – Dědourek, Jaroslav Weigl – Higi, Karel Vlachovský – Čmelák, Zdeněk Veselý – Sam.

Úterý 1. 10. 2019

Před polednem přicházím od nádraží ke skautské osadě. Po chvilce přichází sestra Vlaďka Hůlková – Amálka. Otevírá bránu a po prohlídce ubytovny, klubovny Rudolf a kuchyně mi předává klíče od klubovny Rudolf, kuchyně a ubytovacího srubu B. Chvilku spolu hovoříme o činnosti i historii střediska Lípa Roztoky. Amálka odjíždí a já jdu poobědvat do městečka Roztoky. Kolem čtrnácté hodiny mají přijíždět další účastníci. Na nádraží nacházím Dědourka. Čekáme a dalším vlakem přijíždí Higi. Origo a Kruťas přijíždí dalším vlakem. Poslední kdo má dojet je Čmelák a ten je podle telefonátu ještě ve vlaku někde u Benešova. Jdeme se ubytovat. Je potřeba dokoupit ve městě nějaké potraviny. Odcházíme společně a v tom již volá Čmelák, že je na nádraží v Roztokách. Jdu pro Čmeláka na nádraží a ostatní čekají v restauraci na náměstí. Jakmile se Čmelák ubytuje ve skautské osadě, jdeme za ostatníma do restaurace. Cestou zpět se zastavujeme v prodejně Albert a doplňujeme zásoby. Po večeři v klubovně srubu Rudolf, představuji zítřejší program – okružní cesta přes Levý Hradec, hradiště Řivnáč, Únětice, Tichým údolím zpět do Roztok. Středočeské muzeum. Program na čtvrtek – návštěva hrobu bratra Merkura na hřbitově v Praze Jinonicích.

Středa 2. 10. 2019

Ráno po snídani všichni opouštíme skautskou osadu a jdeme do města, kde Čmelák pokračuje nejkratší cestou přes město na levý Hradec. Všichni ostatní jdeme okolo Vltavy, částí Roztok zvané Potoky, vystupujeme na Levý Hradec. Cestou před kostelem na Levém Hradci potkáváme bratra Čmeláka a společně jdeme ke kostelu. Kostel je otevřen jen v sobotu a neděli, ale dnes tam probíhají nějaké opravy a tak si dovolujeme vstoupit na místo kde v 9. století kníže Bořivoj I. založil první křesťanský kostel. Toto místo je také spojeno s volbou svatého Vojtěcha pražským biskupem. Bratr Čmelák se vrací autobusem zpět do Roztok. Další cesta nás dovedla na hradiště Řivnáč, místo kde žili lidé již před 5000 lety. Odbočujeme z turistické cesty a jdeme polní cestou do Únětic. Je poledne a tak se zastavujeme v pivovaru na oběd. Po obědě pokračujeme přes Únětice do Tichého údolí. Začalo pršet a tak míjíme Alšovu vyhlídku a Tichým údolím jdeme okolo ulic, nazvaných Svojsíkovy sady, do Středočeského muzea v Roztokách, kde již nás čeká bratr Čmelák. V trvalých expozicích natáčí Česká televize a tak navštěvujeme výstavu Svatá Ludmila. Po skončení potkávám bratra Padeho s bratrem Klokanem. Přijeli autem a tak Čmelák nemusí šlapat Myší dírou a Pade jde s námi pěšky. Jdeme do skautské osady. V klubovně Rudolf probíhá schůzka a tak besedujeme v ubytovně. Pade informuje o lednovém semináři v Praze v Městské knihovně 10. až 12. ledna 2020. Origo mluví o pohřbu bratra Merkura a páteru Svoradovi, který se účastnil pohřbu. Kruťas hovoří o možnosti ubytování na Zemplínské Šíravě a Trenčíně. Lodž – návštěva skautského centra, porovnává naše kroje s kroji polských skautů. Nošení košil po vzoru à la Nataša. Tady cituji Skautský krojový předpis: (6) Základními součástmi skautského kroje jsou základní košile nebo halenka a šátek. Je to bída, ten náš krojový předpis. Higi poukazuje na skautskou praxi a připomíná Krakovské historické centru. Návrh na jarní setkání v roce 2020 je obec Luby u Chebu. Bratr Origo se to pokusí domluvit. Termín setkáni je 21. až. 23. dubna 2020. Bratr Pade s Klokanem se loučí a odjíždí. Bratr Pade se většinou našich setkání účastní, byť na krátký čas, díky Pade. Příprava večeře zabrala chvilku času. Večeře je ve srubu Rudolf, kde již skončila schůzka. Při večeři besedujeme s vůdkyní střediska sestrou Terezou Hůlkovou skautským jménem Uzlík. Navštívil nás bratr Azor Lukáš Hejduk a informoval o ubytování na lednovém semináři v Praze. Loučíme se s bratrem Azorem a sestrou Uzlíkem. Chvilku ještě besedujeme, den končíme Gilwellským kruhem a večerkou.

Čtvrtek 3. 10. 2019

Ráno vstáváme mezi šestou a sedmou jak kdo, tak abychom stihli zabalit věci a uklidit. O půl deváté přijíždí sestra Amálka, kontroluje úklid, přebírá klíče a loučíme se. Všichni odjíždíme z Roztok vlakem do Prahy na nádraží Holešovice. Tam přestupujeme na metro a jedeme metrem do stanice Jinonice. Bratr Higi se loučí a pokračuje dál metrem Od stanice metra Jinonice je to ještě asi kilometr pěšky na hřbitov. Nacházíme hrob bratra Merkura. Ještě jsou na hrobě věnce a květy. Světlo věčné ať ti svítí, bratře Merkure. Odcházíme. V metru se loučíme, bratři ze Strakonic jedou na autobusové nádraží. Spolu se Čmelákem jedeme na hlavní nádraží, kde se naše cesty rozdělují. Děkuji všem za účast a setkáme se na lednovém semináři v Praze.

Zapsal Sam

Přidáno před

Červená a modrá

Máme tu říjen, měsíc padajícího listí. Zlatavé, špinavě hnědé i purpurové unáší i hladina Řeky. Mírně se zvedla podzimními dešti, ale ještě není zlatě šedá, jakoby si chtěla sama znovu zavzpomínat na lesklé hřebínky letních vlnek. Jen po ránu tu plyne ozdobena závoji z mlh, které míří od hladiny do luk a k lesům.

Na staré hrázce z kamení a hlíny zvedá svou korunu hloh. Roste tu, co pamatuji a je z něho už velikán mezi keři. Rád se dívám na jeho uzlovité kořeny. Obepínají kamení, svezené sem generacemi a navršené jako ochrana přilehlých pozemků před povodní. Zvláštní. Jen jednou za „stoleté“ jarní povodně jsem viděl Sázavu přelít se přes hřeben staré hráze, jen jednou si za svůj život vymáchal hloh své kořeny v říční vodě. Spojuje zde moudrost a rozvahu dávno zemřelých hospodářů se svou rozvahou a krásou. I letos vyvážil množství májových květů pečlivě, aby uživil teď, ve vrcholícím podzimu, dostatek svých červených hložinek. Roverský keř! Už dost vystavoval své obsypané větve sluníčku pozdního léta i dešti prvních dní podzimu. Na pohled dospěly a zkrásněly červené korálky hložinek, ale chuť neměly žádnou, leda svíravě trpkou a nevábnou. Teď je jejich čas. Plody hlohu sežehl první mráz a on nebojácně, ba dychtivě natahoval ruce svých větví. Je moudrý. Ví, co potřebují jeho děti k dokonalosti: nejen slunce a vodu, ale i to poslední otužení. Proměnilo chuť hložinek. Jsou měkčí, příjemně navinulé, osvěžující, léčivé.

Proč to všechno vyprávím? Proč si tu povídám se stárnoucím bratrem Hlohem? Vidím v něm živoucí symbol skautského života. Ona nestačí jen úsměvná pohoda a radost, jakou přináší náš společný život. Je potřeba i odvahy a síly zasadit se pro užitečné dílo, je potřeba dát se sežehnout obtížemi na skautské stezce a hlavně – vytrvat. Bratr Hloh to umí. Po desítky let to každý rok opakuje a jako erbovní rostlina našich roverů vyzývá k následování.

Říjen červených šípků, brunátných hložinek a temně rudého listí psího vína mi to všechno znovu připomněl. S posledními hřejivými paprsky slunce, které jim všem dodávají závratný a tolik pomíjivý lesk, se s nimi loučím. Loučím se s nimi i s Tebou, milý čtenáři, ne ve smutku z pomíjivosti té krásy, ale s velkou nadějí. Znovu to všechno bude, znovu se všechno obnoví a my budeme u toho. Budeme ale o zkušenost a moudrost zprostředkovanou hlohem na břehu moudřejší a bohatší.

Přidáno před

Odešel bratr Merkur

Milí bratři, sestry a přátelé Ekumenické lesní školy,

s velkým zármutkem v srdcích Vám oznamujeme, že nás dne 10. 9. 2019 opustil náš senior, bratr Miloš Blažek – Merkur.

Merkurovi vděčíme za mnohé a je velmi těžké slovy popsat, co pro nás udělal a co pro každého z nás setkání s tak významnou osobností znamenalo. Jeho dlouhodobá a obětavá práce pro Ekumenickou lesní školu a skauting, již od roku 1946, v nás rezonuje a je pro každého z nás inspirací a vnitřním dluhem, že i my musíme v této práci i nadále pokračovat a myšlenku ELŠ a skautingu rozvíjet a předávat.

Velmi si Merkura vážíme a navždy zůstane v našich srdcích.

Společně jej tedy v modlitbě doprovoďme před Boží tvář.

Přidáno před

OkaELŠ: Pozvánka na setkání v Roztokách u Prahy

Milí bratři,

podzimní setkání OKaELŠ se uskuteční v termínu 1. října až 3. října (úterý až čtvrtek) na skautské základně v Roztokách u Prahy. Ubytování je v chatkách, nezapomeňte si vzít spacák. 

Program:

úterý – odpolední příjezd, společná večeře a večerní beseda.

středa – návštěva Levého Hradce, kostela svatého Klimenta. Dle počasí hradiště Řivnáč, Stříbrník. Večerní beseda.

čtvrtek – dle počasí, Alšova vyhlídka, Tiché údolí, Středočeské muzeum. Odjezd.

Dopravní spojení:

Vlakem – do stanice Roztoky u Prahy, poté přejít hlavní silnici, projít obloukem a cestou do kopce (Myší díra) vyjít u hasičské zbrojnice, poté ostře doleva a kolem tenisových kurtů do Osady.
Vzdálenost: 487 m, je nutné překonat stoupání (Myší díra)

Autobusem – linky č. 340 nebo 350 ze zastávky Praha – Dejvická do zastávky Roztoky – Tyršovo náměstí (doba jízdy cca 16 minut). Poté ulicí Legií do ulice Máchova, kolem hasičské zbrojnice a tenisových kurtů do Osady.
Vzdálenost: 478 m, cesta vede po rovině.


Mapa i dopravní spojení převzato z webových stránek: skautiroztoky.cz.
Fotografie Levého Hradce převzata z webu roztoky.cz.

Nahlaste mi prosím, kdo se bude moci zúčastnit.

Vše dobré přeje Sam.
sam.vesely@tiscali.cz

Přidáno před

Krásy okamžiků

Voda v mé Řece pomalu opadá k slavnostem léta. Seděl jsem za rosného rána na balvanu u břehu. Seděl a pozoroval malý zázrak přírody. Tam u nás blízko balvaniska roste několik krásných a vzácných keřů růže pobřežní. Je královnou červnových květin. Víte, jaký zázrak jsem viděl to ráno? Viděl jsem, jak se rozvíjí její květ. Není to zase tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát. Vždyť on potřebuje k rozvití vláhu. To se musí na vrcholu okvětí dosud nerozvinutého poupěte usadit kapička noční rosy. Jakmile vyjde slunce a rosa začne osychat, otevře se před žasnoucím zrakem růžové okvětí pro včelí mlsalky a čmeláky lízaly.

Vidět to znamená přivstat si, nechat se provanout mlhou od řeky a ranním chladem, pak trpělivě čekat, jako čeká rybář na svého duhového krasavce. Nakonec ale slunce zahřeje zkřehlého poutníka i krasavici růži a zázrak se zhmotní.

Není to podobenství o skautském životě? Vždyť i my chceme, aby se mladá srdce, ta růžová okvětí, otevírala kráse a plnosti života. Tím se dotýkáme tajemství, které není nepodobné tajemství růžového květu.

Jako k pozorování rozkvétajících divokých růží potřebujeme prožít všechno to provanutí chladu i vlhka, jako i růžička chce svou chladnou a vlhkou kapičkou rosy, tak i my musíme přijít k tomu tajemství výchovy připraveni.

Pracovat na sobě, to je jedno potřebné, zvláště teď, než se otevře tajemství léta a s nimi naše táboření. Krása okamžiků je tu vždy vykoupena hodinami a hodinami hledání, promýšlení, propracovávání detailů. Ano, i na detailu záleží. Nejde jen o program, jde i o duši skautského vůdce. Nestačí se chlapsky poplácat po rameni s ujištěním, že já to vždycky nějak zvládl a tedy zvládnu zas. Chce to zeptat se sám sebe po připravenosti sloužit. Možná to bude dotaz vtíravě nepříjemný, možná nás provane jako ten chlad červnového časného rána, ale může být prospěšný. Na jeho odpovědi totiž záleží, co uvidíme. Možná růžově třpytivé okvětí, na které se nezapomíná do příští zimy, možná také nic než zajímavý shluk zelených kališních lístků, které nevydaly za nic na světě své krásné tajemství. Proč jenom?

Nebylo ve mně dost trpělivosti. Neměl jsem dost vytrvalosti. Nebyl jsem dost statečný. Bál jsem se, že budu směšný se svou důsledností. Připadalo mi zbytečné ve věku techniky a vyspělých informací zapojit vlastní mysl.

Aby se Ti, můj milý, žádná z těch nehod nestala, to Ti přeje omšelý balvan na sázavském břehu ze své stařecké moudrosti. Přeje Ti to i krásná pětilistá pobřežní růže ze své krásy, kterou otevírá létu. A přeji Ti to zároveň s přáním šťastné plavby po každé vodě i já. Měj se dobře a měj rád všechno stvoření. Až zašustí orobincům semeníky, možná se zase sejdeme.

Bratr Balú

Přidáno před