„Nebojím se davu desetitisíců, kteří kolem proti mně se kladou.“
Žalm 3, 7
V neděli 18. prosince 2011 nás opustil Václav Havel, spisovatel, politik, bojovník za lidská práva a především Člověk. Ačkoli Václav Havel mohl strávit ve skautském hnutí pouze krátkou dobu, jeho postoje a názory z něj udělaly symbol a velkého zastánce Nejvyšší Pravdy a Lásky v době, která tyto ideály ostře odmítala.
Václav Havel se začal angažovat ve veřejném životě v období Pražského jara, když v roce 1967 otevřeně kritizoval komunistickou stranu na sjezdu spisovatelů a později veřejně žádal návrat demokracie a jejich hodnot. Po sovětské okupaci bylo jeho dílo v Československu zakázáno, on sám „uklizen“ z očí veřejnosti a později vězněn. To však Havla neodradilo a po celou dobu normalizace upozorňoval a bojoval proti státní zvůli i lhostejnosti různými akcemi, Chartou 77, svojí samizdatovou edicí Expedice, působením v ilegálních Lidových novinách aj. Po Sametové revoluci se snažil prosazovat Nejvyšší hodnoty s větším či menším úspěchem jako prezident – poslední československý a první český. Po skončení politické kariéry nepřestával bojovat až do svého konce za svobodu tam, kde dosud chybí – v Číně, v Rusku, v Bělorusku, v Barmě aj.
I jeho smrt v sobě nese symbolicky jeho činy. Jeden malý velký člověk, co neúnavně bojoval za Nejvyšší Pravdu a Lásku, odešel v předvečer příchodu Toho, co nám tyto hodnoty přináší.