Prošli jsme se krásou kopcovité vysočiny, tedy aspoň té části, ve které začínal český skauting a kam se chystáme zamířit letos i my. Ještě něco ale zbývá. Z toho bychom pobytem na Michalově statku, kde se hospodařilo a žilo v tvrdých podmínkách vysočinské přírody od 16. století, měli ochutnat. Otázka zní: Jaký byl život zdejších lidí v minulosti?

První, pro skauta potěšující odpověď, říká: „Žili v těsném spojení s přírodou, s ročním cyklem střídání čtyř dob, museli se potýkat s častou nepřízní počasí a učili se s nadějí vyhlížet každý nový začátek života s jarem a s vděčností se loučit s plody odcházejícího léta na podzim.“

Povšimneme-li si života venkovských mužů, pak můžeme říci, že se většinou pohybovali mezi polem a lesem, mezi půdou plnou kamení a mezi dřevem jako základním materiálem. Museli být tvrdí a otužilí, jinak se nedalo přežít. Vždyť dnešní podnebí vysočiny je ubohý odvar toho dávného. Zkuste si třeba nalistovat ve Wolkerově skautském deníku, jaké počasí provázelo první tábory. Takovou drsnotu nemáme dnes ani v pozdním jaru, jaká panovala tehdy ve vrcholném létě.

Přesto, nebo snad právě proto dokázali z toho prostředí využít k životu prakticky všecko. Sami budeme obdivovat umně přitesané trámy staletých srubů, snad i zkusíme, co práce dalo nastrouhat šindel na pokrytí byť jediného metru rozsáhlé střechy. Oni ale dovedně vyřezávali různé řemeslné i domácí náčiní a v čase zimního spánku přírody došlo i na drobná umělecká díla. Škoda, že my nezažijeme jejich rčení: „Zima je matka, vyspíš se do hladka.“ Ani krásu nocí nerušených světlem už neochutnáme, o to víc si jí budeme vážit za putování.

Asi nezakusíme, co to bylo od Josefa do Havla nejen přebíhat bosky, ale bez obutí konat všechny běžné práce. Ono to vedlo k otužilosti a bylo to pohodlnější, než dlabané dřeváky pro čas zimy, když kožená obuv byla cenná a šetřila se na sváteční příležitosti. A nejen to, ona byla podobně jako lepší sváteční oblečení velikým majetkem, děděným často po dvě i tři generace.

Nu, co nezažijeme, o tom si aspoň povíme, či to prožijeme ve zkratce v našich hrách, inspirovaných klukovským životem pod těmi šindelovými a doškovými střechami a v jejich okolí. Jako ti dávní chlapci i my zkusíme, co je to putovat na tváři drsného kraje a v jeho zeleném moři lesů si hrát a možná i snít svůj sen o životě muže, o životě, naplněném užitečnou prací a vzácnými okamžiky zážitku a odpočinku.