Potřetí se spolu projdeme Orlovskými lesy. Dnešní pozvánka bude ale poněkud jiná, pozve nás každého na cestu vzpomínek.Vyzývají k ní první listopadové dny.

Stezky a cestičky lesů mezi Lipnicí a Humpolcem sešlapávaly nohy celých generací skautů. Ty stopy, neviditelné očím, jsou dodnes viditelné srdcem. Viditelný symbol si může každý vybrat: třeba vystouplý otlučený kořen stromu- velikána u cesty , třeba prošlapaný příčný kámen, přes který se chodí i víc než skautské století, třeba jiného jeho bratra, který obrostl mechem a lišejníky a vábí k pohlazení. Pohladit může pohled, ruka i mlčenlivá vzpomínka.

S lesem je nejkrásnější mlčet, mlčet a naslouchat, mlčet a nahlížet do tajemné studánky vlastní paměti. Časná stmívání mlhavých večerů v listopadu jsou k tomu jako stvořená a nabízejí k tomu tajemné světélkování kořenů, prorostlých podhoubím poselkyň podzimu, trsnatých václavek. Je to jedna z velkých krás a tady bývá ještě slavnější.

Jistě bych teď mohl nadhodit naše téma skautského století, ale bráním se tomu.Chtěl bych sám najít , kde jsem v té uplynulé době zařazen a chtěl bych to hledání nabídnout i Vám, milí čtenáři.

Zahleděni do podzimního šeření můžeme oživit svůj sen dětství, mládí a zrání. Je to užitečné, protože to probouzí pocit vděčnosti. Na obrazovce vzpomínky vidíme a můžeme znovu prožívat krásné chvíle svých prvních nesmělých kroků na skautské stezce. Setkáváme se znovu s těmi, kdo nám ukazovali správný směr a my v jejich stopách jdeme dosud. Po listopadové mlze a večerním vánku můžeme poslat zašeptaná slova poděkování, dokonce i za těmi, kdo už nás předešli k věčnému Světlu, jehož skromným odleskem byly naše táborové ohně. Celou tu galerii tváří, celý ten nepsaný a nenapsaný deník myšlenek nosíme stále při sobě. Je to užitečné.

Jako nám ukazují, před čím a před kým se sklonit s vděčností, stejně učí a s odstupem času ukazují, kde naše osobní stezka kličkovala a možná i bloudila, než nás vrátila na bezpečnou trasu ušlapaného chodníčku.

„Nikdy jsem se nesetkal s přítelem tak družným, jako je samota.“ To jsem si nevymyslel,to si zapsal jeden z myšlenkových předchůdců skautingu A.D. Thoreau.Možná i na něho myslel A.B. Svojsík, když sedával na březové lavičce a shlížel dolů na hladinu orlovského rybníčka obklopen stínem mohutného stromu.

Pro dnešek se loučím. Loučím se s listopadovou samotou a budu rád, když někdo v té své zkusí najít občerstvení. Budu ještě raději, když k ní vyzvete i další. Ono hledání místa ve staleté historii je objevováním kořenů, kterými se živí a napájí stromek našeho života a také staletý a bohatě zavětřený strom českého skautingu.

Bratři, k 20.10.2011 máme na naši lesní školu přihlášeno již 15 mladých vůdců, což je i v dlouhodobé historii ELŠ nevídané, takže i tímto srdečně zvu Vás ostatní kdo máte zájem – přihlaste se, resp. napište na moji e-mailovou adresu : radek.konecny@seznam.cz

Těšíme se na Vás.

Přeji vše dobré Pade

Ekumenická lesní škola uspořádá v jubilejním roce 2012 svůj další letní běh, navazující na historii datovanou počátkem v roce 1946. Rádi mezi sebou přivítáme mladé muže s vůdcovským odznakem, a to v kolébce českého skautingu u myslivny v Orlovských lesích. Chceme vzpomínat metodicky: ochutnáme postupně táborový život před sto, sedmdesáti, šedesáti lety až po náš současný.

Nosnou ideou nám bude etika skautského vůdce, protože ji pokládáme za hlavní odkaz staleté tradice. Ve stopách tohoto odazu nezapomeneme ani na poznávací činnost, na přírodu a chceme si osvojovat ty nejušlechtilejší mezilidské vztahy opřeni o tradici a ve vědomí toho, že nás Pravda a Láska nejenom přesahuje, ale jsme jí obklopeni,vedeni a chráněni.

Na setkání s Vámi na Orlovské myslivně se těší bratři Merkur, Balú ,Pade & celý tým ELŠ

DESET POZVÁNÍ
do míst, která pamatují stoletou historii skautingu.
I Ty je můžeš poznat a pokud jsi mladý skautský vůdce, pak i spolu s
námi na ELŠ 2012

DRUHÉ: Kraj kamene, lesů a vody
Kdo přijme pozvání k toulkám Orlovskými lesy, nemůže nevidět a nemůže nepocítit tvrdost zdejšího kamene. Balvaniska na výšinách a malá i velká kamenná moře korunují hřeben Orlov. Statisíciletou žulu zdolaly a zdolávají živly : žár slunce, poryvy větru, voda a mráz.Dotvořily tak zádumčivá místa, tu ve stínu stromů, tu ve sluneční lázni pasek.Jedno mají polečné: zvou. Posaď se na chvíli a dívej se, naslouchej moudrosti šedého starce lišejníku i nadějím zelených mechů a kapradí.Nebo raději vezmi do ruky zvětralý kámen a vnímej oběma dlaněmi jeho hrubost a chlad. Dobu to trvá,než krev svých vlásečnic prohřeje tu prastarou hmotu. Cože nám chce pošeptat? Ano, je to ozvěna dávného textu: „Odejmu od vás srdce kamenné a dám vám srdce z masa“. Mluvící kameny? Zde jsou, čekají jen na vnímavou duši.

Kamenná moře jsou tu maličká ve srovnání se zeleným mořem lesů. Dost možná, že i bratr Svojsík před sto lety si řekl s myšlenkovým předchůdcem skautingu A.D. Thoreauem:“Šel jsem do lesů..“ Les má svá tajemství, má svůj tichý tajemný neklid. Jím působí na ztišení a zahledění lidské mysli. Orlovské lesy to dělají napořád.Vlídný stín pařezů po velikánech dává růst semenáčkům, jakoby volal po přirozenosti ve výchově dorůstajících generací. Dozrávání věkem je tu omovem.I já jsem tu našel a objal strom stejně starý jako já, nazval jsem ho bratrem, sdělil s ním a po větru v koruně vyslal k
nebi radosti a tíhy duše. Bylo mi v tu chvíli lehko. Zvu k následování.

Les má vždy připravené nějaké potěšení, vždycky je plný útěchy. Stačí hledat a to hledání nedá velkou práci. Pro skautského vůdce snad nejkrásnějším symbolem je rozsévání. Když smrky borovice a jedle otevřou své pokladnice a po teplém vánku nechají putovat svá křídlatá seménka, když buky házejí k zemi plnými hrstmi své bukvice a duby své žaludy, když od klenů letí s tichým vrčením vrtulky jejich nažek, je to veliká slavnost. Je stejně slavná ve své tichosti, jako když vůdce s trpělivou mužností rozdává svou lesní moudrost a ví to, co bratři stromy: Je třeba hdně rozdávat, aby se to tušené málo ujalo a přineslo užitek nového života.

Ještě je tu nejpokornější sestra voda. Tady na výšinách vrchoviny má podobu prmínků, studánek, stružek a potůčků, jen
zřídka zamíří k Sázavě mohutnějším potokem. Přesto je bohatstvím kraje. Je oživující silou, je občerstvením v tom nejzákladnějším smyslu slova. Je tu přítomna čistá, ba ještě pročistěnější, jak se na své poutí z oblohy k pramínkům
dotýkala tu hrubého kamení a písku, tu sametové lesní rašeliny, tu hustého kožichu drnů, provoněných kvítím.Zve ke třetímu zamyšlení dnešního putování, k zastávce s úvahou o čistotě a pročisťování mysli, myšlenek, slov,skutků. Občas
je dobré stanout na místě, ponořit se do vzpomínek a uzdravit je, pozdravit pak nový začátek třeba douškem zmiňované čisté,pročistěné vody a jít s nadějí dál.

Tak dnes půjdeme i my.

(Převzato ze Skautské Křižovakty – http://krizovatka.skaut.cz/zpravodajstvi/6261-duchovni-obnova-pro-neverici/)

Rys(Rysrys), 14. 09. 2011, 09:40

aneb Každá stolička musí mít (nejméně) tři nohy. Viz pozvánka zde. LIPINY u Benešova 21.–23. 10. 2011. Motto: Každý kdo jiným dává, potřebuje také sám někde načerpat… Pojďte společně načerpat duchovní sílu a odhodit zátěž na začátku nové skautské sezóny!
foto/obrázek poskytl(a): Jiří Kolář

„Můžu se duchovně obnovit i jako nevěřící? Už jenom ten název duchovní obnova zní zajímavě a tajemně 🙂
Myslíte, že by to mohlo být zajímavé a srozumitelné i pro lidi, kteří např. prostřednictvím skautingu došli k potřebě nějakého duchovního zakotvení a růstu, ale jazyk, pravidla, tradice a obřady našich církví je neoslovují?“
Sojka na diskusním fóru ODV Junáka

Odbor duchovní výchovy Junáka vám teď nabízí právě takovou akci:

Setkání těch, pro něž jsou tři principy skautingu podstatnou směrnicí života a kteří prostřednictvím skautingu došli k potřebě vlastního duchovního zakotvení a růstu.
Setkání je určeno těm, kdo nejsou zakotveni v konkrétní duchovní tradici, náboženství či církvi.
Setkání umožňující v klidu a tichu věnovat se tomu, co je v našem životě opravdu podstatné.
Setkání, které nepředpokládá žádné předběžné znalosti nebo dovednosti, pouze dobrou vůli hledat poctivě své vlastní odpovědi na otázky Kdo jsem? Kam jdu? Odkud na to čerpám sílu a odvahu? Co je zdrojem mé naděje? Co pro mě znamená sloužit Pravdě a Lásce?

Program, jehož obsahovou osu budou tvořit tři základní principy skautingu, povede Edy ve spolupráci s dalšími členy Odboru duchovní výchovy Rysem, Sluníčkem, Logikem, C. Jane a Vojtou D. Bude přítomen i Šaman 🙂

Přihlášky je možné zasílat ihned, nejdéle však do 15. 10. 2011 na e-mailovou adresu edy@skaut.cz. Počet míst je omezen. Další informace pošleme účastníkům začátkem října. Cena cca 200 Kč. Účastníkům proplatíme cestovné. Samota Lipiny (49.70637 N, 14.63732 E) u Benešova je dostupná z vlakové zastávky Tomice.

Těšíme se na setkání s vámi!
Odbor duchovní výchovy Junáka

více viz: www.skaut.cz/duchov­ni
Zprávu o podobné akci ODV (ale určené „věřícím“) naleznete zde.
Pozvánku na akci v PDF je možno stáhnout zde.

DESET POZVÁNÍ
do míst, která pamatují stoletou historii skautingu.
I Ty je můžeš poznat a pokud jsi mladý skautský vůdce, pak i spolu s
námi na ELŠ 2012

PRVNÍ: Obklopeni krajinou

Konec léta 1911 byl mezníkem v práci A.B.Svojsíka na první české
skautské příručce.
Kde že to bylo? Na Orlovech poblíž starobylé myslivny
Jaké je to místo? Ještě je poznáme zblízka, dnes jenom z nadhledu.
Je to místo obklopené Orlovskými lesy, je to místo po staletí dobře
hájené. Leží totiž mezi dvěma rytířskými hrady na kopcích a třetím bodem té
ochrany je opevněný kostelík sv. Jiří na výšině u Řečice asi hodinu cesty od
Orlovské myslivny.
Tichá krajina musela být před sto lety ještě tišší než dnes. Její
krása byla jistě mnohem méně narušená, než je dnes, a přece stojí za to jít
tudy od Humpolce přes Lipnici až k řece Sázavě, nebo právě naopak. Hřeben
Orlovských lesů mezi Lipnicí a Orlíkem pročesává vrcholky svých stromů a
lipnickou strážní věží ukazuje správný směr už při pohledu zdaleka.
Orlík, kopec nad Humpolcem, dal lesům jejich jméno a zcela vymazal z
paměti, že hrad na jeho temeni nesl kdysi shodné jméno s městem na úpatí.
Jeho zbytky toho nabízejí málo k vidění, jedno ale je krásné: chlebová pec.
Je sice nově zbudovaná a nabízí se k použití, ale už před více než sto lety
tu A. Sedláček viděl podobné ohniště zřízené pod starou gotickou klenbou.
Chléb! Vůně domova, pokrm poutníků, vzácný dárek pro hladového. Krása cesty
zeleným mořem lesů s modrýma očima studánek, modrými stužkami potůčků a
modrými zrcadly rybníků, to může být také pokrm – pokrm pro duši. Stačí jít
a dívat se očima i srdcem.
Hrotitým portálem se s námi rozloučil Orlík a v hrotitých portálech
před námi otevřou své brány lipnický hrad i řečický kostel sv. Jiří.
Zvláštní: Ty chrámové dvře jsou dobře pobité železem a každý pás má vykovaná
ozdobná zakončení ve tvaru lilie. Troje vstupní dveře, každé jiné, každé
jinam, ale všechny stejně vytvarované v tvrdém zdejším kameni. Nemohu jinak,
než vzpomenout na tři principy, na tři základní povinnosti skauta. Tady
někde to začínalo.
Tady někde, v čase mezi červenavým rozbřeskem uprostřed mračen a mezi
stříbrným přísvitem měsíce nad temnými dřímajícími lesy. Tady někde se
vzletem dravčích křídel i třepotavým nesmělým letem motýla. Tady někde mezi
modrými perlami borůvek, rubíny lesních malin, červenavými granáty jahod
trávnic a sladce ojíněnými podzimními plody ostružin medvědic. Tady někde v
měkkém stínu stromů velikánů i v tichém chrastění trav třeslic na vyprahlém
palouku v žáru léta.
Už jdu. Okovaný bodec hole občas zazvoní o kámen cesty, to aby mě
upozornil na krásu kvetoucích hadinců a vznešených lupin, abych nepřehlédl
zářící květy janovců a nezapomněl se hluboce nadechnout všech těch vůní.
Ano, už jdu, já vím, tady je skautská duše o něco více doma, o něco blíže
kořenům. Stačí se sklonit.

Setkání s oživenou historií – Motto společného projektu Ekumenické a Jesenické lesní školy, který proběhl 9. – 12. 6. 2011. Z pohledu účastníka této výjimečné akce musím potvrdit, že historie skutečně ožila. Už samo prostředí Vorlovské myslivny dýchá atmosférou dávných časů. Příroda kolem první skautský tábor zažila a je ochotná památnými místy provést každého, kdo umí naslouchat a má otevřené srdce. Ale nejen místo spjaté s počátky našeho hnutí utvářelo toto skvělé setkání, byli to především lidé. Lidé, kteří i po sto letech sdílí stejné ideály a se stejnou hrdostí nosí u srdce skautskou lilii. Sešlo se nás kolem padesáti a pod vedením instruktorů lesních škol jsme si vyzkoušeli např. rozcvičku prvních skautů. Nádherné byly výlety do okolí s vyprávěním bratra Balúa, který nás jako průvodce cizinců provedl i hradem Lipnice, který Jiří Wolker tak miloval. Při poradním ohni nám bratr Ježek vyložil historii českého skautingu, ti co šli skautskou stezkou před námi to opravdu neměli jednoduché a vážnost tohoto povídání ještě umocňovali skautské písně z jednotlivých období. Dostalo se nám také poučení, co všechno by měl umět dobrý skautský vůdce na semináři: Vůdcovství, vývoj ve vzdělávání. Prožili jsme také duchovní obnovu, zasmáli jsme se při dramatice: Vítejte na Orlovech 1911, okusili jsme Svojsíkovu snídani (žitný chléb a bílou kávu) a prohlédli jsme si dobovou výstroj a táborové vybavení donesené účastníky. Při obřadu Lucernalium jsme společně obnovili skautský slib. Celé setkání jsme zakončili pěší poutí ke sv. Jiří v Řečici. Když jsme jeden večer šli k pomníku prvních skautů a za Balúova povídání jsme se zamýšleli nad svojí skautskou cestou, chvílemi mi připadalo, že naše předchůdce v dálce slyším, jako by ta léta ani neuplynula a oni tu byli s námi. Poté co jsme došli k památníku ozářenému svíčkami a utvořili kruh, co nikde nezačíná ani nekončí, rozžehl se v mém skautském srdci plamen nové radosti z toho, že můžu skautovat, předávat Baden-Powellovu a Svojsíkovu myšlenku dál a vůbec, že tu jsem, mám kolem sebe bratry a sestry. Troufám si tvrdit, že ostatní na tom byli podobně. Příroda kolem Vorlovské myslivny celé naše setkání viděla a vtiskla si ho do paměti, a kdo ví, třeba ho za dalších sto let bude zase někomu vyprávět. Děkuju bratrům Balúovi, Pademu, Jěžkovi a všem ostatním za krásný zážitek.
REX

Bratři, dovolte, abychom Vás pozvali na společný projekt Ekumenické a Jesenické lesní školy.

ZAČÍNÁME VZPOMÍNAT

Už rokem 2011 vstupuje český skauting do svého významného jubilea.
Ekumenická lesní škola má ve svém dlouhodobém záměru prožít rok 2012 programovým a metodickým přihlášením ke všemu, co ze stoleté tradice zůstává nosné.
Chceme ale také, již v tomto roce, alespoň v ukázce zakusit na vlastní kůži, co prožívali první skauti na svých táborech. Proto, po dohodě se spřátelenou Jesenickou lesní školou, pořádáme ve dnech:
9. – 12.6.2011 SETKÁNÍ S OŽIVENOU HISTORIÍ NA ORLOVECH.

Z programové nabídky: Pod vedením instruktorů obou lesních škol prožijeme skautskou tělovýchovu Svojsíkových časů, zazpíváme si , jako jeho chlapci, uvaříme si sami a sami také sníme, co bylo dostupné na Vysočině počátku 20.století. Navštívíme památná místa, spjatá s počátky českého skautingu. Vyslechneme tu nejenom výklad „ průvodce cizinců“, ale i oživlé dramatické obrazy minulosti. Je připravena i skautská duchovní obnova ve dvou alternativách – s motivací skautské duchovní dimenze a s motivací křesťanskou. V neděli pak zakončíme pěší poutí ke cti svatého Jiří, patrona skautů.
Zájemce vyzýváme, aby obohatili program a vzali sebou dobové oblečení a tábornickou výbavu z nejstaršího období českého skautingu. Jistě nepůjde o komplety, ale i drobnosti postačí a jistě se jimi potěšíme při přehlídce.
Naše setkání je zaměřeno na vůdce a vůdkyně oddílů. Také je omezeno počtem účastníků.

Za celou ELŠ se na Vás těší Balú a Pade

Přihlášky přijímá: Radek Konečný – Pade, e-mail: radek.konecny@seznam.cz

O víkendu 7. – 9. ledna 2011 proběhl v Selesiánském divadle v Praze – Kobylisích tradiční skautský seminář pod taktovkou Ekumenické lesní školy . Letos tuto výjimečnou akci navštívilo na 250 účastníků z řad skautů i jejich příznivců.
Sobotní program zahájil bratr David Čančík – Dawym z Odboru duchovní výchovy krátkým zamyšlením a modlitbou, po němž následoval první dopolední referát na téma Vývojové stupně víry pronesená bratrem Vojtěchem Eliášem – O´Kimem. Ačkoliv samotný název svádí k názoru, že se přednáška zabývala výhradně prožíváním víry, ukázalo se, že O´Kim pojal toto téma daleko komplexněji v úzké provázanosti s vývojovou psychologii. Druhým dopoledním vrcholem bylo bezesporu vystoupení Marka Váchy – Orka na téma Postavení člověka v přírodě, v kterém se snažil posluchačům přiblížit etické problémy spojené se zasahováním člověka do přírody. Orkovo brilantní vystoupení zanechalo na konci v mnohých několik podnětných otázek.
Po obědě následovala krátká prezentace skautské pouti do francouzského Vézelay vedená bratrem Janem Bláhou – Gandalfem z Federace skautů Evropy a po ní originální vystoupení bratra Petra Hájka – Balúa Vstříc skautskému jubileu. Zamyšlení nad tradicí a oslavou nadcházejícího jubilea pojal Balú velmi netradičně včetně několika drobných rozcviček obecenstva. Zdánlivá lehkost však nastavovala zrcadlo našemu skautskému století. Druhá odpolední přednáška Stanislava Balíka – Ježka, Skauting jako občanské náboženství, se zaměřila na naše hnutí z politicko-sociálního pohledu. Ježkův zajímavý rozbor popisoval především znaky a charakter občanského náboženství v ostrém kontrastu s politickým náboženstvím, čímž se myslí nejrůznější autoritativní režimy. Odpolední program uzavíral woodcrafter František Kožíšek – Biminiji příspěvkem Skauting a Lesní moudrost, který se věnoval E. T. Setonovi a jeho vztahu ke skautingu a ČSR. Biminiji nabídl především jiný pohled na vztah Baden Powella a Setona než se popisuje ve skautské literatuře. Jeho poutavý blok ukončil moderátor Slavomil Janov – Nashville originální „setonovskou“ písničkou vlastní provenience.
Večerní blok probíhal již ve volnějším duchu. Někteří účastníci se vydali do centra Prahy, jiní šli zhlédnout do selesiánského klubu dokumentární film Marie Šandové – Majky Zlatá sekera o skautingu a Ekumenické lesní škole. Po promítání proběhla diskuze s autorkou věnující se médiálnímu obrazu skautingu. Posledním bodem programu bylo setkání širšího kruhu ELŠ.
Druhý den ráno zavítal na seminář otec biskup František Radkovský, aby zde celebroval mši svatou. Bohoslužba díky jeho přičinění, bratrskému prostředí i skautské schóle vytvořila velice podmanivou atmosféru. Prvního přednáškového bloku se ujal Jiří Grygar – Dřímal s tématem Věda, víra Sisyfos, v němž se věnoval hranicím vědy a víry na příkladu astrofyziky. Poslední přednášejícím na semináři se stal František Valdštýn s referátem Svaté Čechy/Bohemia Sancta. Tento příspěvek rekapituloval plejádu českých světců a dosah jejich kultu ve světě. Závěrečnou tečku za XXI. seminářem udělal již tradičně otec biskup udělením požehnání pro účastníky.
Velké poděkování za uskutečnění tohoto tradičního vzdělávacího semináře patří bratru Jiřímu Kolářovi – Rysovi, vůdci ELŠ Radkovi Konečnému – Pademu, všem přednášejícím i technickému zázemí. V neposlední řadě patří velký dík i výtvarníkovi Ladislavovi Ruskovi – Šamanovi zato, že namaloval pro každého lektora originální obraz jako výraz vděčnosti za jejich práci.

Petr Beránek – Vlk (absolvent ELŠ 2010)

——————————————————————–
Proběhl již XXI. Skautský seminář, tradiční,
vzdělávací a výchovný. Díky všem, kteří věnovali svůj čas přípravě, díky Vám
všem návštěvníkům, velkou radostí bylo vidět, jak se řady plnily a to
především skautským mládím, díky všem, kteří přijali pozvání přednášet,
vybírali jsme mezi našimi instruktory, příznivci a absolventy a podle
prvních ohlasů jsme vybrali dobře. Díky za to, že na seminář přijel i Otec
František Radkovský, náš bratr a biskup. Díky za všechny bratry z Cordy,
Gongu a také za návštěvu Standy Balíka, Ježka – vůdce Jesenické lesní školy.

Jsem také rád za setkání v kruhu absolventů LŠ.

Pokračujeme tedy v cestě, kterou nám připravil bratr Merkur před více , jak
20.lety. Jsme rádi, že tě Merkure máme.

Přeji vše dobré PADE

Přátelé,děkuji Vám všem za Váš čas, za vzájemné obohacení, za bratrství,
přátelství a radost ze vzájemného společenství.
Děkuji všem instruktorům ELŠ, ať již z tohoto ročníku, nebo z let minulých,
děkuji Merkurovi za všechna ta dlouhá desetiletí, která nad naší lesní
školou bdí a určuje její směr. Děkuji Balúovi, za přátelství, za to, že mě
učí se na skauting dívat jeho očima, za to, že letos ELŠ byla.
Díky Vám všem našim absolventům, bylo to s Vámi úžasné setkání, úžasné
myšlenkové potkání se. Bez Vás by to nešlo.

Přeji vše dobré do roku 2011. Pade