10. – 12. ledna 2014 už po čtyřiadvacáté proběhl v Praze populární skautský seminář Ekumenické lesní školy. Nabízíme ohlédnutí slovem a obrazem. A pro ty, kdo nemohli přijít, jsou zde audionahrávky jednotlivých přednášek.

„XXIV. seminář Ekumenické lesní školy

Jaký byl XXIV. seminář Ekumenické lesní školy? Přes 500 účastníků, řada zajímavých přednášek, velké osobnosti, velká témata, trocha pesimismu a hlavně spousta podnětů k přemýšlení.

V pátek večer jsem dorazil do Salesiánského centra v Praze-Kobylisích. Seminář sliboval velká jména a lákavé přednášky, letos vše na téma „Život“. Patřil jsem zde rozhodně mezi mladší účastníky, i když soudě podle reakcí okolí se tu letos sešlo nebývale velké množství právě nás mladších. Snad je to signál, že se o duchovní výchovu v rámci skautingu začíná zajímat i moje generace.

Popisovat vám dále obecnými frázemi průběh semináře by byla velká nuda, proto jenom telegraficky: dobrý moderátor, skvělá atmosféra, výborná kuchyně, čajovna, výstavy a nabídka opravdu dobrých knih za ceny více než lidové. A teď už konkrétně. Baraka – Odysea země

Program semináře začal v pátek promítáním filmu Baraka. Film z roku 1992 je velmi působivou podívanou. Přináší řadu obrazů úžasných přírodních výtvorů, lidského hemžení a vůbec života planety Země. Chvílemi se jednalo skutečně o vizuální orgie podpořené nádhernou hudbou. Snímek vřele doporučuji ke zhlédnutí. Při jeho sledování by bylo nejlépe usednout na gauč s lahví vína, ale i na židli v jídelně to byl působivý zážitek.

Zázrak života (Marek „Orko“ Vácha)

Orko se stal v průběhu semináře rozhodně nejčastěji vzpomínanou osobou. Skoro každý přednášející ho ve svém referátu alespoň jednou zmínil. Většinou to bylo způsobem: „Jak už vám říkal Orko“ nebo „doufám, že tu není Orko a já můžu klidně použít biologický příměr“. To je ale vedlejší – zpět k tématu. Přednáška se zabývala vývojem života na zemi – resp. jak se zcela různé rody a druhy zvířat vyvinuly vlastně velmi podobně, i když mezi nimi není žádná spojitost. Orko ukázal, že různá zvířat dostala stejná zadání a bylo jen na nich, jak je splní. Společné znaky tu jsou, ale různé cesty vedly jinudy. Je to v lidském životě stejné? A je to dílo „Hodináře s velkým H“ nebo je to rozhodnutí nás samých? Na to už Orko neodpověděl, to si musí každý rozmyslet sám.

Duchovní život činorodých lidí (Kateřina Lachmanová)

Pro mne osobně nejpřínosnější přednáška. Dobrý skautský vedoucí je obvykle prototyp aktivního člověka. Máme milión aktivit, žádnou z nich pořádně nestíháme, a když nám někdo nabídne důležitou práci, je nám nepříjemné ho odmítnout. Tímto životem trpí naše duchovní stránka. Nemáme čas se pořádně vyspat, natož přemýšlet nad vlastním duchovním životem. Jednou za čas je prostě potřeba vypnout, pustit práci za hlavu a věnovat se vlastnímu duchovnu. I to je jeden z důvodů, proč jsem moc rád, že jsem na začátku zkouškového opustil učení a vydal se na tento seminář. Někdy je třeba obětovat v našem životě i dobré věci, abychom mohli naplno žít. Bez duchovního života vyhoříme, protože nebudeme mít pro co většího žít. Otázkou je, jestli tady mají křesťané výhodu. Nebracíme se někdy k Bohu jenom automaticky, jako součást rituálu víry? Víra musí být osobní aktivní vztah a ne soubor praktik. Když v modlitbě prosíme Boha o úspěch v tom a tom, nežádáme ho náhodou, aby sponzoroval naší vlastní Babylónskou věž? Co dodat? Byla to velmi inspirující přednáška, která položila před každého účastníka řadu zásadních otázek o našem duchovním životě.

Život ve vesmíru (Jiří „Dřímal“ Grygar)

Stručný přehled lidského zkoumání vesmíru a naší snahy najít a kontaktovat mimozemské civilizace. Rozjímání nad tím, jak postupně upadáme do skepse a místo vyspělých civilizací hledáme na Marsu alespoň kapičku vody. Ale motto vesmírného pátrání „Nepřítomnost důkazu neznamená nepřítomnost objektu“ žene výzkum dál a pořád běží mnoho projektů zkoumající život mimo Zemi. Bez mučení přiznávám, že na mě postupně padla únava a vzápětí na to i hlava a z konce přednášky si pamatuji pouze dvě věci: „Jak se postavit ke kvantové mechanice?“ „Prostě držte hubu a počítejte.“ Druhý zajímavý poznatek byl o UFO. „Jev UFO neříká nic o inteligenci ve vesmíru, spíše vydává svědectví o jejím nedostatku na zemi.“

Výchova v mediálním věku (Jiří „Edy“ Zajíc)

Mnoho přednášek na semináři nehýřilo optimismem. Ta Edyho byla ale jednoznačně nejdepresivnější. Začal spoustou příkladů špatné práce médií. Od vysokých čísel sledovanosti Novy přešel k Blesku, pustil se do internetových portálů, hovořil o ztrátě poctivé novinářské práce, opisování a (úmyslně) nepřesných interpretacích. Mediální manipulace se stala běžným jevem, protože dnešní doba stojí na zábavě. Připomněl fakt, že mnohý novinář obvolává odborníky tak dlouho, dokud nenajde takového, který jeho tezi potvrdí. Zajímavé bylo i sledovat pokles důvěry v média a vývoj idolů našich nejmenších dětí. Místy to byla skutečně děsivá podívaná. Naštěstí pouze nekritizoval, ale nabídl i cestu, kterou se při výchově dětí v oddíle vydat. Ze svých obsáhlých poznámek vyberu jen několik řádků. Musíme děti naučit vybírat to podstatné ze spousty informací, která se na ně valí za všech stran. Měli bychom se pokusit udržet dotyk s realitou a ukazovat správné příklady. Když ukážeme první schod, zbytek bude pro naše děti snazší. Nejdůležitější je podle Edyho udržet si zdroj naděje. A pokud nebude naděje v nás – vychovatelích, bude obtížné učit ji děti. Kdo chce zapalovat, musí sám hořet.

Rozhovor o životě s Karlem Schwarzenbergem

Podtitulek by mohl klidně znít: „S knížetem o politice, historii, alkoholu, tabáku a dýmkách“. Kníže Schwarzenberg přijal letos pozvání na seminář, protože se podle vlastních slov doma nudí. „Když není vláda, opozice nemá co na práci“. Na celém vystoupení chci ocenit hlavně velkou otevřenost, která není u politiků obvyklá. Dozvěděli jsme se například, že kníže má stejnou dýmku, jako míval Stalin. Padlo i pár slov o Ukrajině a drobné skepsi k místnímu nadšení. Vzpomínal i na Václava Havla a jeho práci. Těžko se takový rozhovor popisuje, nejlepší bude se na něj podívat ze záznamu. Jako nejdůležitější bod bych vybral výzvu, aby skauti byli aktivními občany a aktivně se zajímali o politiku.

Vize a život náčelníka (Marek “Čiča“ Baláš)

Čiča, náčelník chlapeckého kmene, bude kandidovat do stejné funkce i na blížícím se Valném sněmu. Pojal tohle sezení jako prezentaci vize, se kterou bude kandidovat. Vzhledem k tomu, že tento program už probíhal v užším kruhu účastníků, měl spíše formu diskuze. Čiča byl k připomínkám velmi vstřícný a od publika je doslova vyžadoval. Bohužel se projevila i deformace Ústředím, která by se snad dala shrnout slovy: „Když nevíte, co řešit – řešte kroje“. Takže se řešily i kroje. Z našeho náčelníka mám ale velmi dobrý pocit. Navíc si odnáším i moudro jednoho staršího bratra, které bylo spíše radou do života než příspěvkem do diskuze. Hned po dopsání článku beru kladivo a majzlík a půjdu ho vytesat do nejbližší skály. „Jsem ženatý už 60 let a než jsem se naučil, že musím držet hubu, chválit a usmívat se, tak jsme se s ženou strašně rafali – křesťani, nekřesťani.“

Neděle začala bohoslužbou, kterou celebroval salesián Ladislav Heryán. Celý den byl z hlediska počtu účastníků výrazně slabší, ale kdo nebyl, ten prohloupil.

Život v totalitě (Jiří Stránský)

Pan Stránský je člověk, který za minulého režimu hodně vytrpěl. V žádném případě to ale není někdo, koho komunismus zlomil. Překonal již 80. rok života a přesto z něj přímo tryská obrovská energie a neskutečně pozitivní přístup k životu. Pokud snad ještě existuje člověk, který se s jeho literárním nebo filmovým dílem o komunismu neseznámil, tak přestaňte okamžitě číst tuhle reportáž a běžte do knihovny nebo zapněte seriál Zdivočelá země. Je to člověk, který se nebojí mluvit pravdu o tom, co prožil. Pokud mám vybrat jednu myšlenku, tak napíšu tuhle: „Závist je sestřička nenávisti – a to byl a je základ komunismu.“

Rytíř nebo indián? Svojsík mezi B.P. a Setonem (Petr „Vlk“ Beránek)

Poslední téma bylo historické. Byl skutečně český skauting A.B. Svojsíka v době svého vzniku mixem zromantizovaných postav anglického rytíře a amerického indiána? Z mého pohledu studenta historie se Vlkovi povedlo velmi pěkně a jednoduše popsat myšlenkový svět počátku 20. století a uvést dobré argumenty, proč je původ českého skautingu spíše britský než americký. Soudě podle ohlasů z naší skupiny to bylo srozumitelné i pro dějepisného laika. Celá přednáška byla už ve velmi uvolněném duchu, ale přesto podtrhla vynikající dojem z celého semináře Ekumenické lesní školy.

Ke každé přednášce nebo rozhovoru bych mohl přidat nějaký superlativ, protože všechny byly skvělé. Celý víkend byl jedna velká koncentrovaná inspirace. Seminář byl tématy i zaměřením určen hlavně pro věřící a starší skauty, ale věřím, že nezklamal nikoho, kdo se zúčastnil. Kdo trávil víkend v Praze, a nenašel si čas alespoň na jedinou přednášku, určitě může oprávněně litovat.

Příští seminář proběhne zase v lednu. A já si tak skvělou akci rozhodně nenechám utéct.“
Dukát
(Článek převzat se svolením autora z roverského internetového časopisu –http://rovergrou­nd.cz/ )

Audionahrávky jednotlivých přednášek z našich seminářů najdete v Knihovně  na těchto stránkách.

Fotogalerii z této akce, kterou nafotila Andy, najdete zde najdete zde

Facebookový profil našeho semináře naleznete zde

sál

jídelna

čajovna

Přiznám se a přiznám se rád, že k napsání těchto statí jsem byl vyzván naším milým bratrem vůdcem. Mám přiblížit Vysočinu, krajinu na pomezí Moravy a Čech, která je dlouhých sedm desetiletí mým domovem.
Bylo by pro mne nejsnadnější odkázat čtenáře k autorům povolanějším, na prvním místě k Fr. Halasovi a jeho úchvatné lyrizované proze Já se tam vrátím. Bylo by vhodné poslat Vás do sbírek galerií za obrazy úžasné harmonie přírody, jak je zachytili nesčetní krajináři. Bylo by dobré odkázat Vás k literární tvorbě vynikajících rodáků z Vysočiny, z nichž nejniterněji promluvil slovem i rydlem Bohuslav Reynek. Historik by Vás zasvěceně provedl hrdinskými eposy, které psali zdejší lidé ve svých životních zápasech a usilování o lepší časy příští. Žel, nic z toho neumím.
Často, když jsem provázel kouskem té krajiny skautské návštěvníky odjinud, podivoval jsem se jejich nadšení. V poslední době roste, zvláště u těch pražských. Připadají si tu jako v pralese. Čím to? Zkusím hledat odpověď.
Možná je právě v tom rozpoložení krajiny. Jedny vody tekou odtud do České kotliny, jiné do moravských úvalů, jedny míří do Severního moře, jedny k moři Černému. Vysočina dýchá dvěma plícemi, moravskou a českou a je to znát i v řeči zdejších rodáků. Co je tu tak zvláštního,přitažlivého, čeho si zjevně já, v kraji zakotvený, ndovedu dost považovat? Bude to asi takhle: Je tu stále dost místa pro člověka, je tu krásná krajina s čistým ovzduším, krajina pro duši.
Najdeš tu zákoutí s potůčky, sevřenými stráněmi, skalami a lesy, kde hodiny chůze nepotkáš člověka a můžeš svůj zrak sytit zelení, zhluboka dýchat chladný a vlhký vzduch a slyšet hlasy lesa od šumů a svistů větvoví po zpěv a křik ptactva. Právě tehdy a tady, na tváři drsného kraje, cítím, že sem patřím. Dost možná i proto pomyslná kolébka skautingu stojí ukryta jako samota v lesním tichu právě na české straně Vysočiny.
Ano, jsou ty strany dvě, už jsme si o nich pověděli. Každá je jiná. Ta česká je mírnější, kopce má zaoblenější a chundelaté lesy, skály v nich ukrývá, aby je nabídla těm zvídavějším. Moravská je strmější, směrem ke Žďárským horám /promiňte mi to staré označení zdejších vrchů, zdá se mi výstižnější/ nabírá na síle. Zdejší lesy už nestačí přes sílu svých velikánů ukrýt své skály a na jedné z hor nabídnou poslední zbytky dávného pralesa.
Chcete se vydat společně do líbezných zákoutí tohoto kraje za romantickým zasněním? Čtěte, prosím, příště

Váš Balú

Přátelé, bratři!

Je prosinec, první zimní měsíc a prožíváme nádherné svátky, při kterých si připomínáme narození Ježíše a bilancujeme rok pomalu odcházející.

Je to čas, který přímo vybízí k odpočinku, čas pro zamyšlení v dlouhých zimních nocích, čas radosti.

Je dobré a potřebné se umět zastavit, odpočinout a v klidu a pohodě rozjímat.

Tato sváteční doba a konec roku jakoby říkaly každému z nás: „Buď trpělivý a nechej každému svému úmyslu dozrát v čase. Nespěchej zbytečně, ať máš čas přemýšlet, promýšlet a měnit.“

S přáním všeho dobrého, Vám přikládám také II.pozvání na naši společnou cestu v příštím roce, na ELŠ.

Přeji Vám společně s bratry Merkurem, Hakimem, Šakalem, Vlkem, Bobrem, Rysem, Juniorem a Balúem krásné a klidné vánoční svátky a vše dobré do nového roku.

A k tomu podáváme ruku, pomocnou ruku, za sebe, za nás všechny z GONGU i Ekumenické lesní školy.

Přátelé, bratři

tímto vyprávěním pokračujeme dalším představování lesní školy 2014. Zároveň tím plním slib, že každý měsíc pošlu krátkou pozvánku, nebo krátký příběh, který Vám snad časem zapadne do skládanky, PROČ ELŠ? A PROČ RUMUNSKO?

Ze svého osobního pohledu mám na takovou otázku jasnou odpověď – miluji Rumunsko! Není to samozřejmě hlavní důvod, proč se vydáváme na Balkán. Chceme Vám ukázat opravdové lidi, skromné, poctivé živící se těžkou prací v zapadlých vesnicích na horách i v nížinách. Ne že by takoví nežili i tady mezi námi, ale je jich poskrovnu. Náš moderní svět nám nám tu opravdovost zanáší bohatstvím a technologiemi

Chceme Vám nabídnout toulání krásnou klidnou krajinou, kde člověk žije v rovnováze s přírodou. Až budete jíst čerstvý sýr na salaších, zakusovat ho starým chlebem a to celé zapíjet syrovým mlékem (a ovčím k tomu), až budete večer usínat pod hvězdnou oblohou bez zářících měst a vesnic jako nějací staří poutníci, až celé dny nepotkáte člověka a vodu budete brát z potoka (no, pro jistotu to zapijte pálenkou), pak poznáte jako já štěstí a vděčnost z putování po nádherných místech.

Je úžasné, nádherné putovat po banátských kopcích, občas potkat nějakého pastevce, krkolomně se jej dotazovat na cestu a pak s ním v klidu posedět, neboť si myslíte, že jste se vlastně o další cestě mnoho nedozvěděli. Nebo možná ano? Kdo ví? Několikrát jsem takto pobyl na salaších, kde jsem před tím nikdy nebyl i hodiny. Moc jsme nemluvili, a přesto jsem odcházel jako poučený, jako bych tu rodinu znal hrozně dlouho. Mí hostitelé mi ukázali celé stavení, představili nás dětem i svým stařečkům. Najednou cítíte tu sílu.

Přijmeš toto pozvání k malému dobrodružství?

Rumunská země je krásná. Její Karpaty se rozkládají na obrovské ploše, která se zrcadlí duších lidí žijících pod jejími vrcholky.

Přenádherný kraj, co se pomalu rozpouští. I tady lidé touží po štěstí a bohužel si myslí, že to úzce souvisí penězi a hmotným pohodlím. Divokou zemi začíná obepínat asfalt, rekreační haciendy, ploty a jiné jizvy. Krása tak ustupuje, až z ní zůstanou jen izolované ostrůvky jako v naší zemi. Až příliš pozdě začnou hledat rozumnou rovnováhu s přírodou…

Tam, kde ještě před deseti lety neměli pořádně zavedenou elektřinu do domu (píšu teď o Svaté Heleně), stojí na čtyřicet velkých větrných elektráren přímo za vsí!

Tam, kde před časem chodili lidé z celého okolí na trh, stojí standardní supermarketovská krabice. Když tankuješ, tak už bez adrenalinu, co ti vlastně teče do nádrže. Jsi na uniformní ÖMV. K tomu si můžeš pořídit obloženou bagetu stejné chuti jako v Praze, či Mnichově. Ach jo.

Když se rozhodneš pro cestu s námi, tak možná poznáš Rumunsko jako já – divoké a nespoutané, krásné a úžasnými lidmi útulné.

Zaváháš – li, zmeškáš možná všechno! Nebudeš mít kam jít! Nebude už co obdivovat. V srdci Ti zůstane kousek prázdného místa.

Jen tedy nabízíme.

Zajisté je mnoho míst krásnějších, s horami vyššími a údolími hlubšími, kde řeky jsou daleko širší nežli Dunaj u Ljubkové, divočejší než horská Nera, kde jezera jsou hlubší než podobná místa v Rumunsku. Určitě každý z Vás takové místo poznal.

Ale jen zde v Rumunsku, v českém Banátu, můžeš objevit něco jedinečného. Prostředí, lidé i bratři z lesní školy – to vše je neopakovatelný okamžik, který Ti pomáhá v sobě znovu objevit muže – na čistém vzduchu a se svobodou volnosti. Je to země, která Tě, bráško, vždy přijme, vždy znovu překvapí svojí nádherou, svojí tajemností. Snad nikdy Tě nedokáže zklamat.

Za nějakých deset hodin jízdy autem jsi z Brna u Dunaje, za dalších deset hodin chůze jsi u našich krajanů na Rovensku. Za nějakých dalších …….

A až proputuješ všechna pohoří, objevíš kdejakou zapadlou vesničku, či osadu, vykoupeš se v horských bystřinách, v klidu spočineš ve starobylých klášterech, tak potom se můžeme znovu potkat a říct si, že to malé dobrodružství v létě 2014 na ELŠ mělo smysl.

Kouzlu téhle země propadli i jiní – Bobr, Mabr, Vlk, dobrý rádce a průvodce Pavel (také příležitostný rovenský farář).

Přijmout toto pozvání je krokem do vlastní duše, třebaže se Ti na první pohled nemusí zdát.

Srdečně Vás zveme ke společné cestě.

Pade a tým instruktorů ELŠ.

Termíny:

7. – 11.5. 2014 Vysočina, obec Pohleď – Michalův statek

21. – 31.8. 2014 Vysočina, Orlík, Lipnice, Řečice. Banát – Rovensko, Gérnik, Sv.Helena

14. – 17.11. 2014 Vysočina, Žďár nad Sázavou – Klášter  

Karel Schwarzenberg, Marek Vácha – Orko, Jiří Grygar – Dřímal, Jiří Stránský, Miloš Říha – Šípek, Marek Baláš – Čiča, P. Ladislav Herián – Ládis SDB, Jiří Zajíc – Edy, Katka Lachmanová, Petr Beránek – Vlk…

…(a další osobnosti) vám budou přednášet a diskutovat s vámi o víkendu 10.–12. ledna 2014 v pražském Salesiánském divadle na XXIV. Skautském semináři Ekumenické lesní školy. Dále pro vás bude připraveno promítání, čajovna, výstava, ubytování, stravování, skautští prodejci atd.

Podrobný program naleznete v PDF zde.

kontakt: seminar-els@email.cz

ELŠ 2014 – je už na dosah ruky.

Ale blížíme se také 70.výročí jejího vzniku, které připadá na rok 2016, kdy nás čeká další letní běh.

Co nás tedy čeká roce 2014?

Kam se v roce 2014 vydáme?

 

Program ELŠ 2014 se opět vrátí do tradic českého skautingu.

Budeme se věnovat rozvoji vůdcovských dovedností a to při použití tradičních postupů a metod.

Který mladý vůdce nehnětl hrnčířskou hlínu na figurky, stejně, jako chlebové těsto, nemlel obilí na ručním kamenném mlýnku, či na vodním mlýně v Banátu? Nestál u kovářské výhně s kladivem a kovadlinou, nestrouhal šindel pořízem a neřezal z lipového špalíčku figurku, nezkusil tahat za ruční „dvoumužnou“ pilu v dřevorubeckém klání a nezkusil ostří sekery v lesích a kopcích Banátu, tak má možnost.

Sáhneme po rukodělných zručnostech a zkusíme se něco přiučit na Michalovým statku, abychom tím obohatili oddílovou činnost.

Sejdeme se na Orlíku, kde tábořili již první skauti, projdeme Vysočinou a navštívíme místa našemu hnutí milá a nadmíru drahá ( Lipnice, Orlovy, Kejžlice, Řečice, Pohleď….).

Po té vyjedeme za našimi krajany do rumunského Banátu, abychom i zde načerpali jejich energii, odvahu a chuť zachovávat zvyky, které si ze své vlasti před 200.lety přinesli.

Budeme se snažit krajanům pomoci,budeme s nimi besedovat a budeme Banátem také putovat.

To vše při sdílení a rozvíjení duchovní dimenze Skautingu.

To vše při čerpání z letité tradice a stejně, tak s použitím nejnovějších metodik.

To vše jako nabídka inspirace pro vlasteneckou výchovu v oddílech.

To vše v přírodě, která je pro nás nevyčerpatelným zdrojem inspirací, pro všechny skautské obory činnosti.

A také – v krásných mezilidských vtazích mezi sebou, napříč generacemi.

 

Srdečně Vás zveme ke společné cestě.

Pade a tým instruktorů ELŠ.

 

Termíny:

7. – 11.5. 2014 Vysočina, obec Pohleď – Michalův statek

21. – 31.8. 2014 Vysočina, Orlík, Lipnice, Řečice. Banát – Rovensko, Gérnik, Sv.Helena

14. – 17.11. 2014 Vysočina, Žďár nad Sázavou – Klášter

 

Vyplňte přiloženou přihlášku a odešlete na Padeho (viz kontakt v přihlášce)

 

Na začátku léta jsme se na Michalovém statku domluvili, že za panem rychtářem Holubem opět na podzim přijedeme. Takže pouze připomínám, že se termín velmi přiblížil a pro ty, kdo si neudělali poznámku v diáři, či jinde, tak je téměř za dveřmi. Jedná se o víkend 27 – 29.9.2013.

Program nebude tak plný, jako na počátku léta, využijeme pouze dva večery a zbytek času věnujeme práci na statku. Je jí tam dost – takže prosím Vás, kteří máte chuť a čas, tak pomozte.

Práce bude jak na úpravě země ve chlívě, tak bílení vejmínku, menší natěračské práce ……

Ubytko zajištěno, hospůdka také a těm, kteří se přihlásí pošlu i program setkání. Termín k přihlášení je 20.9.13 na email konecny.radek(et)profrost.cz

 

Díky.

Přeji Vám vše dobré – Pade

Zdravím všechny spolubratry z ELŠ, absolventy a sympatizanty našeho skautingu, naší lesní školy. Zdravím neméně srdečně i naše sestry.

 

Za celou naši lesní školu bych vám všem chtěl popřát krásné tábory s nebem slunečným, hvězdnatým, zataženým i deštivým, protože jako skauti se umíme radovat za každého počasí. 

Najděte chvilky pro sebe a naberte sílu do další činnosti, aby i příští rok byl díky vám svět zase o kousíček lepší.

 

Jestli budete mít příležitost a chuť předejte naše přání do vašich oddílů a až se dostane, třeba jen stiskem ruky, k tomu nejmenšímu vlčeti a nejdrobnější světlušce, budeme moc rádi.

 

Díky za všechno, co dáváte nejen dětem, prostřednictvím skautingu.

 

Pade a sbor instruktorů Ekumenické lesní školy

Mílí bratři, milé sestry, přátelé,

Akéla, absolvent ELŠ 2012, se rozhodl k zajímavému životnímu experimentu. Vliv ELŠ na tento Akélův čin právě analyzujeme….