Přátelé,
počínaje nyní až do Ekumenické lesní školy v příštím roce 2020, vám s radostí budeme pro inspiraci přinášet krátká zamyšlení a pozdravy.
Začínáme v této předvelikonoční době jarním zamyšlením od řeky Sázavy od našeho bratra Balúa, velkého znalce přírody i lidských duší.
Víš, jak poznám, že už je tu neodvolatelně jaro? To se ladný let vlaštovek dotýká vody a hřebínky vlnek už nejsou tak smutně šedivé, ale stříbřitě se lesknou, jakoby chtěly uchopit trochu té běli vlaštovčího peří a trochu toho nového lesku jejich per. A ještě něco. Vykvetou petrklíče. Jeden z nich mám obzvláště rád. Roste na vyvýšeném břehu potoka a rok co rok se strachují, aby ten nádherný trs prvosenek někdo nevyrýpl a nepřizdobil jím své soukromé království krásy. Ale je tam – poslední, osamělý a rozrůstá se už kolikátý rok.
Krásná rostlina! Odemyká Řeku, Clavis Sancti Petri, tak jí říkali dávní alchymisté. Ti věřili víc než my. Oni věřili, že ta křehká jarní krása odemyká poklady skryté v zemi. I její dnešní jméno prvosenka je hezké, i když je nosí teprve od roku 1819, kdy jí tak podle polského jména „prvojarní“ květiny pojmenoval Jan Svatopluk Presl.
Ale čtyři staletí staré clavis Petri se mi líbí přece jen více, překládá se totiž jako „Petrův klíč“, ale skrývá pro mě ještě jeden význam: „klíč od skály“. Řecké Petros, z něhož vzniklo jméno, původně označoval skálu nebo kámen.
Klíč je něco vzácného, protože otevírá dveře k tajemství. Tak i klíč k řece otevírá dosud nesplouvaných vod, dosud utajené zážitky a dosud neznámou krásu. Žlutý petrklíč na břehu dovede to všechno obsáhnout v jediném symbolu. Hned vedle něho se nesměle zvedá kvítečko ještě menší a ještě něžnější – pomněnka. Tak zase říká pomni. A tak se potkaly zlatá barva a jarní slunce s modrou barvou vody. Dívám se na ně, lehce se jich dotýkám a promlouvám:
„Kvítečka z nejskromnějších, je mi tu s vámi dobře. Možná že se od vás mohu něčemu přiučit. Krása je tím krásnější, čím je její nositel skromnější. Děkuji vám za vaši krásu a skromnost. Budu na vás vzpomínat, až si zase budu připadat velice důležitý. Chci si osvojit váš pohled. Ten říká, že i malá užitečnost je užitečnost! A každé stvoření má své místo i svou nenahraditelnou cenu. Už to díky vám vidím zřetelněji. Víte co, já se pokusím být užitečný v malém, tak jako vy. Dost možná že budu umět sám sebe rozdávat stejně podivuhodně, jako se šíří světem vaše křehká krása.“ Vždyť petrklíč rozstřikuje s podzimem ze svých štědrých tobolek semínka do dálky a pomněnka je posílá s vodním proudem jako pozdrav těm nejvzdálenějším.
To je ono. Přát krásu, mír a pohodu vzdáleným i blízkým a rozdávat se jim. Děkuji. Klíč Petrův – Clavis Petri – může byt klíčem k lidským srdcím. Chci být citlivým klíčníkem.
Bratr Balú