A je to tu… program_seminare_ELS_2015

Přednášet a diskutovat s vámi bude Jiří Stránský (Skauting v době komunismu), Jeroným Klimeš (Jak udržet partnerské vztahy), S. Balík – Ježek (25 let – nesmrtelný zápas svobody a nesvobody), Katka Lachmanová (Karikatury Boha), František Radkovský (Cesta ke kněžství v totalitě), J. Zachariáš – Pedro (Český ilegální skauting 1960–1990), O. Kupka – Dick, M. Pokorná – Míša, T. Pokorný – Tomik (Benjamínci aneb předškoláci v Junáku), Ivan Březina (Pozemní dobrodružná cesta do Kalkaty), P. Hájek – Balů (Reflexe domova a krajiny), Miloš Reichrt (Duchovní úvod) a další osobnosti. O víkendu 9. – 11. ledna 2015 v pražském Salesiánském divadle na semináři Ekumenické lesní školy. Dále pro vás bude připraveno promítání, čajovna, výstavy, ubytování, stravování, prodejci atd.

Milí bratři,

naše putování po lesoškoláckých stezkách se blíží ke svému finale.

Prožijeme je spolu jednak v zajímavém termínu, jednak v zajímavých místech. To oboje spojuje jedno: památnost inspirující přes hranice času- století skautingu a čtvrt století od konce komunistické totality. Jistě správně tušíte, že se sejdeme v srdci Vysočiny, v kolébce českého skautingu na Orlovské myslivně a spolu prožijeme tři programové dny v jejím bezprostředním okolí.

Pozvání na cestu obsahuje tedy i kousek zahledění do historie i kousek zahledění do krásy drsného kraje, o němž nevíme, zda nás přivítá prvními projevy zimy, či posledními pozdravy podzimu. Tak jako tak je oběma možnostem společná krása lesů, skal a romantika hradních zřícenin.

Když přidáme ještě přátelské setkání a bratrský stisk levic, přimísíme nejšťastnější zásadu našeho zákona být veselé mysli za všech okolností, určitě to vše prožijeme tak, že nás společný prožitek bude provázet hodně dlouho.

Aby se tak stalo, těší se v měsíci padajícího listí na nová shledání a společnou práci br. Balú,  br. Pade a s nimi i celý sbor instruktorů.

PS – přikládám i vlakové spojení na Humpolec.

–          Ukončení a rozjezd domů se předpokládá v pondělí 17.11.okolo 14.00 opět z Humpolce

–          Projděte si prosím i pozvání z konce září, najdete v něm několik důležitých úkolů J ke splnění

–          Rádce družin prosím o vyjádření, kdy se družina dostaví, zda již v pátek na Orlovy, nebo až v sobotu na Orlík – do 5.11.14

–          Rádce družin také vybízím k tomu, aby spolu s vlajkou družiny přinesli i žerď ( pokud se na letošním putování tato unavila, byla zlomena, spálena, použita na obranu……)

 

6:20	Datum	Odkud/Přestup/Kam	Příj.	Odj.	Pozn.		Spoje
[ ]	15.11.	Brno hl.n.		6:20			R 986
		Havlíčkův Brod	7:56	8:24			Os 15958
		Humpolec	9:04
		Celkový čas 2 hod 44 min, vzdálenost 146 km, cena 202 Kč / IN50 101 Kč / IN25 152 Kč ·         České dráhy, a.s. Detail spojení | Vytisknout | Poslat e-mailem | Odstranit spojení | Přidat do Mých spojení | Mapa | Jízdné | Přidat do kalendáře

 

6:00	Datum	Odkud/Přestup/Kam	Příj.	Odj.	Pozn.		Spoje
[ ]	15.11.	Praha hl.n.	5:54	6:00			R 973 Jan Blažej Santini
		Havlíčkův Brod	8:00	8:24			Os 15958
		Humpolec	9:04
		Celkový čas 3 hod 4 min, vzdálenost 161 km, cena 222 Kč / IN50 111 Kč / IN25 167 Kč ·         České dráhy, a.s. Detail spojení | Vytisknout | Poslat e-mailem | Odstranit spojení | Přidat do Mých spojení | Mapa | Jízdné | Přidat do kalendáře

 

Bratři lesoškoláci,

 

srdečně Vás zvu a to za celý instruktorský sbor na podzimní setkání do míst kde celý příběh skautingu a to více, jak před 100 lety započal. Do Orlovských lesů. Na myslivnu. A také do míst, kde zakončíme letošní lesní školu. Kde zakončíme náš příběh.

Srdečně Vám vybízíme k tomuto setkání a to od 15. – 17.11.2014.

 

Přeji všem jen to dobré – PADE

 

 

PS: několik poznámek pod čarou J

 

–       Jídlo zajištěno

–       Přespání též, spacáky si však, stejně, jako teplé oblečení určitě vezměte.

–       Doprava – víceméně složitá, prosím, po družinách se domluvte, zda se svezete auty, či využijete bus, avšak dejte vědět Vaše rozhodnutí, z Orlíku na Orlovy budeme v sobotu vyrážet v 10.00

–       Kdo bude mít chuť pobýt s námi o jeden den více, tak nabízíme možnost se na Orlovech potkat již v pátek po 18.00

–       Zpětná vazba – zkuste již dopředu si nechat projít hlavou celé naše setkání

–       Nezapomeňte na Vaše projekty

–       Dobré boty se budou hodit

–       Stejně tak ešus, či vlastní miska a lžíce

 

První vycházky nás zavedli nad Pohleď, druhá a náročnější do vesnic Banátu. Ta třetí do Orlovských lesů. Dnešní pozvánka bude ale poněkud jiná, pozve nás každého na cestu vzpomínek. Vyzývají k ní první listopadové dny.

Stezky a cestičky lesů mezi Lipnicí a Humpolcem sešlapávaly nohy celých generací skautů. Ty stopy, neviditelné očím, jsou dodnes viditelné srdcem. Viditelný symbol si může každý vybrat: třeba vystouplý otlučený kořen stromu- velikána u cesty , třeba prošlapaný příčný kámen, přes který se chodí i víc než skautské století, třeba jiného jeho bratra, který obrostl mechem a lišejníky a vábí k pohlazení. Pohladit může pohled, ruka i mlčenlivá vzpomínka. Cesty a stezky v těchto lesích si projdeme tedy i my. Potkáme se na zřícenině hradu Orlík v dopoledních hodinách v sobotu 15.listopadu

S lesem je nejkrásnější mlčet, mlčet a naslouchat, mlčet a nahlížet do tajemné studánky vlastní paměti. Časná stmívání mlhavých večerů v listopadu jsou k tomu jako stvořená a nabízejí k tomu tajemné světélkování kořenů, prorostlých podhoubím poselkyň podzimu, trsnatých václavek. Je to jedna z velkých krás a tady bývá ještě slavnější. I my tedy budeme moci sami, či v bratrské pohodě rozjímat, nad svým vůdcovským slibem ,třeba u mohyly prvních skautů, nebo noční cestou z lipnického hradu, nebo po posledním táborovém ohni o Banátu, lesoškoláctví….

Zahleděni do podzimního šeření můžeme oživit svůj sen dětství, mládí a zrání. Je to užitečné, protože to probouzí pocit vděčnosti. Na obrazovce vzpomínky vidíme a

můžeme znovu prožívat krásné chvíle svých prvních nesmělých kroků na skautské stezce. Setkáváme se znovu s těmi, kdo nám ukazovali správný směr a my v jejich stopách jdeme dosud. Po listopadové mlze a večerním vánku můžeme poslat zašeptaná slova poděkování, dokonce i za těmi, kdo už nás předešli k věčnému Světlu, jehož skromným odleskem byly naše táborové ohně. A u našeho závěrečného ohně, přihodíme každý z nás, v tradici lesoškoláckých ohňů, jedno polínko za toho, kdo naši skautskou cestu nejvíce ovlivnil – prosím, připravte si každý jedno polínko se jménem již doma.Celou tu galerii tváří, celý ten nepsaný a nenapsaný deník myšlenek nosíme stále při sobě. Je to užitečné.

Jako nám ukazují, před čím a před kým se sklonit s vděčností, stejně učí a s odstupem času ukazují, kde naše osobní stezka kličkovala a možná i bloudila, než nás vrátila na bezpečnou trasu ušlapaného chodníčku.

„Nikdy jsem se nesetkal s přítelem tak družným, jako je samota.“ To jsem si nevymyslel,to si zapsal jeden z myšlenkových předchůdců skautingu A.D. Thoreau.Možná i na něho myslel A.B. Svojsík, když sedával na březové lavičce a shlížel dolů na hladinu orlovského rybníčka obklopen stínem mohutného stromu. I my v těchto místech budeme moci samotu Orlovské noci prožít. Každý sám, každý svoji intenzitou.

Pro dnešek se s Vámi loučí. Balú i Pade. Loučíme se s listopadovou samotou a budeme rádi, když někdo v té své zkusí najít občerstvení. Budeme ještě raději, když k ní vyzvete i další. Ono hledání místa ve staleté historii je objevováním kořenů, kterými se živí a napájí stromek našeho života a také staletý a bohatě zavětřený strom českého skautingu. Ke kořenům junáctví patří i náš skautský kroj, nezapomeňte jej ani pro tentokráte.

Tým ELŠ přeje všem účastníkům vydařené letní tábory bez nepříjemných komplikací a zvláště vůdkyním a vůdcům a jejich týmům radost z uspořádání táborů a  pevné nervy.

Bratři,

ke konci srpna nás čeká putování po českém Banátu, kde se snadno domluvíte. Šest vesnic našich krajanů je ovšem obklopeno rumunským obyvatelstvem, se kterým se jistě setkáme. Pro lepší komunikaci vám si můžete stáhnout Elešácký mikroslovníček potřebných frází.

Milí bratři, slavnost Veliké noci nám připomíná nejen opravdový příchod jara, ale mnohem víc:  Paschu, přechod, přechod z nesvobody ke svobodě, jak své vysvobození dodnes slaví věřící Židé, ze smrti do života, jak to slavíme my, křesťané, ve vděčném slavení památky Kristova Zmrtvýchvstání neděli co neděli, ale můžeme tu odvěkou výzvu a touhu přijímat i osobně a po vůdcovsku jako oživení tolik potřebných vztahů ke svým osobním závazkům a úkolům, k zodpovědnosti za své nejbližší a konečně i odpovědnosti vůči vlastnímu svědomí, které je hlasem Božím v nás.

Ze srdce přeji a vyprošuji, aby Velikonoce 2014, které tak blízce navozují naše setkání, byly pro každého z nás nejen krásným zážitkem, odpočinkem a svěžím nadechnutím, ale i trvalou inspirací pro vůdcovské dílo.

Prošli jsme se krásou kopcovité vysočiny, tedy aspoň té části, ve které začínal český skauting a kam se chystáme zamířit letos i my. Ještě něco ale zbývá. Z toho bychom pobytem na Michalově statku, kde se hospodařilo a žilo v tvrdých podmínkách vysočinské přírody od 16. století, měli ochutnat. Otázka zní: Jaký byl život zdejších lidí v minulosti?

První, pro skauta potěšující odpověď, říká: „Žili v těsném spojení s přírodou, s ročním cyklem střídání čtyř dob, museli se potýkat s častou nepřízní počasí a učili se s nadějí vyhlížet každý nový začátek života s jarem a s vděčností se loučit s plody odcházejícího léta na podzim.“

Povšimneme-li si života venkovských mužů, pak můžeme říci, že se většinou pohybovali mezi polem a lesem, mezi půdou plnou kamení a mezi dřevem jako základním materiálem. Museli být tvrdí a otužilí, jinak se nedalo přežít. Vždyť dnešní podnebí vysočiny je ubohý odvar toho dávného. Zkuste si třeba nalistovat ve Wolkerově skautském deníku, jaké počasí provázelo první tábory. Takovou drsnotu nemáme dnes ani v pozdním jaru, jaká panovala tehdy ve vrcholném létě.

Přesto, nebo snad právě proto dokázali z toho prostředí využít k životu prakticky všecko. Sami budeme obdivovat umně přitesané trámy staletých srubů, snad i zkusíme, co práce dalo nastrouhat šindel na pokrytí byť jediného metru rozsáhlé střechy. Oni ale dovedně vyřezávali různé řemeslné i domácí náčiní a v čase zimního spánku přírody došlo i na drobná umělecká díla. Škoda, že my nezažijeme jejich rčení: „Zima je matka, vyspíš se do hladka.“ Ani krásu nocí nerušených světlem už neochutnáme, o to víc si jí budeme vážit za putování.

Asi nezakusíme, co to bylo od Josefa do Havla nejen přebíhat bosky, ale bez obutí konat všechny běžné práce. Ono to vedlo k otužilosti a bylo to pohodlnější, než dlabané dřeváky pro čas zimy, když kožená obuv byla cenná a šetřila se na sváteční příležitosti. A nejen to, ona byla podobně jako lepší sváteční oblečení velikým majetkem, děděným často po dvě i tři generace.

Nu, co nezažijeme, o tom si aspoň povíme, či to prožijeme ve zkratce v našich hrách, inspirovaných klukovským životem pod těmi šindelovými a doškovými střechami a v jejich okolí. Jako ti dávní chlapci i my zkusíme, co je to putovat na tváři drsného kraje a v jeho zeleném moři lesů si hrát a možná i snít svůj sen o životě muže, o životě, naplněném užitečnou prací a vzácnými okamžiky zážitku a odpočinku.

sobota 22. února 2014 v Brně, Petrov 2 (za katedrálou)
Program:
8.30 mše svatá v katedrále
9.15 zahájení, organizační informace
9.30 – 10.45 PhDr. Vladimír Smékal, CSc., emeritní profesor psychologie FSS MU Brno
Vedení k seberozvoji a kultuře osobnosti
10.50 – 11.20 Mgr. Petr Hájek – Balú
Stezkami kolem Sázavy
11.25 – 12.40 PhDr. Petr Beránek – Vlk, historik, instruktor ELŠ
A.B.Svojsík mezi Baden-Powellem a E.T.Setonem
12.40 – 13.00 prostor pro oběd z vlastních zásob, setkání a diskuze účastníků
13.00 – 14.45 Ivan Brezina, novinář a cestovatel
„Satori s Pepkem“ – jak hledat na cestách po Asii osvícení s gumovou
figurkou námořníka v ruce + promítání dokumentu o pozemní cestě do Indie
a dobrovolnické službě v hospici Matky Terezy v Kalkatě
14.50 závěr semináře s požehnáním na cestu
Účastnický poplatek: 30,-Kč. Po celou dobu semináře budou zdarma k dispozici nápoje (káva, čaj,
limo). Na seminář zve diecézní duchovní rádce: Pavel Opatřil tel. 731 402 624 opatril@biskupstvi.cz
Web skautů brněnské diecéze: http://diecezni.skauting.cz/

V létě nás, bratři, čeká návštěva našich krajanů v Banátu. Jejich rumunští sousedé jim  říkali a říkají zvláštním výrazem – Pémové, i když v rumunštině se pro název Češi používá Cehii. Asi se teď ptáte, proč se tu zabývám hnidopišským rozborem slov. Jak to souvisí s tím, co nás čeká? Ač se to nemusí zdát na první pohled, toto podivné pojmenování, Pémové, totiž v sobě ukrývá kořeny, z nichž vyrostly vesnice v dalekém Podunají.

Výraz Pémové pochází ze zkomoleniny německého Böhmen, kterým nazývali příchozí české osadníky banátští Němci a rakouské úřady v 19. století. Čeští přistěhovalci se tehdy stali součástí dlouhodobého osidlovacího plánu rakouské armády, usilující o zalidnění jižní hranice země. Banát byl součástí takzvané vojenské hranice – zvláštního nárazníkového pásma proti tureckému vpádu. Rakousko si vydobylo Banát na osmanské říši už začátkem 18. století a vzápětí zahájilo jeho kolonizaci obyvatelstvem z celé říše. Z českých zemí odešlo také několik desítek rodin, ty se ale rozptýlily mezi jiné národnosti.

Přelom nastal v roce 1823, kdy jeden uherský velkoobchodník pozval české osadníky do nově vytyčených vesnic Elizabethy a Svaté Heleny, aby těžili tamější kvalitní dřevo pro jeho podnik. Velmi rychle se ukázalo, že celý záměr není tolik rentabilní, a velkoobchodník české novoosídlence nechal na holičkách. O ty se postarala rakouská armáda, když je přičlenila do svého miličního systému a týž rok zahájila v české kotlině velkou náborovou kampaň. Během dvou let bylo založeno na dvanáct nových hraničářských vesnic – například Gerník, Bígr, Eibenthal, Rovensko, Frauvízn, Šumice. Ovšem ne vždy se vysazení povedlo. Osadníci museli opustit Elizabethu, Poňásku a Frauvízn kvůli nedostatku vody, který začal nově příchozí trápit po vykácení okolních pralesů. V jiných vsích se ostatním osedlým nedařilo ze začátku o mnoho lépe. Hladovění a vysoká úmrtnost donutila řadu rodin se odstěhovat například do jiných banátských obcí, na druhý břeh Dunaje (dnešní srbský Banát), nebo se vrátili pěšky do vlasti jako žebráci. V kraji nicméně zůstala většina Pémů.

Na začátku 20. století  se k české národnosti hlásilo asi devět tisíc osob, žijících v sedmi českých vesnicích a  v téměř dvou desítkách menšin v okolních obcích a městech. S hospodářskou krizí, přirozenou asimilací a druhou světovou válkou začal pomalý odliv. Po roce 1945 navíc vyslyšela část Pémů žádost československé vlády, aby se vrátili zpět do staré vlasti osidlovat vysídlené pohraničí. České menšiny tak postupně zanikaly v okolních vsích, až zůstalo šest obcí: Gerník, Bígr, Eibenthal, Svatá Helena, Rovensko a Šumice (sedmá, Nová Ogradina, byla zatopena přehradou Železná vrata). Po pádu komunistického režimu žilo v Banátu ještě na pět tisíc Pémů, z nichž přes tři tisíce ve zmíněných vsích. Během posledních dvaceti let se ztenčil počet našich krajanů na patnáct stovek, protože celá řada z nich odešla do své staré vlasti za představami o lepším životě.

Prapředci Pémů odcházeli do Banátu jako do země zaslíbené, o níž věřili, že jim díky své píli a dřině vydá kus ze svého bohatství. Za necelých dvě stě let se jejich potomci vydávají zase zpátky, aby si splnili svůj sen – tentokrát v jiném pralese. Nevím, jestli se dějiny podobají rozvernému dítěti, nebo jen hrajeme se štěstím nekonečnou hru na schovávanou.