O liturgii, skautingu a kráse
Když zavřu oči, vidím chrám provoněný kadidlem, ve kterém se shromáždili lidé. Jsou svátečně oblečení a sjednoceni tělem i duchem oslavují Toho, který jim dal život, a co víc, dává jim sám sebe při každé mši svaté. To je liturgie, bohoslužba. Znovu se nořím do vzpomínek a tentokrát vidím skautské bratry a sestry, kteří právě společným silami na svěží louce poblíž lesa vztyčili teepee. Na jejich obličejích je vidět únava, ale oči jim září štěstím. Tábor již brzy začne naplno žít svým životem…
Najde se mnohé, co mají liturgie a skauting společné – protentokrát můžeme vybrat smysl pro krásu. Je třeba cvičit oči, aby dokázaly vidět nejen vynalézavě a prakticky, ale také s úžasem.
Zmíněná bohoslužba mohla být odbyta (jak příhodné slovo!) tak, aby se nedělalo víc než je nutné. Příprava tábora mohla být efektivně svěřena jen těm nezdatnějším, nebo i cizím. Obojím bychom ale přišli o krásu okamžiku, která pomáhá ukládat tuto chvíli do paměti jako chvíli neobyčejnou.
Tak tedy, na příštím táboře, výpravě, schůzce… Ale nejlépe už tady a teď: Učme se vidět a prožívat krásu!
Jožka+
O tom, jak se skauting a liturgie dokáží doplňovat, ví své také Eduard Marek – Hroznýš, kterého nezapomenutelně ovlivnil skauting Legio angelica pod vedením benediktina P. Methoda Klementa.