Ekumenická lesní škola

Vložil Vlk v 10.5.2012

Přátelé, bratři,

děkuji Vám všem za Vaše rozhodnutí prožít společně s námi letošní běh Ekumenické lesní školy.

Žijeme v naději, že se nám podaří nahlédnout do zrcadla staleté tradice českého skautingu a to nahlédnout tradičně i netradičně.

Tím tradičním nahlédnutím budou přednášky s besedami, věnované století českého skautingu – už teď si prosím, připrav zápisník. Naváže na ně i tématika etiky skautského vůdce, se kterou se chceme setkávat v denních, krátkých zamyšleních a to vždy v prostředí krásných Orlovských lesů, které byly svědky prvního pokusu o zformování skautské metodiky u nás a které byly i svědky prvních tábornických pokusů mladých skautů v roce 1912.

To netradiční budou krátkodobé návraty do jejich tehdejší praxe, spjaté s drsností přírody na Vysočině a s jejich oproti našemu, nedostatečným vybavením pro tábornický život.

Ač zkušenější a znalejší chceme rádi na čas odložit zkušenosti i pohodlí skautingu 21.století a nahlédnout sto let zpět.

Protože k tomu patří i rukodělná zručnost, už teď začni brousit svůj skautský nůž. Bude toho zapotřebí.

Konečně – proč by tě zval vůdce či instruktorský sbor Ekumenické lesní školy v roce 2012, když to mohou obstarat lépe slova, napsaná do táborového deníku jednoho z prvních skautů A.B. Svojsíkem – „Příroda je matka i přítelkyně nejvzácnější. V její náruč spěj, tam prožiješ vždy chvíle nekrásnější.“

Za celou lesní školu přeje vše dobré – Merkur, Balú a Pade

Category: Uncategorized | No Comments »
Štítky:

Vložil Vlk v 10.5.2012

Takové krásné, libozvučné slovo – louka. V naší národní hymně je ještě libozvučnější: lučina.

V něm zaslechneme i tichý ševel kvetoucích travních lat, stejně jako bzukot hmyzu poletujícího mezi květy a s tím vším i šumění májového deště, který tu zelenou krásu nechá vykoupanou a vyparáděnou ke zdobení květy pro nastávající léto.

Taková je i loučka, tvořící milé sousedství Orlovské myslivny. Lahodí oku v syté zeleni měsíce máje, když na ni svítí svíčkami svých květů statný bratr jírovec a postupně je shazuje, jakoby nabízel ten lék unaveným a bolavým nohám. Ochmýřená semínka jiv se ve vzduchu potkávají s padáčky pampelišek a na cestu jim sypou poslední zrníčka pylu bělavé břízy.

Od smrků velikánů zahvízdá do ticha hledající káně, varovně se ozve sojka a do pěnkavího a sýkorčího povyku odpočítává kukačka mnohá léta.

Pokládám hlavu na omšelý kámen a tělo do měkké a pohostinné náruče trav. Zřetelněji teď vidím koruny stromů i plující oblaka a pocit netušené krásy se ještě vylepšil. Cítím se obklopen, obklopen klidem, který je plný skrytých pohybů a napětí. Je jako svědomí člověka.

Zahledění dovede i je zklidnit, chvíle spočinutí mu prospívá, pocit krásy je léčí a ona sama zve k novému a novému nahlížení, k následování.

Tady, více než kde jinde, příroda mluví, aniž by vyřkla jediné slovíčko. Mluví a zve: „Pojď! Pojď a ukážu ti nové cesty, dosud netušené a nikdy nevídané, protože je  uvidíš očima omytýma očistnou rosou louky, prožiješ duší očistěnou od prachu a špíny všedních cest.“

Nadechni se zhluboka té kořenné a zemité vůně lesa, ať vydrží dlouho a dlouho. Budeš to potřebovat. Vezmi si něco na cestu, třeba kamínek na památku a lísteček šťavele na cumlání.

On po čase zesládne na jazyku a svými třemi lalůčky vykrojenými do tvaru srdce napoví : „Tak už si zamiluj ty tři principy, kterým se tu učili sloužit Svojsíkovi chlapci. Můžeš se jim podobat.“ Jsme jiní, ale návraty sem, do kraje tiché a nenápadné krásy nás spojují. Jak že to prve kukala žežulička tam z vysokého buku? Tak spolu s ní: „Na mnohá léta!“

Category: Uncategorized | No Comments »
Štítky:

Vložil Vlk v 10.4.2012

Kostel i tvrz

Slabou hodinku chůze od Orlovské myslivny na návrší nad osadou Řečice stojí kostelík. Shlíží z té výšiny už sedm století a zvláštně promlouvá ke vnímavé skautské duši.

Je zasvěcený svatému Jiří, bojovníku se zlem, rytíři a patronovi skautů. Ztmavlý obraz rytířského jezdce na bílém koni zdobí maličký oltářík a provázejí jej mnohem starobylejší gotické fresky na stěnách. Všechny v různých podobách zobrazují jen a jen dobré skutky, jakoby už středověký potulný malíř tušil, kdo sem zamíří pro inspiraci sto let od vzniku českého skautingu.

To ale ještě není všechno. Kostel má dodnes zbytky opevnění.Byl opravdovou tvrzí s valem, příkopem, hradbou a vstupní věží. Do kraje dosud hledí raně gotická okénka, která bys zakryl dvěma dlaněmi a dodnes připomínají střílny lučištníků.

Kování na dveřích z dubových fošen je masivní a má zakončení ve tvaru rozvinuté lilie. Škoda, že nenechavá ruka zcizila před lety dveře od sakristie. Na nich byly kusy železa ještě ze 14. století a mnohé z nich stejně vykované.

Hned před prahem zmíněných dveří leží v podlaze dlážděné cihlami náhrobek řádového rytíře, jednoduchý, prostý, bez nápisu. O jediném však mlčky promlouvá: o cti muže, který splnil svůj úkol.

Co tu je dále k vidění, nemá už jednoznačný výklad. V sakristii je kamenný stůl, zřejmě pozůstatek středověké pece. Možná sloužila jako pekárna hostií, ale dost možná vytápěla tuto komůrku a prostor nad ní, kde se dnes otevírá gotické okénko do temné půdičky a kde snad žil svůj osamělý život kněz – poustevník, správce svatyně a rádce příchozích poutníků.

Ticho a šero kostelíka láká posadit se na chvíli do hrubých stařičkých lavic z hoblovaných fošen, ponořit hlavu do dlaní a mysl do vzpomínek: Kolik ušlechtilého odkazu minulých časů dokázal do sebe vsáknout  náš skauting! Kolik z toho dokážu já přijmout? Kolik z toho dokážu já předat?

Category: Uncategorized | No Comments »
Štítky:

Vložil Vlk v 20.3.2012

Přijďte v neděli 22. dubna do kostela sv. Cyrila a Metoděje na Karlínském náměstí na pražskou skautskou mši.

I my bychom rádi poděkovali za sto let skautování v českých zemích.

Za počáteční období rozvíjející se skautské myšlenky, za všechny, kterým myšlenka skautingu přišla důležitá a šířili ji dál, za krásné chvíle plné svobody a radosti, ale i za období nesvobody, která přinesla velká hrdinství mnoha lidí.

Chceme děkovat za to, co jsme prožili se svými družinami a oddíly, i za to, co jsme se v nich naučili.

Většina z nás si přeje, aby český skauting vzkvétal i nadále. Chceme proto poprosit, abychom i v dalším století „BYLI PŘIPRAVENI“:

… sloužit nejvyšší Pravdě a Lásce věrně v každé době a ROZŠIŘOVALI TAK DOBRO VE SVĚTĚ,

… plnit povinnosti vlastní a zachovávat zákony skautské a STÁVALI SE TAK LEPŠÍMI LIDMI,

… duší i tělem byli připraveni pomáhat vlastni a bližním a BYLI TAK DOBRÝMI OBČANY SVÉ ZEMĚ.

Ty z vás, kteří by se k našemu poděkování a prosbě chtěli přidat, zveme na slavnostní bohoslužbu, která se bude konat:

- v neděli 22.dubna od 10:30 - v Karlínském kostele sv. Cyrila a Metoděje na Karlínském náměstí v Praze

Hlavním celebrantem bohoslužby bude kněz a skaut P.Dr.Vojtěch Eliaš – O’Kim.

Přijďte spolu s námi poděkovat, společně se setkat a oslavit toto významné výročí všech skautů a skautek!

K setkání srdečně zvou

Pořadatelé Pražského skautského dne

Category: Uncategorized | No Comments »
Štítky:

Vložil Vlk v 6.3.2012

Nad Orlovskou myslivnou je krásná lesní loučka. Kolik jen pestrých květů tu lze vidět od vrcholícího jara po časný podzim! Z lesa až do travního drnu vystrkují své podhoubí a potom i své lesklé hlavičky houby, kytičky lesa. Břízy při lesním okraji stojí tu věrně svou stráž bělostných kmenů, zelených korun, které zezlátnou a s podzimem zasypou těmi zlaťáky listí celou plochu loučky. Od suchého okraje lesa její půda vlhne, až právě uprostřed vnímavý skautský pohled upozorní pomněnky a rdesno na vlhkost půdy. Jak by ne, když tady se skrývá pramen, který po staletí sloužil obyvatelům Orlov a slouží dodnes.

Oko i paměť může litovat, že jeho tvářnost se změnila. Za časů, které pamatují Svojsíkovy návštěvy, tu bylo otevřené, kameny obložené prameniště, z něhož drobný potůček mířil níže k rybníčku. Potom tu byla upravená studna, opatřená pumpou a stejně jako její předchůdce napájející obyvatele i poutníky. Konečně posledních pár let tu vodu, ukrytou pod betonovým příkrovem ve skružích, jenom tušíme.

Nevadí, ono i to tušení je důležité. Vede k víře, že tu pramen skutečně je a že slouží, byť jinak a o něco dále, než tomu bylo v minulosti.  Voda! Úžasný živel, užitečný a krásný ve své služebnosti, živel s tolika proměnami podob, živel, o němž platí, že je dobrý sluha, ale zlý pán, stejně jako o jeho bratru ohni.

Postůjme chvíli, poohlédněme se. Škoda, že se nelze sehnout, napít se, umýt si oči. To by

bylo krásným následováním všech generací, jejichž kroky utichly na cestách, které přivedly i nás. Možná nám aspoň částečku té služby poskytne rosa setřená ze stébel, či střesená z větví.

Možná sejdeme ještě níž k potoku a k rybníčku. To už nám sestra voda nabídne i zrcadélko hladiny.

Ať už budeme postupovat jakkoliv, můžeme se zamýšlet nad hodnotou vody, nad cenou

pramene. Není jen ten hmatatelný, má i svou skrytou podobu. Každý z nás se napil z pramene skautské životní moudrosti, z pramene skautské duchovnosti. Tady je místo k poděkování.Tady někde pořádal své myšlenky pro velké dílo A.B.S.

Dost možná je vydatnost zdejšího nenápadného pramene symbolická svou nečekanou mohutností, dost možná je symbolická i jeho skrytost. Zavzpomínejme si: Už první skauti chodili k mnohem menší a méně vydatné studánce dva kilometry odtud. Každý z nás pil na své stezce z nesčetných pramínků čisté vody. Všechny nás ale spojilo a spojuje jedno: Každý ten doušek občerstvení těla vyvolává vděčnost a vděčnost míří dál, třeba až ke Třem principům. Ty jsou také jako voda pro žíznivé tělo, ale pro žíznivou duši. Tělo potřebuje občas cítit půst i žízeň, aby se probudila vděčnost za pokrm i nápoj a s duší je to právě tak.

Category: Uncategorized | No Comments »
Štítky:

Vložil Vlk v 20.2.2012

Odbor duchovní výchovy zve všechny věřící skauty a skautky (roverského věku a starší) na křesťanskou skautskou duchovní obnovu 13.–15. dubna 2012 ve skautské základně Maděra u Poličky.
Jádrem programu budou přednášky a následná meditace v tichu a samotě. Také ale bude čas na diskuse, sdílení zkušeností i zábavu.
Akci organizuje Odbor duchovní výchovy Junáka (Vojta Dabrowski, Rys, Logik a Kuchťa) duchovní program povede katolický kněz (a současně skaut).
Přihlásit se můžete ihned (nejpozději však 6. 4.) na e-mailovou adresu dabrowski@ema­il.cz, případně telefonicky na 602 268 190 (br. Vojtěch Dabrowski). Cena akce je 200 Kč, cestovné vám proplatíme.
Hájenka Maděra (49°41’34.73″ N, 16°9’29.05“ E) u Poličky je dostupná autobusem zas. Telecí 2 km a vlakem stanice Borová 6 km. Tato krásná základna je plně vybavená na celoroční provoz. Na tomto odkazu si můžete stáhnout pozvánku.

Těšíme se na setkání s vámi! Odbor duchovní výchovy Junáka.

Category: Uncategorized | No Comments »
Štítky:

Vložil Vlk v 20.2.2012

…vám textem přiblíží Satry ze Střediska Pětilisté růže.

Letošní Skautský seminář Ekumenické lesní školy se konal jako již tradičně v první půli ledna v Praze – Kobylisích v Salesiánském divadle a účastnilo se ho přes 250 skautů a skautek. I tentokrát jsme obhájili početnou účast skautek a skautů ze Střediska Pětilisté růže z Jindřichova Hradce.

Po výborném Minewakanově obědě nás čekala přednáška prof. Tomáše Halíka na téma Perspektivy křesťanství a víry v současném světě, následovala přednáška senátora Ing. Jaromíra Štětiny na téma „Ústavnost rozpuštění KSČM“ a přednáška bratra Mgr. Jiřího Zajíce – Edyho na téma Média, realita, manipulace. V této přednášce nám Edy ukázal, jak s námi manipulují média a jak není radno poskytovat rozhovory televizím, protože cokoliv z rozhovoru, který poskytujete v dobré víře a za určitým účelem, může být použito někdy jindy a v úplně jiném kontextu.

Díky Ekumenická lesní školo!
Satry

Category: Uncategorized | No Comments »
Štítky:

Vložil Vlk v 7.2.2012

Před měsícem jsme postáli na rozcestí. Dnes nás cesta povede do památných míst, přímo ke staré myslivně v Orlovských lesích.

V naší době tu stojí krásně opravená, o samotě, za plotem, který ohraničuje kus louky s křovinami, vyrvaný už před staletími lesu. K němu teď obrátíme svou pozornost.

Snad jenom statné buky jsou potomky jeho prapůvodních dřevin. Býval tu bukovojedlový prales, když hranici Orlovských lesů vytyčil z jedné strany hrad Orlík, jindy zvaný spolu se sousedícím městem Humpolec a ze strany druhé mohutnější a významnější hrad Lipnice. Prales tu není, padl na palivo prvních skláren, ale zeleň lesů tu voní dál a ukrývá myslivnu, která tu jediná přežila z dávné osady, které dala vzniknout.

Když tu pobýval A.B.Svojsík, kolem staré výstavné budovy se kupily a krčily četné další stavby od obydlí lesních dělníků a pilařů až k nezbytným stodolám. Také louky tu byl jen menší díl. K myslivně patřila i rozlehlá zahrada a sad a kus dál mezi lesem i pruhy polí.

Ani ticho tu nebylo takové, jako je dnes, když je bílé stavení opuštěné a ze štítové stěny shlíží na krásu lesní tišiny z hladké plochy kamene Svojsíkova podoba.

Nemusí nás to mrzet. V tichu se lépe přemýšlí. Ožívají prastaré, zmizelé obrazy. Mohu si představit rytířské jezdce na staré stezce, která tudy vedla mezi zmíněnými hrady, mohu vidět sokolníky na lovu, snad dokážu zaslechnout i vytí vlčí smečky v dálce nad zasněženou lesní tišinou. Snad zaslechnu i sekery dávných dřevařů a jemný hlas ruční pily, tak nepodobný ryku té dnešní motorové.

Přijde jaro následované létem a ptačí zpěv bude znít stejně jako před dávnými lety, stejně tak bzukot hmyzu a klokotání potůčku dole pod rybníčkem. Také varovný křik sojky a hvizd káněte zůstaly stejné, zrovna tak lidské kroky na cestách i v mechu lesa.      Být osloven, to je to, osloven krásou okamžiků, které tu byly, jsou a už se třeba nevracejí.Potřebuji ji a těším se na ni. Byl bych skrblíkem, kdybych ji nenabízel. Tu krásu nestačí vidět a slyšet, tu je třeba prožít a odnést si jí kousek  někde v koutku srdce domů, do „domu srdce svého a zavřít za sebou dveře.“

Nic lepšího mne pro závěr tohoto pozvání nenapadlo, promiň, bratře Jene Amosi, že jsem si vypůjčil pár tvých slov, vždyť i ty jsi dovedl krásu vnímat  a hodně jsi jí rozdal.

Category: Uncategorized | No Comments »
Štítky:

Vložil Vlk v 2.1.2012

S pěkným pozdravením a přáním, aby byl rok 2012 pro nás únosný pod Boží ochranou posílám pokračování série pozvání na cestu Orlovskými lesy:

Rozcestí. Kolik jich je na cestách a stezičkách Orlovských lesů! Některá z nich je dobře vyspravená, pevná a pro pohodlí hojně užívaná, jiná rozježděná s kolejemi plnými vody a bláta, letním domovem žabek a všelijaké havěti. Jsou tu zapomenuté cesty, na kterých umlkl zvuk lidských kroků a jen tu a tam je oživí kopýtka srn a měkké otisky drobných tlapek těch nejmenších obyvatel lesa. Sem dopadne sníh až naposled, až se jím nasytí koruny stromů, až se žíznivá zem dost napije, aby spokojeně přijala své usínání pod bílou přikrývkou. Každé rozcestí je tu jiné a každé má svou osobitou krásu. I přelom roků je rozcestím a klade před oči poutníka otázku: “Jak dál?“ „Kudy dál?“ Nabízí se okliky i zkratky, Ani jedna, ani druhá nevylučují bloudění, ale společně hovoří o tušení cíle. To je na té zastávce mezi putováním důležité. Stojím. Ten postoj je důležitý. Vyjadřuje odhodlání pokračovat v cestě. Je také výrazem zamyšlení nad cílem a zamyšlení nad cestou. Ne nadarmo říkali staří a moudří hospodáři v těchto lesích: „Kdo spěchá, ať si napřed sedne.“ Chci vyjít a pokračovat v cestě. Už vím, mám to udělat s rozmyslem. Mám myslet na obtíže cesty, mám je měřit s vlastní schopností, mám užít důvtipu a mám prosit o moudrost rozhodnutí a o sílu uskutečnit je. Ano. Dobře mi radíš,  staletá cesto, vyšlapaná statisíci kroků, ale vždy nová v nabídce rozhledu, v krásách proměnlivosti přírody, v dobrodružství proměnlivosti časů. Víš co? Už se ani nebojím, ani příliš netěším. Už mi stačí jediné odhodlání: Jít. Tak pojďme!

Category: Uncategorized | No Comments »
Štítky:

Vložil Vlk v 26.12.2011

Přátelé, sestry a bratři!

Je prosinec, první zimní měsíc a blíží se nádherné svátky, při kterých si připomínáme narození Ježíše.

Je to čas, který přímo vybízí k odpočinku, čas pro zamyšlení v dlouhých zimních nocích, čas radosti.

Je dobré a potřebné se umět zastavit, odpočinout a v klidu a pohodě rozjímat.

Rád procházím lesy Drahanské vrchoviny, mnohokrát jsem si je prošel v širokém okolí Věžnice. A vždy jsou krásné, v každé roční době. Ale o tomto víkendu, když je zakryl první letošní sníh a dal vyniknout všem kontrastům – bílé a zelené, bílé a hnědé, bílé a šedé….úžasný klid a ticho lesa, nádherně modrá, prosluněná obloha a mrazivá noc plná hvězd, tak přímo dýchala atmosféra klidu a pohody. Zklidnění a zastavení. Na místě, které mnohému z Vás přirostlo také k srdci.

Tento čas a tato sváteční doba, jakoby říkala každému z nás – buď trpělivý a nechej každému svému úmyslu dozrát v čase. Nespěchej zbytečně, ať máš čas přemýšlet, promýšlet a měnit.

Přeji Vám krásné a klidné Vánoční svátky.

A k tomu podávám ruku, pomocnou ruku, za sebe, za nás všechny z GONGU i Ekumenické lesní školy.

Přeji vše dobré – PADE

Category: Uncategorized | No Comments »
Štítky: