STO LET je opravdu dlouhá doba. Století služby dobrému dílu, kterým je dívčí skautingu je za Vámi, milé sestry. My dnes budeme také vzpomínat, ale jak Vás alespoň některé znám, tak již vyhlížíte další úseky skautské stezky, která se vine pomyslnou krajinou, na níž jdou již nové generace skautek. Dovolím si několik vzpomínek.
- Večer jsem si urovnával myšlenky, pro dnešní den oslavy dívčího skautingu v Blansku a po letech se vrátil ke knize s názvem“ byly jsme tam taky“ Příběh Dagmar Šimkové, která byla 14let nespravedlivě vězněna komunistickým režimem. Proč? Protože pocházela z elitní společnosti profesorky Růženy Vackové, Dagmar Skálové. Je to drsná kniha. A nejedná se o čtení na dobrou noc. Příběh o naprosté prohnilé společnosti, o absenci práva, o přežívání bez budoucnosti. Po dočtení, neboť knihu jsem přečetl za jeden večer, mě běžela hlavou jediná myšlenka- Každý z bachařů, který sáhl na ženu v tom strašném vězení, v hrůzných padesátých letech minulého století, by zasloužil tvrdý trest. I to je příběh hrdinek, skautek z minulé doby. Těšme se tedy společně z darů svobodného života v naší krásné zemi.
- První skautka, kterou jsem osobně poznal, nebo spíše o které jsem to věděl a ne jen tušil, působila v ilegálním skautském oddíle v Brně, jmenovala se Marie a byl to konec 80let minulého století. Byla to dáma, milá a laskavá. A oficiálně jsme chodili do turistického oddílu. Také byla za skautování režimem potrestána, ale zůstala hrdá a odvážná. Jsem vděčný za to, že jsem mohl i tuto generaci, hlavně díky Sváťovi Žampachovi, poznat. Byla to inspirující zkušenost, kdy jsme mohli poznávat krásu přírody i mezilidských vztahů v dobách nenormálních. Myslím, že tato setkání, tehdy, nás 15lety kluky a holky formovala na celý život.
- Připojujeme se tedy k přání, protože chceme na té další cestě stát blízko sebe a učit se navzájem, hledat společně nové a dosud jen tušené prožitky, které mladé generaci přináší vhodný start v životě. Společně.
- Teď přítomnost. Lyra. Krásný nástroj, nádherně zní a stejně tak i vypadá. Jako naše sestry z Lyry. Nemohly se lépe vybrat. Mám k nim velmi silný vztah. První vůdkyně, sestra Karambol je s naším GONGEM spojená od prvopočátku. V chlaparku jediná dívka. K tomu tak pohledná, věřte, že jako vůdce jsem měl co dělat, aby kurzy proběhly v max. soustředění J na skautskou metodiku. A pak ta touha od Karambol, po kurzu ryze dívčím. Hledání, skládání týmu, metodiky. Výsledek parádní. Vidíte jej sami. Dívčí skauting je plný osobností, rozmanitých, inspirujících. Indoš dnešní vůdkyně, Veronika, Berta, Vinky, Terka , Eliška. Úžasný tým. Dále Ježek, jediná vůdkyně střediska na našem okrese a Petra, když k nám přišla do oddílu, tak jsme ji říkali indiánka. Už před lety jsme si s bráchou říkali, že by to byla skvělá vůdkyně. To se naplnilo a vedla oddíl v Rajhradě, po té i v Židlochovicích. Dnes je instruktorkou na Lyře.
- Přeji tedy Vám sestry, za celou lesní školu, jasné směřování v životě. Cestu přímou, bez neschůdných úseků na ni. Posilou nám mohou být právě vzpomínky z minulého století, ale také Vaše vize a pohled do budoucna.
- Těšme se společně ze svobodného života, vyprošujme zřetelný cíl, prosluněnou stezku, krásu přírody i mezilidských vztahů, dobrou kondici těla i ducha a to vše s vědomím, že stojíme na straně DOBRA provázeni Nejvyšší Pravdou a Láskou.
Za celou ekumenickou lesní školu přeje vše dobré – Pade & Balú