Příspěvky

Clavis Sancti Petri

Přátelé,  počínaje nyní až do Ekumenické lesní školy v příštím roce 2020, vám s radostí budeme pro inspiraci přinášet krátká zamyšlení a pozdravy. Začínáme v této předvelikonoční době jarním zamyšlením od řeky Sázavy od našeho bratra Balúa, velkého…

Přidáno před

Dělníci na vinici

Navštívil jsem v jednom městě jednu klubovnu. Zářila novotou zvenku i zevnitř. Jen jsem byl zmatený, protože uvnitř jsem nedokázal určit, kdo v ní přebývá. Plná prefabrikátů z obchodu se švédským nábytkem a nikde ani kousek křivé poličky, amatérských stop po malování. Až vlajka kdesi v koutkumi napověděla.

Poslouchal jsem jednu z porad k jednomu táboru. Vedení se bavilo, jak zkrátit stavbu tábora, aby skauti měli dostatek času na program. Nabyl jsem dojmu, že nejlepší by bylo instantní táborové vybavení. K osobnímu obveselení jsem si představil návod: „Doprostřed louky umístěte nádobu s práškem. Zalijte jedním kýblem vody a utíkejte se schovat do lesa. Za 30 minut je tábor hotový. 100% garance výsledku!“

Viděl jsem, jak jeden nebohý skaut za trest řeže dříví do jedné táborové kuchyně. Zápasil s kulatinoua tvářil se jako mučedník z barokního obrazu, aby tak halasně dal světu najevo své utrpení.

Asi tušíš, kam mířím. Práce a skauting. Souvisí spolu víc, než si mnohdy připouštíme. Skauting má připravovat na život a podstatnou část života pracujeme – v zaměstnání, doma, pro radost, pro jiné. Snad nebudu smělý, když prohlásím, že skauting má být mimo jiné také výchovou v a k práci. Vždyť samotné poslaní hnutí je trpělivá drobná práce tisíců dobrovolníků. Je možná škoda, že ve skautské výchovně metodě není práce přímo uvedená, možná bychom ji pak nevnímali jen jako nezbytnost, ale jako jeden z výchovných pilířů.

Proč tedy nakupujeme skříňky, stavíme tábor z prefabrikátů a trestáme? Myslím si, že do světa dětí a dospívajících promítáme až příliš hledisko nás dospělých. Pro nás běžná práce už nás tolik nevychovává, ale je nutná, aby… Chceme ji omezit na minimum, abychom sami neztráceli čas, a zapomínáme, že pro řadu skautů to je výzva, pak boj s netrpělivostí a nakonec odměna a hrdost. Práce nám pomáhá s výchovou, i když to bude křivé nebo k výsledku to bude dlouho trvat. Ti mladší hlavně získají zkušenost k nezaplacení, zkušenost, která v dnešním světě není už tak běžná. Zkusme se na chvíli proměnit ve skauta. Vzpomeňme si, kdy jsme si naposledy řekli s hrdostí: „Dokázal jsem to.“

Věnováno mému příteli

Vlk

Přidáno před

Galerie: III. Skautský seminář ve Skutči 2019

III. Skautský seminář ve Skutči proběhl v sobotu 23. února 2019 v Kulturním klubu Skuteč. Vystoupil zde například ředitel nakladatelství Academia a historik Jiří Padevět mapující kruté události zejména druhé světové války. Dalším významným hostem byl kněz a teolog Marek Orko Vácha, který je autorem knih jako Nevyžádané rady mládeži nebo Neumělcům života. Mezi přednášejícími byla i Michaela Vidláková, která vyprávěla svůj příběh o tom, jak byla společně se svojí rodinou odvlečena do koncentračního tábora v Terezíně. Přednášku na téma Skaut ve sněmovně pak měl poslanec za KDU-ČSL Marek Výborný.

Přidáno před

Galerie: XXIX. seminář Ekumenické lesní školy 2019

Na lednovém semináři v pražském Salesiánském divadle a Skautském institutu vystoupili odbojář Eduard Marek – Hroznýš, instuktor ELŠ Pavel Vedra – Hakim, socioložka Jiřina Šiklová, novinář Jindřich Šídlo, senátor Jiří Drahoš, ředitel Městské knihovny v Praze Tomáš Řehák – Špalek, moderátor Jakub Železný, ředitel Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy Ondřej Boháč a student Tomáš Drábek – Dráb.

Přidáno před

OKaELŠ: Setkání před seminářem ELŠ v lednu 2019

OKaELŠ (otevřený kruh absolventů ELŠ) si udělal před a po pražském semináři ELŠ 2019 výlet po Praze. Níže si můžete přečíst z tohoto výletu zápis.

Čtvrtek 3. ledna 2019

Dle domluvy se setkáváme u pokladen v Praze na Wilsonově nádraží, dříve zvané nádraží císaře Františka Josefa. Je půl desáté dopoledne a setkávám se z Origem. Bratr Bob má trochu problémy se zády a tak se omluvil a přijede až na seminář v pátek. Odjíždíme do Kobylis, kde máme zajištěné noclehy a necháváme tam zavazadla. Metrem jedem do stanice Nádraží Veleslavín. Odtud vycházíme do Divoké Šárky. Procházíme kolem Čertova mlýna, mezi Šestákovou a Kozákovou skálou, přes hráz vodní nádrže Džbán, hradiště a zpět na metro Nádraží Veleslavín.

Při vstupu do Divoké Šárky začalo hustě sněžit a přestalo až při návratu na stanici metra. Délka této cesty byla přibližně sedm kilometrů. Metrem jedeme na Vyšehrad, kde si v restauraci Krušovická chalupa dáváme pozdní oběd. Po obědě navštěvujeme nedaleko bydlícího bratra Kima. Nemocí upoutaného na lůžko. Po návratu do Kobylis jdeme o půl sedmé večer na mši svatou do farního kostela sv. Terezie od Dítěte Ježíše. 

Pátek 4. ledna 2019

Vstáváme v pět hodin ráno tak, abychom stihli vlak odjíždějící z Wilsonova nádraží v 6:02 do Chotěboře na pohřeb bratra Balúa. Do Chotěboře přijíždíme o půl deváté. Na nádraží nás oslovil, bratr Mungo Martin Přehnal z Brna. Chvilku v čekárně na nádraží besedujeme a pak jdeme
ke kostelu sv. Jakuba Většího na rozloučení s bratrem Balúem. Po rozloučení se setkáváme s bratrem Merkurem a dalšími bratry skauty ze všech koutů ČR. Po příjezdu do Prahy nás už na pokoji čeká bratr Bob. Další příchozí je bratr Čmelák z Plzně.  Jdeme se registrovat na seminář ELŠ, který právě začíná.

Sobota 5. ledna 2019

Od rána do večera probíhají přednášky a besedy. Vysoká úroveň je již standardní.

Neděle 6. ledna 2019

Opouštíme ubytování u Salesiánů a jdeme do Týnského chrámu. Další přednášky jsou ve Skautském institutu. Při přechodu z Týnského chrámu do Skautského institutu stíháme navštívit Karolinum s výstavou fakultních insignií a na Malé Straně Zeď Johna Lennona.

Zapsal Sam

Přidáno před
Příspěvky

Rozloučení s bratrem Balúem

Se zármutkem jsme přijali zprávu, že nás 27. prosince 2018 opustil bratr Petr Hájek, bratr Balú. Moudrý průvodce po skautských cestách, velký znalec přírody i lidských duší a podmanivý vypravěč nadále zůstává v našich srdcích. Kromě krásných…

Přidáno před

Přání ke konci roku 2018

Přátelé, drahé sestry, milí bratři,

děkuji Vám všem za Váš čas, za vzájemné obohacení, za bratrství, 
za přátelství a radost ze vzájemného společenství. Děkuji všem instruktorům ELŠ, ať již z tohoto ročníku, nebo z let minulých. Děkuji Merkurovi za všechna ta dlouhá desetiletí, která nad naší lesní
 školou bdí a určuje její směr. Děkuji Balúovi, za přátelství, za to, že mě 
učí se na skauting dívat jeho očima, Krokodýlovi za tak silné přátelství, Hakimovi za doprovázení, rady, a za to, že je vždy tam, kde má být, děkuji za to, že letos ELŠ byla.
 Díky Vám všem našim absolventům, bylo to s Vámi úžasné setkání, úžasné
 myšlenkové potkání se. Bez Vás by to nešlo.

Po poděkování dovolte krátké zamyšlení.

Je za námi nejdelší noc letošního prosince, je za námi taktéž první zimní den a blíží se nádherné svátky, při kterých si připomínáme narození Ježíše, našeho Pána.

Je to čas, který přímo vybízí k odpočinku, čas pro zamyšlení v dlouhých zimních nocích, čas radosti. Je dobré a potřebné se umět zastavit, odpočinout a v klidu a pohodě rozjímat.

Rád procházím Orlovské lesy, mnohokrát jsem si je prošel v širokém okolí od myslivny, kde psal své „Základy“ náš první náčelník Antonín. A vždy jsou krásné, v každé roční době. Ale o tomto víkendu, když je zakryl první letošní sníh a dal vyniknout všem kontrastům – bílé a zelené, bílé a hnědé, bílé a šedé, tam byl úžasný klid a ticho lesa, nádherně modrá, prosluněná obloha a mrazivá noc plná hvězd, tam přímo dýchala atmosféra klidu a pohody. Zklidnění a zastavení. Na místě, které mnohému z Vás přirostlo také k srdci. A to na místě, jenž nám tak nádherně představuje náš Balú. Opravdu, když přivřu oči, tak vidím Balúa na zřícenině Orlíku, kdy slouží bohoslužbu slova, nebo v kapli či na ochozu Lipnice, nebo v podhradí, kdy si v parném létě dáváme parádně vychlazenou „plzeň“, nebo o 15 km dále kostel v Řečici, kde Balú přebírá medaili svatého Jiří, či bratrské objetí při obnově vůdcovských slibů na místě prvních skautů v srpnových měsících našich lesních škol, anebo Michalův statek a s ním náš rychtář Jindřich, další místo, které pro nás z ELŠ objevil taktéž Balú.

Orlovské lesy jsou pro mne navždy spojeny s Balúem a dlouhými, krásnými debatami s ním. Bohu díky. Tento čas a tato sváteční doba tedy jakoby říkala každému z nás – buď trpělivý a nechej každému svému úmyslu dozrát v čase. Nespěchej zbytečně, ať máš čas přemýšlet, promýšlet a měnit.

Přikládám několik vět o bratru Balúovi, který naši lesní školu tak úžasně posunul na cestě k cíli býti dobrými lidmi, čestnými a slušnými!

Od bratra Šakala:

Balú není ledajakým skautem… Je to prostě „Náš Balú“. Ať přijede na některý z rodiny kurzů, nebo jej člověk potká při setkání v kapli sv. Jiří v Řečici, jsou to vždy neobyčejné chvíle plné bratrství a radosti. Balúova láska ke skautingu, přírodě a výchově mladých se snoubí v laskavém a moudrém přístupu, který člověka prostě musí zasáhnout. Poprvé jsem to zažil na Cordě v roce 2008. Do té doby jsem o něm neslyšel, ale jeho jméno se na kurzu s blížícím se časem příjezdu omílalo v rozhovorech častěji a častěji. A když poté přijel a začal nám vyprávět o smyslu odměn a nesmyslu trestů ve skautské výchově, pochopil jsem proč. Dokázat vystihnout hluboké a krásné pravdy v jednoduchých příbězích a dialogu s námi dokáže jen málokdo. A když jsme poté vyšli do lesa a Balú se rozpovídal o bylinách, pradávných obyčejích, které lidé spjatí s přírodou udržovali, o pokoře vody, o smyslu bosé chůze ranní rosou… To je něco. Když jdete tou rosou sami, je to hezké, ale s Balúem je to prostě lepší. Náš Balú je člověk, který umí udělat z obyčejné věci věc nevšední a ze skautování celoživotní poslání. A nejlepší na tom je, že to učí i druhé.

Od bratra Vlka:

Bratři, rád bych se s Vámi podělil také o svoji osobní zkušenost. Poprvé jsem se s bratrem Balúem setkal prostřednictvím jeho knih a příruček. Před více než šestnácti lety jsem v Moravských Budějovicích začal pracovat jako nadšený rover a první v našem městě s vlčaty – bez zkušeností a bez potřebných informací. Tehdy se mi náhodou dostala do rukou Balúova kniha „S vlčaty krok za krokem“ a později jeho další příručky („Tři uhlíky“, soubor brožurek „Smečka volá“, časopis „Světýlko“ s Balúovými články aj.). Balúovy návody a nápady mi značně usnadnily práci a s jeho přispěním jsem z malé šestky vlčat vytvořil velkou smečku, která funguje dodnes.

Nikdy bych nevěřil, že se s Balúem setkám osobně, což se mi poštěstilo v roce 2010 na Ekumenické lesní škole. Následující roky jsem měl a mám to štěstí vidět bratra Balúa při jeho instruktorské práci a poznat ho i v soukromí jeho domova a rodiny. Jeho hluboké prožívání skautské myšlenky mě oslovilo do té míry, že se stal mým biřmovacím otcem. Myslím si, že o jeho přínosu českému skautingu nejlépe svědčí to, že u jeho domu v Chotěboři se netrhnou s rovery, vůdci a instruktory i lidmi hledajícími radu dveře (byl jsem svědkem, že některé neděle má bratr Balú návštěvy skoro celý den ze všech koutů republiky).

Vážení bratři, Balúovu osobnost považuji za jednu z nejvýraznějších postav českého skautingu po roce 1990 a domnívám se, že patří mezi vás, ty nejváženější v našem hnutí.

Od Padeho:
(Tak rád bych napsal, že níže napsaná jsou slova k letošnímu adventnímu setkání s Balúem, bohužel nejsou, neboť jeho nemoc nám nedovolila do míst zaslíbených jeho srdci, vyrazit.)

V sobotu jsme si společně s Balúem a Vlkem vyšli na krátkou vycházku k řece. K Sázavě. Bylo mrazivo, ale svítilo nádherně slunce. K řece, která byla v tomto prosincovém dnu opuštěná. Tichá. Prázdná byla zákoutí, kde běžně sedávají rybáři. Chaty zazimované – bez osadníků. Řeka plynula – ovšem bez vodáků. Klid a pohoda okolo nás.

Šli jsme sami po břehu řeky, kterou máme díky Příběhům od Balúa, tak moc rádi. Kterou vlastně velmi dobře z těchto milých historek známe. Došli jsme až k místu, které se jmenuje Rodrigova skála – zde končil památný Jestřábův Alvarez. Jsme opravdu kousek od pověstného tábořiště pražské Dvojky, kousek od Sluneční zátoky. Silný zážitek.

Kolikrát jsem tento příběh, Hochů od Bobří řeky, četl, kolikrát každý z nás v mysli toto místo navštívil? Velká řeka je tichá a chladnější, temnější. I její šum tady u Stvořidel je takový zvláštní – ztišený.

Ticho a chlad. Bratrství a přátelství. Bylo by to možná jen krátké zastavení u řeky. Zastavení, které přirozeně vybídlo k přemýšlení nad dalším uplynulým rokem. Rokem 100letého výročí českého státu. Rokem 72letého výročí od založení naší lesní školy.

Přemítám, co se povedlo a kdy přišlo zklamání. Kdy byla radost z úspěchů a kdy byl čas poučit se z chyb.

Přeji Vám tedy za sebe, ale také za celé společenství Ekumenické lesní školy vše dobré v tomto vánočním čase, prozářený a poklidný konec roku 2019 a suché a přímé stezky v časech budoucích.

Vše jen to dobré i v roce 30 let od znovu nabyté svobody,

PADE

Přidáno před