Přátelé,
v sobotu 29.12. jsme si společně s Balúem a Vlkem vyšli na krátkou vycházku k řece. K Sázavě. Bylo mrazivo, ale svítilo nádherně slunce.
K řece, která byla v tomto prosincovém dnu opuštěná.
Tichá. Prázdná byla zákoutí kde běžně sedávají rybáři. Chaty zazimované – bez osadníků. Řeka plynula – ovšem bez vodáků. Klid a pohoda okolo nás.
Šli jsme sami po břehu řeky, kterou máme díky Příběhům od Balúa, tak moc rádi. Kterou vlastně velmi dobře z těchto milých historek známe.
Došli jsme až k místu, které se jmenuje Rodrigova skála – zde končil památný Jestřábův Alvarez. Jsme opravdu kousek od pověstného tábořiště pražské Dvojky, kousek od Sluneční zátoky. Silný zážitek. Kolikrát jsem tento příběh – Hochů od Bobří řeky četl, kolikrát každý z nás v mysli toto místo navštívil??
Velká řeka je tichá a chladnější, temnější. I její šum tady u Stvořidel je takový zvláštní – ztišený.
Ticho a chlad. Bratrství a přátelství. Bylo by to možná jen krátké zastavení u řeky. Zastavení, které přirozeně vybídlo k přemýšlení nad dalším uplynulým rokem. Rokem stoletého výročí českého skautingu. Rokem 66. od založení naší lesní školy. …. Přemítám co se povedlo a kdy přišlo zklamání. Kdy byla radost z úspěchů a kdy byl čas se poučit z chyb…
Přeji Vám tedy za sebe , ale také za celé společenství Ekumenické lesní školy vše dobré v tomto vánočním čase, prozářený a poklidný konec roku 2012 a suché a přímé stezky v časech budoucím.
PADE