Přátelé, u příležitosti výročí listopadových událostí roku 1989 jsem vzpomínal a snažil se vybavit si, jak velká radost a jak velké nadšení ovládlo celé tehdejší Československo.
A také jsem si položil několik otázek.
- Bylo nějaké očekávání listopadových změn, jež otřásly komunistickým režimem a vedly k jeho konci?
Pro mne a nejbližší přátele to byl naprostý šok! Ano, byl zde tzv. Palachův týden, rozehnané vzpomínkové akce v lednu 1989, demonstrace v srpnu téhož roku jako reakce na okupaci z roku 1968. Ve Svojšicích mluvil Jarek Nohavica velmi odvážně a všech deset tisíc posluchačů pozdravil jménem Karla Kryla. Ale přesto se naprosto nečekaně běh dějin nabral obrovský, nezadržitelný spád. Ze dne na den se boural systém, který, jak hlásala komunistická hesla, měl zůstat na věky věků. Co se mezi požadavky Občanského fóra zdálo před hodinou téměř nemožné, tak za další hodinu se jevilo jako již nepodstatné, malé… Např. vystoupení pana Havla na Letné před milionem občanů. Nebo jeho zvolení prezidentem. Zpěv státní hymny Karlem Krylem na balkoně Mellantrichu, tím Krylem, jenž musel předchozích dvacet let prožít v emigraci. Následné zrušení vedoucí úlohy KSČ nebo odsun sovětských vojsk z našeho území, biskup Václav Malý nebo listopadová přihláška ke skautům! - Jak byla naplněna častokrát nereálná očekávání dalšího polistopadového vývoje?
Byla naplněna, jasně, mnohonásobně. Daleko více se vyplnilo, nežli si kdo dokázal představit. Slova dříve zakázaná – jako svoboda, demokracie, pan prezident T. G. Masaryk – najednou našla svůj smysl. Možnost svobodně se rozhodnout, jak bude náš život dál naplněn. Svobodně studovat, vyznávat svoji víru bez persekucí. Demokracie má najednou velký smysl a naplnění. Svobodné volby, otevření hranic, cestování, odstranění drátů na hranicích. Členství v NATO, EU. Poslech Svobodné Evropy, Hlasu Ameriky, přivítání Svatého otce Jana Pavla II., koncert Karla Kryla, Marty Kubišové, Jarka Nohavici, Rolling Stones. Kamarádství s mnichy Benediktýny v rajhradském klášteře… A nakonec si každý může doplnit své naplněné tužby a přání, že? - Jaká přišla případná zklamání?
Zklamání? Ani ne. Možná jen zpackaná privatizace, bláznivá Klausova amnestie, pan Zeman na hradě? Podvody obecně? Nedostatek etiky a úcty k zákonům? Možná je toho ještě daleko víc, ale naše získaná svoboda tyto nedostatky zdaleka převyšuje. - Co si přát do dalších let?
Přání mám několik:- abychom nezapomněli na období nesvobody z minulého století
- abychom nezapomněli na odkaz T. G. M. a V. H.
- abychom byli hrdými vlastenci a čestnými lidmiabychom se dokázali poučit z chyb
- abychom dále stavěli své hodnoty na západních ideálech
- abychom nebyli lhostejní k těm, jež jsou chudí, staří, nemocní, bezbranní…
- A co jsem si před 30 lety nedovedl vůbec představit?
Představit jsem si před rokem 1989 opravdu nedovedl:- že budu tak hrdý na naši krásnou vlast
- že mě ani nikomu dalšímu nebude za víru v Boha žádný komunistický papaláš vyhrožovat vyhozením ze školy nebo ze zaměstnání
- že budu moci svobodně cestovat po celé Evropě jen s občankou v kapse a studovat to, co cítím, že je potřebné a smysluplné
- že proto, abych mohl skautovat, nebude potřeba prchnout z vlasti obehnané dráty, tak jako se o to pokusilo mnoho bratrů a sester
- že na naše skautské semináře bude přicházet O. František Radkovský, kníže Karel Schwarzenberg, profesor Tomáš Halík, Marek Orko Vácha, Jiří Grygar, spisovatel Jiří Stránský a mnoho dalších
- že můj bratr bude Merkur, Balú, Jíra, Krokodýl, Hakim, Šakal… a že budu moci říct, že posledních třicet let bylo zkrátka přenádherných!
Vše jen to dobré do dalších svobodných let –
PADE
Zdroj obrázku v záhlaví: theguardian.com