10. – 12. ledna 2014 už po čtyřiadvacáté proběhl v Praze populární skautský seminář Ekumenické lesní školy. Nabízíme ohlédnutí slovem a obrazem. A pro ty, kdo nemohli přijít, jsou zde audionahrávky jednotlivých přednášek.
„XXIV. seminář Ekumenické lesní školy
Jaký byl XXIV. seminář Ekumenické lesní školy? Přes 500 účastníků, řada zajímavých přednášek, velké osobnosti, velká témata, trocha pesimismu a hlavně spousta podnětů k přemýšlení.
V pátek večer jsem dorazil do Salesiánského centra v Praze-Kobylisích. Seminář sliboval velká jména a lákavé přednášky, letos vše na téma „Život“. Patřil jsem zde rozhodně mezi mladší účastníky, i když soudě podle reakcí okolí se tu letos sešlo nebývale velké množství právě nás mladších. Snad je to signál, že se o duchovní výchovu v rámci skautingu začíná zajímat i moje generace.
Popisovat vám dále obecnými frázemi průběh semináře by byla velká nuda, proto jenom telegraficky: dobrý moderátor, skvělá atmosféra, výborná kuchyně, čajovna, výstavy a nabídka opravdu dobrých knih za ceny více než lidové. A teď už konkrétně. Baraka – Odysea země
Program semináře začal v pátek promítáním filmu Baraka. Film z roku 1992 je velmi působivou podívanou. Přináší řadu obrazů úžasných přírodních výtvorů, lidského hemžení a vůbec života planety Země. Chvílemi se jednalo skutečně o vizuální orgie podpořené nádhernou hudbou. Snímek vřele doporučuji ke zhlédnutí. Při jeho sledování by bylo nejlépe usednout na gauč s lahví vína, ale i na židli v jídelně to byl působivý zážitek.
Zázrak života (Marek „Orko“ Vácha)
Orko se stal v průběhu semináře rozhodně nejčastěji vzpomínanou osobou. Skoro každý přednášející ho ve svém referátu alespoň jednou zmínil. Většinou to bylo způsobem: „Jak už vám říkal Orko“ nebo „doufám, že tu není Orko a já můžu klidně použít biologický příměr“. To je ale vedlejší – zpět k tématu. Přednáška se zabývala vývojem života na zemi – resp. jak se zcela různé rody a druhy zvířat vyvinuly vlastně velmi podobně, i když mezi nimi není žádná spojitost. Orko ukázal, že různá zvířat dostala stejná zadání a bylo jen na nich, jak je splní. Společné znaky tu jsou, ale různé cesty vedly jinudy. Je to v lidském životě stejné? A je to dílo „Hodináře s velkým H“ nebo je to rozhodnutí nás samých? Na to už Orko neodpověděl, to si musí každý rozmyslet sám.
Duchovní život činorodých lidí (Kateřina Lachmanová)
Pro mne osobně nejpřínosnější přednáška. Dobrý skautský vedoucí je obvykle prototyp aktivního člověka. Máme milión aktivit, žádnou z nich pořádně nestíháme, a když nám někdo nabídne důležitou práci, je nám nepříjemné ho odmítnout. Tímto životem trpí naše duchovní stránka. Nemáme čas se pořádně vyspat, natož přemýšlet nad vlastním duchovním životem. Jednou za čas je prostě potřeba vypnout, pustit práci za hlavu a věnovat se vlastnímu duchovnu. I to je jeden z důvodů, proč jsem moc rád, že jsem na začátku zkouškového opustil učení a vydal se na tento seminář. Někdy je třeba obětovat v našem životě i dobré věci, abychom mohli naplno žít. Bez duchovního života vyhoříme, protože nebudeme mít pro co většího žít. Otázkou je, jestli tady mají křesťané výhodu. Nebracíme se někdy k Bohu jenom automaticky, jako součást rituálu víry? Víra musí být osobní aktivní vztah a ne soubor praktik. Když v modlitbě prosíme Boha o úspěch v tom a tom, nežádáme ho náhodou, aby sponzoroval naší vlastní Babylónskou věž? Co dodat? Byla to velmi inspirující přednáška, která položila před každého účastníka řadu zásadních otázek o našem duchovním životě.
Život ve vesmíru (Jiří „Dřímal“ Grygar)
Stručný přehled lidského zkoumání vesmíru a naší snahy najít a kontaktovat mimozemské civilizace. Rozjímání nad tím, jak postupně upadáme do skepse a místo vyspělých civilizací hledáme na Marsu alespoň kapičku vody. Ale motto vesmírného pátrání „Nepřítomnost důkazu neznamená nepřítomnost objektu“ žene výzkum dál a pořád běží mnoho projektů zkoumající život mimo Zemi. Bez mučení přiznávám, že na mě postupně padla únava a vzápětí na to i hlava a z konce přednášky si pamatuji pouze dvě věci: „Jak se postavit ke kvantové mechanice?“ „Prostě držte hubu a počítejte.“ Druhý zajímavý poznatek byl o UFO. „Jev UFO neříká nic o inteligenci ve vesmíru, spíše vydává svědectví o jejím nedostatku na zemi.“
Výchova v mediálním věku (Jiří „Edy“ Zajíc)
Mnoho přednášek na semináři nehýřilo optimismem. Ta Edyho byla ale jednoznačně nejdepresivnější. Začal spoustou příkladů špatné práce médií. Od vysokých čísel sledovanosti Novy přešel k Blesku, pustil se do internetových portálů, hovořil o ztrátě poctivé novinářské práce, opisování a (úmyslně) nepřesných interpretacích. Mediální manipulace se stala běžným jevem, protože dnešní doba stojí na zábavě. Připomněl fakt, že mnohý novinář obvolává odborníky tak dlouho, dokud nenajde takového, který jeho tezi potvrdí. Zajímavé bylo i sledovat pokles důvěry v média a vývoj idolů našich nejmenších dětí. Místy to byla skutečně děsivá podívaná. Naštěstí pouze nekritizoval, ale nabídl i cestu, kterou se při výchově dětí v oddíle vydat. Ze svých obsáhlých poznámek vyberu jen několik řádků. Musíme děti naučit vybírat to podstatné ze spousty informací, která se na ně valí za všech stran. Měli bychom se pokusit udržet dotyk s realitou a ukazovat správné příklady. Když ukážeme první schod, zbytek bude pro naše děti snazší. Nejdůležitější je podle Edyho udržet si zdroj naděje. A pokud nebude naděje v nás – vychovatelích, bude obtížné učit ji děti. Kdo chce zapalovat, musí sám hořet.
Rozhovor o životě s Karlem Schwarzenbergem
Podtitulek by mohl klidně znít: „S knížetem o politice, historii, alkoholu, tabáku a dýmkách“. Kníže Schwarzenberg přijal letos pozvání na seminář, protože se podle vlastních slov doma nudí. „Když není vláda, opozice nemá co na práci“. Na celém vystoupení chci ocenit hlavně velkou otevřenost, která není u politiků obvyklá. Dozvěděli jsme se například, že kníže má stejnou dýmku, jako míval Stalin. Padlo i pár slov o Ukrajině a drobné skepsi k místnímu nadšení. Vzpomínal i na Václava Havla a jeho práci. Těžko se takový rozhovor popisuje, nejlepší bude se na něj podívat ze záznamu. Jako nejdůležitější bod bych vybral výzvu, aby skauti byli aktivními občany a aktivně se zajímali o politiku.
Vize a život náčelníka (Marek “Čiča“ Baláš)
Čiča, náčelník chlapeckého kmene, bude kandidovat do stejné funkce i na blížícím se Valném sněmu. Pojal tohle sezení jako prezentaci vize, se kterou bude kandidovat. Vzhledem k tomu, že tento program už probíhal v užším kruhu účastníků, měl spíše formu diskuze. Čiča byl k připomínkám velmi vstřícný a od publika je doslova vyžadoval. Bohužel se projevila i deformace Ústředím, která by se snad dala shrnout slovy: „Když nevíte, co řešit – řešte kroje“. Takže se řešily i kroje. Z našeho náčelníka mám ale velmi dobrý pocit. Navíc si odnáším i moudro jednoho staršího bratra, které bylo spíše radou do života než příspěvkem do diskuze. Hned po dopsání článku beru kladivo a majzlík a půjdu ho vytesat do nejbližší skály. „Jsem ženatý už 60 let a než jsem se naučil, že musím držet hubu, chválit a usmívat se, tak jsme se s ženou strašně rafali – křesťani, nekřesťani.“
Neděle začala bohoslužbou, kterou celebroval salesián Ladislav Heryán. Celý den byl z hlediska počtu účastníků výrazně slabší, ale kdo nebyl, ten prohloupil.
Život v totalitě (Jiří Stránský)
Pan Stránský je člověk, který za minulého režimu hodně vytrpěl. V žádném případě to ale není někdo, koho komunismus zlomil. Překonal již 80. rok života a přesto z něj přímo tryská obrovská energie a neskutečně pozitivní přístup k životu. Pokud snad ještě existuje člověk, který se s jeho literárním nebo filmovým dílem o komunismu neseznámil, tak přestaňte okamžitě číst tuhle reportáž a běžte do knihovny nebo zapněte seriál Zdivočelá země. Je to člověk, který se nebojí mluvit pravdu o tom, co prožil. Pokud mám vybrat jednu myšlenku, tak napíšu tuhle: „Závist je sestřička nenávisti – a to byl a je základ komunismu.“
Rytíř nebo indián? Svojsík mezi B.P. a Setonem (Petr „Vlk“ Beránek)
Poslední téma bylo historické. Byl skutečně český skauting A.B. Svojsíka v době svého vzniku mixem zromantizovaných postav anglického rytíře a amerického indiána? Z mého pohledu studenta historie se Vlkovi povedlo velmi pěkně a jednoduše popsat myšlenkový svět počátku 20. století a uvést dobré argumenty, proč je původ českého skautingu spíše britský než americký. Soudě podle ohlasů z naší skupiny to bylo srozumitelné i pro dějepisného laika. Celá přednáška byla už ve velmi uvolněném duchu, ale přesto podtrhla vynikající dojem z celého semináře Ekumenické lesní školy.
Ke každé přednášce nebo rozhovoru bych mohl přidat nějaký superlativ, protože všechny byly skvělé. Celý víkend byl jedna velká koncentrovaná inspirace. Seminář byl tématy i zaměřením určen hlavně pro věřící a starší skauty, ale věřím, že nezklamal nikoho, kdo se zúčastnil. Kdo trávil víkend v Praze, a nenašel si čas alespoň na jedinou přednášku, určitě může oprávněně litovat.
Příští seminář proběhne zase v lednu. A já si tak skvělou akci rozhodně nenechám utéct.“
Dukát
(Článek převzat se svolením autora z roverského internetového časopisu –http://roverground.cz/ )
Audionahrávky jednotlivých přednášek z našich seminářů najdete v Knihovně na těchto stránkách.
Fotogalerii z této akce, kterou nafotila Andy, najdete zde najdete zde
Facebookový profil našeho semináře naleznete zde
sál
jídelna
čajovna
