Bratři a sestry, přátelé Ekumenické lesní školy,
se smutkem i nadějí na věčné shledání jsme se v neděli 23. ledna dozvěděli, že ve věku 104 let zemřel Eduard Marek – bratr Hroznýš. Oficiální zprávu o jeho odchodu a více o jeho životě si můžete přečíst zde.
Na tomto místě se s Vámi chci podělit o to, jak na mě osobně bratr Hroznýš zapůsobil. Mám na mysli to, jak se vyrovnával s těžkostmi dvou totalit, ale také s tragédií ve vlastní rodině. Pokusím se to shrnout do tří bodů.
- Hroznýš s těžkostmi v životě počítal. Nebyl naivní. Možná i proto, že každý, kdo se snaží žít podle určitých zásad, se dříve či později setkává s odporem.
- Hroznýš však počítal také s tím, že se nic neděje náhodou. Jeho důvěra v prozřetelnost v rámci víry jako vztahu s Bohem mu pomáhala vidět život s určitým nadhledem, dnes už se nebojím říci moudrostí.
- Hroznýš věnoval velké úsilí a čas do vztahů – ať už to bylo v družině Čápů mezi skauty Legio angelica, za Protektorátu při pomoci židovskému kamarádovi, později v komunistickém uranovém lágru a opět v období relativní či reálné svobody. V čase míru budoval přátelství a v čase války a nesvobody je utužoval.
Pevnost v zásadách, živá víra a investice do vztahů. Vybavuje se mi přitom trojí skautský princip. A to může být inspirace i pro nás v této nelehké době.
Bratře Hroznýši, díky, že jsem Tě mohl poznat osobně a těším se na setkání v nebeském oddíle!
Za tým ELŠ
bratr Jožka