Setkání s oživenou historií – Motto společného projektu Ekumenické a Jesenické lesní školy, který proběhl 9. – 12. 6. 2011. Z pohledu účastníka této výjimečné akce musím potvrdit, že historie skutečně ožila. Už samo prostředí Vorlovské myslivny dýchá atmosférou dávných časů. Příroda kolem první skautský tábor zažila a je ochotná památnými místy provést každého, kdo umí naslouchat a má otevřené srdce. Ale nejen místo spjaté s počátky našeho hnutí utvářelo toto skvělé setkání, byli to především lidé. Lidé, kteří i po sto letech sdílí stejné ideály a se stejnou hrdostí nosí u srdce skautskou lilii. Sešlo se nás kolem padesáti a pod vedením instruktorů lesních škol jsme si vyzkoušeli např. rozcvičku prvních skautů. Nádherné byly výlety do okolí s vyprávěním bratra Balúa, který nás jako průvodce cizinců provedl i hradem Lipnice, který Jiří Wolker tak miloval. Při poradním ohni nám bratr Ježek vyložil historii českého skautingu, ti co šli skautskou stezkou před námi to opravdu neměli jednoduché a vážnost tohoto povídání ještě umocňovali skautské písně z jednotlivých období. Dostalo se nám také poučení, co všechno by měl umět dobrý skautský vůdce na semináři: Vůdcovství, vývoj ve vzdělávání. Prožili jsme také duchovní obnovu, zasmáli jsme se při dramatice: Vítejte na Orlovech 1911, okusili jsme Svojsíkovu snídani (žitný chléb a bílou kávu) a prohlédli jsme si dobovou výstroj a táborové vybavení donesené účastníky. Při obřadu Lucernalium jsme společně obnovili skautský slib. Celé setkání jsme zakončili pěší poutí ke sv. Jiří v Řečici. Když jsme jeden večer šli k pomníku prvních skautů a za Balúova povídání jsme se zamýšleli nad svojí skautskou cestou, chvílemi mi připadalo, že naše předchůdce v dálce slyším, jako by ta léta ani neuplynula a oni tu byli s námi. Poté co jsme došli k památníku ozářenému svíčkami a utvořili kruh, co nikde nezačíná ani nekončí, rozžehl se v mém skautském srdci plamen nové radosti z toho, že můžu skautovat, předávat Baden-Powellovu a Svojsíkovu myšlenku dál a vůbec, že tu jsem, mám kolem sebe bratry a sestry. Troufám si tvrdit, že ostatní na tom byli podobně. Příroda kolem Vorlovské myslivny celé naše setkání viděla a vtiskla si ho do paměti, a kdo ví, třeba ho za dalších sto let bude zase někomu vyprávět. Děkuju bratrům Balúovi, Pademu, Jěžkovi a všem ostatním za krásný zážitek.
REX