Milý přátelé, bratři! 😊
Buďte srdečně vítáni, v krajině „utajených řek“, a rád si vypůjčím pojmenování, které pro tato nádherná místa používal Jura OTT. Opravdový znalec krás tohoto kraje, skaut, učitel, úžasný člověk a také hrdina 50. let minulého století. Vodák, který krásy tří moravských řek, Jihlavy, Oslavy a Rokytné obdivoval celý život a který větší část svého života na břehu řeky Oslavky žil a přijímal zde své skautské návštěvy.
Nejprve o řece Jihlavě, ze které to nejkrásnější zmizelo pod vodami Dalešické a Mohelnické přehrady, v 80. letech minulého století, a to v souběhu velké stavby – jaderné elektrárny Dukovany.
Trampové a jejich básníci do svých deníků nostalgicky psali, že jim řeka s hlubokými kaňony, nádhernými lesy a s desítkami trampských osad, byla ukradena. Ano, zmizelo mnoho trampských osad, ale také mnoho usedlostí, samot a mlýnů z břehů mohutné řeky. Jura častokrát připomínal, že zmizelo v hlubokých vodách mnoho nádherných vzpomínek, kus života, jenž zde prožil. Ale nejen Jiřímu OTTOVI, ale ještě o mnoho víc bylo „vzato“ především mlynářům, kteří zde po mnoho generací žili.
Pro dnešní skauty, trampy, či výletníky zůstává i dnes krásný úsek Jihlavky zachován. Od Hadcové stepi se po proudu vydáme 15 km po břehu meandrující řeky, okolo pobořeného Mohelského mlýna, jako mementa doby, kdy mlýny byly dominantou krajiny v blízkosti řek. Projdeme okolo skal, které nesou název Velká a Malá Baba a můžeme zde obdivovat mrštnost lezců, které zde potkáte téměř celoročně. O kousek dál je Velká skála a poté již Sluneční louka pod zříceninou hradu Templštýn. Dále, a to pořád podél řeky procházíme biskoupskou step a okolo žulového, dávno již uzavřeného lomu, ze kterého těžili italští mistři kameny pro stavbu románského kostela v Řeznovicích. Stojí za to dojít až sem, mše svaté jsou slouženy v úterý a v neděli v 11.00 😊. Krátkou procházku údolím Jihlavy zakončím úryvkem od R.L. Stevensona: „člověk se musel mnohokrát zamyslet nad krásou nějaké krajiny, než-li ji může plně zakoušet. Mnoha lidem olysají lebky, než uvidí v krajině všechno, co je v ní možno vidět!“
Řeka Rokytná je další „krasavicí“, nebo možná spíše komorní říčkou, která se více rozlévá, v krátkých úsecích jen u Tavíkovic a Tulešic a dále je schovaná, zapomenutá v hustém porostu vrb a kopřiv. Je téměř nesplavná, což se mění snad jen po jarním tání, či silné bouřce, a to jen chvíli, než velká voda odteče a pak opět pro tuláka vytváří přenádherné pohledy meandrující řeky pod Budkovicemi, či u Zmijí skály. Také je téměř nebroditelná a to pro své bahnité dno, přesto Vám procházku po jejím břehu srdečně doporučuji. Budete mile překvapeni její krásou, kdykoliv, ať již na podzim, či v zimě tohoto roku, nebo někdy v budoucnu, se k ní vydáte. Chodníčky od Moravského Krumlova, který také doporučuji navštívit, byť již zde na zámku nenajdete Muchovu Epopej, jsou dobře průchodné a stojí za jejich objevování. S velkou pravděpodobností až k soutoku s Jihlavou budete s touto řekou sami.
A zůstává nám krátce popsat klenot mezi řekami, Oslavu. Budu ji mít navždy spojenou s přátelstvím k Jurovi, s jeho silnými příběhy, s touláním s naší trampskou osadou za komunistické totality, okolo ní a po obnově junáka v našich zemích, s mým rajhradským oddílem. Je tedy i pro mne, díky Juro, nejmilejší řekou. Díky Jurovi jsem ji objevoval jeho očima. Procházel jsem se často okolo řeky, koupal se v tůňkách, brodil ji v každém ročním období, objevoval jezy starých, rozpadlých mlýnů, pozoroval ledňáčky nad řekou, či volavku v proudu, nebo káně nad údolím. S Jurou, když byl ještě „ve formě“ jsme vycházeli na krátké procházky z Náměště, poseděli v kruhu ohňů mnoha trampských osad, nebo se zastavili na místech lesních škol, které Jura vedl, či tam kde v minulosti stávali skautské tábory.
Toulání bez map a kompasu. Opravdu krásné poznávání přírody, lidí žijící okolo řeky a rady a mnohé příběhy starého, zkušeného skauta, vodácké legendy a přítele Jury.
Ale pojďme zpět k řece, a to k místům, kde jsme se letos na podzimním setkání potkali s bratry z naší Ekumenické lesní školy.
Tedy projděme se v našich myslích opět řekou Oslavou. Soutok říčky Chvojnice a Oslavy a náš skautský srub pod hradem Levnov. Vydrův mlýn, opravený Senoradský mlýn o 1 km po proudu Ketkovický, Čučický a po 8 km Oslavanský. Řeka mlýnů. Snad si vzpomínáte?
Pojďme však proti proudu řeky, dlouhou Oslavou, kde řeka protéká v klidných řečištích, kde přenádherně meandruje, kde lehce dohlédnete čistou vodou až na její dno a žádné balvany nepřekážejí volnému plynutí – to je dlouhá Oslavka. Zde mezi Senoradským a Střípským mlýnem jsou to ta pravá místa zout v parném létě boty, vstoupit do řeky, brodit se a v jedné z mnoha tůněk se osvěžit, přesně, tak, jak to dělali generace mlynářů a po nich generace trampů, skautů a chatařů. Je to ta část řeky, jež je slunci a rozjímavé duši tak moc otevřená.
A jako mávnutím kouzelného proutku se nad „Skřípinou“ dostáváme z klidných vod, do těch divokých. Vlčí kopec, Sedlecký hrad, tábořiště u Vlasáka, Velkopanský mlýn a naše zastavení na historicky velmi zajímavém místě, na zřícenině hradu Lamberk. Pamatujete na ty nádherné výhledy? Na místa, která jsou připravena pro přespání pod širákem, či mnohá trampská, divoká tábořiště?
A divoká Oslava, 30 km má pro vodáky velmi zajímavý spád, 6,5 % a u Vlčího hrdla 30%. a když přijde bouřková voda, nebo hrázný na Mostišti popustí trošku vody z přehrady, tak je to i pro zkušeného vodáka „oříšek“, toto hrdlo!
A řeka zde, jak již víme, vyzrála výjimečně na chataře. Poznali jste sami proč. Tento úsek divoké Oslavy vyhloubila, tak úzké údolí, že je v něm místo pouze pro pěší, anebo trampy a jejich malé sruby zaříznuté do strání nad vodou. Několik takových srubů jsme cestou viděli, většinu umně zamaskovanou, ne. Je dobré být pozorným skautem – pozorovatelem a na vhodném místě přebrodit řeku a se starými trampy u jejich ohňů posedět a popovídat si o tom, jaké to bylo, když v 60. letech minulého století své sruby “na černo“, stavěli. Jsou to zajímavé příběhy. Kraj schovaných řek je názvem vycházející ze zkušenosti trampů a skautů, kteří již téměř 100 let putují těmito místy, bez map, bez kompasů, bez potřeby mostů přes řeku. Je to čirá radost z putování s přáteli, anebo jako samotář kochající se krásami přírody, stezkou údolím a ohništi, sruby, tajemstvím…
Příště budeme pokračovat skautskou rezervací v Jinošově, zámkem rodu Haugwitzů v Náměšti nad Oslavou, historií mlynářství a románským kostelem v Řeznovicích.
Držte se přátelé, PADE