Tu zimu jsem zvolil do nadpisu úmyslně. Prožíváme dobu, kdy potřebujeme vnitřně pookřát a rozehřát se. Mám za to, že se to pořadatelům seminářů ve Skutči a v Brně povedlo. Díky jim, díky přednášejícím, dík sestrám a bratřím, kteří pomohli s organizací a snad mohu vyjádřit dík i za nás, co jsme se na ta místa sjeli a sešli poučit se, potěšit a zahřát.
Ve Skutči se skutečně zdařilo. Co ? Vytvořit tradici. Druhý seminář byl srovnatelný s prvním co do nabízeného programu, hostil ale více posluchačstva. Jeho podtitul se stal skutkem. Poskytl hluboký duchovní prožitek slavením neokázalé, ale motivující Eucharistie, jíž předsedal bratr biskup Fr. Radkovský. Jeho následná, ve vrcholu už velikonočně radostná fundovaná přednáška o vědeckém zkoumání Turínského plátna spojila klíčová slova víra a věda v jedno. Jeho slova o naději: „Nemusíme se bát, to důležité se už stalo!“ byla shrnutím úchvatného zamyšlení.
Reminiscencí pohnuté historie byl pak dokument Skauti bez lilie, možná tu mohla být i krátká debata.
Ta se rozproudila po vystoupení diplomata a skauta Pavla Fischera, který položený duchovní základ obohatil o cenná občanská témata zařazená do evropského kontextu a glosovaná jeho osobními zážitky. Mne osobně nejvíce oslovil jeho pohled na náš i zahraniční skauting.
Příběhy paměti národa v prezentaci Mikuláše Kroupy a bratra Miloše Říhy – Šípka jsou výzvou pro všechny zúčastněné nejen k jejich využití, ale i vyhledávání a zaznamenání. Symbolika názvu skutečského střediska, která připomíná tragiku zničených Ležáků a jehož prezentaci jsme mohli sledovat jakoby byla první odpovědí. Byla svěží, projasněná mládím moderujících. Z hlasů i tváří bylo znát nadšení, které je oslovující.
Brno mělo svůj „osmičkový“, tedy dvacátý osmý seminář. To už je opravdu letitá tradice. V křížové kapli starobrněnské baziliky se začínalo slavením Eucharistie, to ještě byla pro časnou hodinu přítomná jen menší část účastníků, ale postní výzva po zkoumání vlastního nitra a vztahů dobře souzněla s následným programem v kapitulní síni augustiniánského kláštera.
Duchovním tématem Dar víry a co s ním? precizní formou zkušeného pedagoga provedl posluchače pomocný biskup brněnský Mons. Pavel Konzbul. Tři nastíněné pohledy na víru – vývoj samotné víry – doba, ve které žiju – blízcí lidé kolem nás – protkané poukazy na vývoj lidské osobnosti od dětství po dospělost dobře korespondovaly se skautským pojetím péče o duši. Mohou být inspirací nejen přítomným vůdkyním a vůdcům, ale také těm, kdo připravují nejrůznější vzdělávací akce pro čekatele a vůdce.
Vůdce Jesenické lesní školy br. Stanislav Balík – Ježek se ujal tématu , které prostupuje současným děním u nás i jinde ve světě Nová společenská štěpení a jak k nim může přistupovat skaut ? Druhý otazník za námětem brněnského semináře se začal narovnávat a měnit ve vykřičník, varující skautský signál. Pohled profesionála – politologa byl velmi užitečný a objasnil příčiny i formu změn ve společnosti, které k rozdělením vedou. Jako odpověď pak uvedl známá slova zakladatele světového skautingu : „Opusťte tento svět lepší, než byl, když jste přišli.“ Druhou citací pak byla slova ze slibu „jak dovedu nejlépe.“ Rozvedené se tyto citace dají vyslovit Ježkovou řečnickou otázkou:“ Co my? Jaké myšlení přijmeme a předáme?“ a výzvou:“Soutěžme ve vztahu k sobě a k sobě navzájem!“
V odpolední části programu se vracíme do padesátých let minulého století. O tragedii v Babicích a osudech kněží – mučedníků, kteří byli mezi obětmi zvůle, hovořil spisovatel Miroslav Kasáček z občanského sdružení Paměť. Vysokou výpovědní hodnotu měla projekce dokumentu Mlynáři od Babic a držet v ruce a číst si v kopiích posledních dopisů odsouzených byl pro mne osobně a věřím, že i pro další účastníky semináře, pohnutý okamžik.
Obrázkové putování Aljaškou, jejími kostely, přírodou a krajinou oživenou divokými zvířaty, které v závěru nabídl diecézní duchovní rádce P. Opatřil, bylo příjemným vydechnutím po putování nešťastnými lidskými osudy předchozího tématu.
Oba semináře ukazují cestu. Je prospěšné jít i mimo velká centra, je dobré oslovit nové lidi, je šťastné se setkávat a debatovat s přáteli.
Díky všem!
Balú