Psát úvod ke třetí kapitole, našeho vzácného přítele a bratra Orka je samo o sobě odvážné. Až nepatřičné, zdá se mi. Přesto několik vět přidám.
První, co mne při přečtení tohoto textu napadlo, bylo slovo pokora. Pokora v přístupu k těm nejbližším, k těm nejslabším, nejmenším, ke spisovatelům etc…
Prosím, přečtěte si i Vy tuto kapitolu a třeba se dokážeme shodnout na tom, že by názvem mohlo být slovo POKORA.
Pade
Když čteš knihu, čti ji, aby ses z ní dozvěděl něco nového, nečti ji jako cenzor. Důležitá pro Tebe může být jedna věta z knihy nebo jeden odstavec. Posune Tě to dál v poznávání světa, v duchovním růstu. Nečti knihu jako inkvizitor, jako ten, kdo hledá chyby a hereze, kdo řeší, zda je kniha pravověrně katolická. Třeba není. Třeba ten autor nemá s náboženstvím nic společného. Třeba je Žid nebo protestant nebo katolík. A pokud je katolík, třeba se dopustil nějakých herezí z neznalosti nebo to přehlédl nebo si to opravdu myslí. To je jedno. Jedná se o Tvou víru, ne o jeho. Tebe to má posunout dopředu, o autora se nestarej. Nesnaž se autora onálepkovat, a posoudit, zda je s námi nebo proti nám, vytěž z jeho díla všechno dobré. Nechtěj být hledačem chyb. V českých zemích je obrovská spousta čtenářů a posluchačů, kteří prosévají každý text a každý rozhovor a kontrolují, zda je ortodoxně katolický a zdali by se z určitého úhlu pohledu nemohla tahle věta nebo jiná vykládat i jinak, zda by text nemohl urazit je nebo nějakou jinou skupinu či imaginární menšinu. A pak o tom píší rozhořčené blogy, ptají se, jak si to ten autor mohl dovolit, spekulují, že je přinejmenším zednář a celé si to před sebou ospravedlňují tím, že oni vlastně ukazují světlo a nechtějí, aby někdo a zejména mládež byla uvedena do temnot.
Věřím, že nebude. Věřím, že mládež je dost inteligentní. Neodkládej knihu jen proto, že ji napsal katolík. Nebo že ji napsal protestant. Nebo že ji nedej Bože dokonce napsal ateista.
Nejde o jejich víru, jde o tu Tvou. Ty musíš tvořit svůj vlastní život, a ne jenom a pouze reagovat na to, co napsali někde jiní; pokud to jediné, co v životě umíš, je házení kamenů, pak je to hodně málo.
Jak napsal na fb jeden fundamentalista, když je jedno procento dortu otrávené a zbytek zdravý, přece ten dort nebudeš jíst. Nemá pravdu, je to přesně naopak. Jsi dospělý, kriticky uvažuješ, umíš rozlišovat a vybrat si. Když čteš knihu, možná to bude právě naopak, možná tam bude to jedno procento inspirace, zbytek balast. Ale kvůli té jedné zlaté nitce v hlušině má cenu kopat. Ta nitka Tě může dovést k pokladu.
Zní to banálně, co říkám, ale neříkal bych to, kdyby to nebyla veliká bolest českých zemí. Takže ještě jednou, čti knihy, vybírej si, a z každé knihy si vyber pro sebe to pozitivní, to, co tě inspiruje, co ti otevře obzory, ta jedna věta, která otevře gejzír tvých vlastních myšlenek. Nebuď cenzor, cenzor se soustředí na to negativní, ten naopak hledá tu jednu větu, aby mohl potopit celé dílo. Cenzorem katolické nauky u nás být opravdu nemusíš, je jich všude kolem spousta a svou práci dělají úzkostlivě pečlivě.
Činí je podobné oněm pilným kněžím, kteří bdí nad každou drobností našeho křesťanského života tak jako opat nad mnichy. Neváhají nás všechny kárat za naše chyby, jako kdyby měli léky na duši. Neboť si kvůli Bohu myslí, že nemohou jinak než ukazovat na chyby, které vidí. Říkají, že je k tomu vede jejich vřelá křesťanská láska a láska Boží, kterou mají ve svých srdcích. Lžou však. To, co se řine z jejich myslí a představ, je pekelný oheň.[1]
Ano, já vím, i Jan Křtitel káral Heroda a Pán Ježíš káral farizeje a směnárníky vypakoval z chrámu kusem provazu. Někdy, občas, taková chvíle přijde. Ale pamatuj, že především a zejména v Tvém životě nesmíš dolamovat nalomenou třtinu a hasit doutnající knoty.
Je to mnohem důležitější, než by se mohlo zdát. Píši o vztahu ke knihám, ale platí to taky o vztahu k lidem a o vztahu k životu jako takovému. I v lidech se nauč vnímat to dobré, co v nich je, kdy by to měla být ta jedna věta v životě, kterou řekli dobře. Nejsi jejich novicmistr, nemáš povinnost je poučovat. Nauč se, že si Tvoji přátelé mají své chyby a Tvoji nepřátelé své ctnosti. I v tom, co sám prožíváš za hrůzy je vždycky skrytý alespoň potenciál k dobrému, nebo aspoň ke zlepšení. Když zakopneš, říká Jung, možná jsi právě zakopl o zlato.
Technicky se tomu přístupu, kdy vidíš to dobré, říká „nebe“. Pokud budeš ke knížkám, k lidem k životu přistupovat tak, že v nich budeš hledat to špatné, budeš žít ve stavu, kterému se technicky říká „peklo“. Takto jednoduché to je.
Orko
[1] Kniha kontemplace řečená Oblak nevědění v kterémžto oblaku se duše spojuje s Bohem. Oblak nevědění. (2000) přel. Pavel Toman. Pragma. Praha. str. 120