Milí bratři, vzácní přátelé a čtenáři stránek ELŠ, rád bych Vás všechny pozdravil, protože přichází s novým jarem Veliká noc. Ještě důležitější je ale následující velikonoční ráno. Naši předkové vyhlíželi východ slunce a ve svých věrských představách je viděli radostně se koulet a tancovat na jarním obzoru. Ta jarní radost z probuzení života je v nás, ať už ji spojujeme se Zmrtvýchvstáním Páně, nebo ji podvědomě vnímáme z voňavého vánku, který je prosycen prvními pyly, nebo prožíváme obojí.

Přeji tedy všem tu vnitřní radost, která v mysli probouzí nové naděje v nejistotách a dovede probudit odvahu k dobrým činům. Ostatně i bělosobotní oheň vykřesaný z kamene říká totéž – je lépe rozsvítit malý plamének, než zůstávat v temnotě a nadávat na ni.

Tak vzhůru na jarní stezky, vždyť víme dobře, že pod šedí stařiny a ve stále ještě holých haluzích se chystá veliká slavnost budoucího léta.

Váš vděčný bratr Balú

V místním tisku v březnu 2018 vyšla následující zpráva. S dovolením autora ji přetiskujeme.

Skautský seminář ve Skutči si postupně vytváří svoje dobré jméno. Přednášel zde Pavel Fischer, Jiří Grygar nebo biskup František Radkovský. Vedle Semináře Ekumenické lesní školy v Brně a Praze s tradicí dlouhou necelých třicet let, zde již druhým rokem vzniká originální koncept snažící se primárně oslovovat širší veřejnost. „Letos byla účast daleko hojnější, podle statistik vychází kolem 180 lidí v poměru šedesát na čtyřicet ve prospěch ne skautů,“ říká organizátor Martin Pavliš.

Nápad upořádat takto velkou událost s významnými hosty v malém městě vznikl před dvěma lety. „Skuteč má perfektní prostory kulturního klubu a my s Ekumenickou lesní školou máme know how, jak pořádat semináře,“ popisuje Martin Pavliš.

Motivací a cílem celého semináře je představovat významné osobnosti lidem, kteří je nemají šanci vidět jinde než v televizi nebo na internetu. Formátem těchto setkání jsou stejně jako v Praze a v Brně přednáškové bloky. „Jde o skautskou akci, nicméně podstatný rozdíl je v tom, že ostatní semináře jsou koncipovány primárně pro členy skautské hnutí, zatímco Skuteč je otevřená úplně všem,“ vysvětluje Pavliš.

Mezi přednášející se řadí Věra Sosnarová, Jiří Grygar, František Radkovský nebo Pavel Fischer. Pozvat takové osobnosti je často složité. Mají nabytý kalendář a je těžké najít volný termín. Při přípravě tohoto ročníku se hosté museli dokonce několikrát měnit. Oslovovat se je daří i díky dobré reputaci skautů. „S Jiřím Grygarem nás pojí jisté přátelství, přednášel nám již několikrát v Praze. Sehnat Pavla Fischera ale bylo velmi složité. V době předvolební kampaně se k němu snažilo dostat hodně lidí, takže mu nešlo jen tak zavolat. Kontakt jsme získali přes senátora Zdeňka Papouška,“ vzpomíná Martin s přezdívkou Krokodýl.

Jedním z bodů programu bylo předávání vyznamenání zasloužilým členům místního střediska Ležáky Skuteč. Vyznamenané dekoroval předseda krajské rady Jan Stejskal. „Myslím, že si lidé mohli uvědomit, že skauting není běhání po lese a vázání uzlů, ale i organizace vychovávající v lidech charakter,“ říká Martin.

Ekumenická lesní škola je složkou českých junáků podílející se na dalším vzdělávání svých členů. Mimo organizování pražských brněnských a nyní i skutečských seminářů pořádá takzvané lesní školy pro skauty starší 21 let. Lesní škola se ale nekoná pouze v lese. Letos frekventanty čeká i výlet do Wimbledonu za knězem a skautem Vojtěchem Eliášem. „Ekumenická škola se snaží kultivovat prostředí v Čechách a šířit skautskou myšlenku. Jedeme dál a doufám, že další ročníky budou čím dál lepší,“ říká Martin Pavliš.

Bratři,

Orlovské lesy jsou krásné v každou roční dobu, ale bílý příkrov zimy dává vyniknout kontrastům. Bílá a zelená, bílá a hnědá, bílá a šedá, bílá a černá se střídají v lesním tichu, bílá a modrá se s bílou a šedou potýkají na zimním nebi, dokud vše nezakryje šero a přísvit večerních hvězd nezačne kouzlit se stíny lesa a třpytem krystalů sněhu a ledu. Nedalo mi to, abych na konci zimy, v tomto týdnu, krátce na Vysočinu nezavítal. A opět jsem propadl kouzlu tohoto krásného místa, v blízkosti Orlovské hájenky, kde v létě prožijeme svoji lesní školu.

Je tu naprosto viditelný čas, který zbývá přírodě k odpočinku. Míza stažená hluboko v kořenech čeká na nové probouzení jara, žabky u rybníčka spí svůj dlouhý sen zimní strnulosti někde pod listím, také sestry sýkorky šetří silami a přeletují jen za potravou, aby dlouhé hodiny ukryté v načepýřené pokrývce vlastního peří dřímaly. I vznešený let dravců je vzácný. Také ti šetří síly pro nadějnější čas, až bělost zimy vystřídají znovu pestré a svěží barvy. Tak se to opakuje podle odvěkých zákonů sestry přírody.

Ale ta bílá přece stále přitahuje oči, někdy je až oslepuje odrazem zubatého zimního sluníčka, někdy nutí k pozornému a pátravému pohledu pod zamračeným nebem. Bílá, alba regia, bílá královská. Barva skautské služby. Že by o ní něco mohla napovědět zimní běloba sněhu? Vždyť přináší strnulost, klid, chlad a mráz.

Jedno určitě chce a umí povědět vnímavému vůdci: buď trpělivý a nechej každému svému úmyslu dozrávat v čase. Nespěchej zbytečně, ať máš čas přemýšlet, promýšlet a měnit.

Koho? No především sám sebe, jako se tiše a nepozorovaně mění cukry a škroby stromových míz pod bílou pokrývkou sněhu. Ono je to užitečné snění. Jaro je promění na překrásný čin, čin nového růstu.

Možná stojí za zamyšlení i toto: více jak sto zim přešlo cestičkami těchto lesů od doby, kdy zde tábořili první skauti se svým profesorem Benjaminem.

Změnily se, vyrostly, dozrály k pokácení a z pařezí a klestu vyrostl nový život teď už dospělých i dozrálých stromů. S naším milým skautingem je to zrovna tak. Mění se, protože se mění myšlení lidí s každou novou generací. Stojím tu a zamýšlím se nad poklady pod sněhem, změna je život, život je změna. Jen jedno potřebuji: nepřehlédnout hodnoty, které tu zůstaly, stopy, které ukryla sněhová peřina.

Pomalu půjdu z lesů mezi lidi. Už vím: nepostačí jim přát všechno nejlepší. Musím k tomu přání podat ještě pomocnou ruku. Myji si ruce v krystalcích sněhu. Zebou. Po chvíli ale žhnou jako ohřáté plamínky ohně. To umí bílá čistota sněhu a tiše mi šeptá: „Neboj se, půjde to. Žádná dobrá myšlenka se neztratí. Třeba jen bude potřebovat dozrát. Jdi.“

A nové příležitosti nacházej před sebou, bratře milý.

Z Vysočiny pod hradem Lipnice se loučí starý medvěd Balú a o něco málo mladší Pade

Tu zimu jsem zvolil do nadpisu úmyslně. Prožíváme dobu, kdy potřebujeme vnitřně pookřát a rozehřát se. Mám za to, že se to pořadatelům seminářů ve Skutči a v Brně povedlo. Díky jim, díky přednášejícím, dík sestrám a bratřím, kteří pomohli s organizací a snad mohu vyjádřit dík i za nás, co jsme se na ta místa sjeli a sešli poučit se, potěšit a zahřát.

Ve Skutči se skutečně zdařilo. Co ? Vytvořit tradici. Druhý seminář byl srovnatelný s prvním co do nabízeného programu, hostil ale více posluchačstva. Jeho podtitul se stal skutkem. Poskytl hluboký duchovní prožitek slavením neokázalé, ale motivující Eucharistie, jíž předsedal bratr biskup Fr. Radkovský. Jeho následná, ve vrcholu už velikonočně radostná fundovaná přednáška o vědeckém zkoumání Turínského plátna spojila klíčová slova víra a věda v jedno. Jeho slova o naději: „Nemusíme se bát, to důležité se už stalo!“ byla shrnutím úchvatného zamyšlení.

Reminiscencí pohnuté historie byl pak dokument Skauti bez lilie, možná tu mohla být i krátká debata.
Ta se rozproudila po vystoupení diplomata a skauta Pavla Fischera, který položený duchovní základ obohatil o cenná občanská témata zařazená do  evropského kontextu a glosovaná jeho osobními zážitky. Mne osobně nejvíce oslovil jeho pohled na náš i zahraniční skauting.

Příběhy paměti národa v prezentaci Mikuláše Kroupy a bratra Miloše Říhy – Šípka jsou výzvou pro všechny zúčastněné nejen k jejich využití, ale i vyhledávání a zaznamenání. Symbolika názvu skutečského střediska, která připomíná tragiku zničených Ležáků a jehož prezentaci jsme mohli sledovat jakoby byla první odpovědí. Byla svěží, projasněná mládím moderujících. Z hlasů i tváří bylo znát nadšení, které je oslovující.

Brno mělo svůj „osmičkový“, tedy dvacátý osmý seminář. To už je opravdu letitá tradice. V křížové kapli starobrněnské baziliky se začínalo slavením Eucharistie, to ještě byla pro časnou hodinu přítomná jen menší část účastníků, ale postní výzva po zkoumání vlastního nitra a vztahů dobře souzněla s následným programem v kapitulní síni augustiniánského kláštera.

Duchovním  tématem Dar víry a co s ním? precizní formou zkušeného pedagoga provedl posluchače pomocný biskup brněnský Mons. Pavel Konzbul. Tři nastíněné pohledy na víru – vývoj samotné víry – doba, ve které žiju – blízcí lidé kolem nás – protkané poukazy na vývoj lidské osobnosti od dětství po dospělost dobře korespondovaly se skautským pojetím péče o duši. Mohou být inspirací nejen přítomným vůdkyním a vůdcům, ale také těm, kdo připravují nejrůznější vzdělávací akce pro čekatele a vůdce.
Vůdce Jesenické lesní školy br. Stanislav Balík – Ježek se ujal tématu , které prostupuje současným děním u nás i jinde ve světě Nová společenská štěpení a jak k nim může přistupovat skaut ? Druhý otazník za námětem brněnského semináře se začal narovnávat a měnit ve vykřičník, varující skautský signál. Pohled profesionála – politologa byl velmi užitečný a objasnil příčiny i formu změn ve společnosti, které k rozdělením vedou. Jako odpověď  pak uvedl známá slova zakladatele světového skautingu : „Opusťte tento svět lepší, než byl, když jste přišli.“  Druhou citací pak byla slova ze slibu „jak dovedu nejlépe.“ Rozvedené se tyto citace dají vyslovit Ježkovou řečnickou otázkou:“ Co my? Jaké myšlení přijmeme a předáme?“ a výzvou:“Soutěžme ve vztahu k sobě a k sobě navzájem!“

V odpolední části programu se vracíme do padesátých let minulého století. O tragedii v Babicích a osudech kněží – mučedníků, kteří byli mezi obětmi zvůle,  hovořil spisovatel Miroslav Kasáček z občanského sdružení Paměť. Vysokou výpovědní hodnotu měla projekce dokumentu Mlynáři od Babic a držet v ruce a číst si v kopiích posledních dopisů odsouzených byl pro mne osobně a věřím, že i pro další účastníky semináře, pohnutý okamžik.

Obrázkové putování Aljaškou, jejími kostely, přírodou a krajinou oživenou divokými zvířaty, které v závěru nabídl diecézní duchovní rádce P. Opatřil, bylo příjemným vydechnutím po putování nešťastnými lidskými osudy předchozího tématu.

Oba semináře ukazují cestu. Je prospěšné jít i mimo velká centra, je dobré oslovit nové lidi, je šťastné se setkávat a debatovat s přáteli.

Díky všem!

Balú

Březen je měsíc nadějných skutečností. Přibývá slunce, blíží se jaro. Rozproudí mízu nejprve těm břízám, pak i dalším stromům a rozproudí znovu i naši skautskou krev.

V únoru jsme se dotkli skautských a občanských hodnot cti a pravdy a skončili jsme připomínkou odvahy našich předchůdců v nelítostných časech totality.

Odvaha. Už se skoro nezpívá a je pozapomenuta druhá sloka Procházkovy písně Junáci, vzhůru, volá den. Ta ale odvahu pozvedá mezi už zmíněné hodnoty:

„Nás neomýlí nástraha,
je na stráži nám odvaha…“

Je to ozvěna jiné nám dobře známé věty:

„Buď připraven!“

Odvaha je postoj. Obsahuje vědomí cíle, vědomí rizik, ale není hazardním odhozením jiných mravních hodnot. Má mnoho společného s rozvahou, která ji předchází.

Potřebujeme ji i my ve své vůdcovské práci, abychom dokázali co nejvíce prospět a co nejméně uškodit. Stejně tak ji potřebujeme i ve svém občanském životě.

Vraťme se na závěr do přírody. I tam jehnědy a pupeny bříz obezřetně vykukují do studených rán, aby nabraly odvahu kvést, pučet a růst.

To už odvážnější a otužilejší sněženky a bledule směle vystrkují bílé hlavičky z dosud šedivé země. Ale o otužilosti snad příště.

Krásný výhled a výšlap jarními stezkami přeje

Váš bratr Balú

Zdroj obrázku v záhlaví: jardinage.ooreka.fr

Milé sestry, milí bratři,

s hlubokým želem v srdcích Vám oznamujeme, že nás ve středu 21. 2. 2018 ve věku 93 let opustil bratr Zdeněk Zelený – Káďa. Rozloučení proběhne v kostele svatého Ignáce na Karlově náměstí v Praze ve středu 28. 2. v 10 hodin.

Pro nás je Káďa hrdinou, a významnou osobností, která nám je pro náš život vzorem. V Ekumenické lesní škole jsme vděční za to, že jsme měli tu čest Káďu poznat a spolupracovat s ním.

Prosíme i Vás, abyste v tiché vzpomínce bratru Káďovi vyjádřili své díky a vzpomněli na něho v modlitbě.

Milý bratře Káďo, děkujeme za vše, co jsi pro nás udělal!

S hlubokou vděčností,

Pade & Vlk & Krokodýl

O bratrovi Káďovi si můžete přečíst v sekci osobnosti ELŠ.
Krásné povídání o bratru Káďovi také sepsala jeho vnučka Klára.

Tento týden se obracíme hlavně k vám, naše drahé sestry.

Blíží se den oslavy narozenin našich manželů zakladatelů. Máme tedy před sebou den sesterství. Ve světě je toto výročí známo jako Thinking Day, neboli den zamyšlení. A právě v roce 2018 spadá jeho oslava do postní doby. Je tedy na nás všech, abychom se při oslavách 22.2. zamyslelli. Zejména nad sebou samými, nad tím, jak se nám daří plnit povinnost k druhým a hlavně pak povinnost s Bohu. Ústředním heslem letošního Thinking day je Impact, neboli dopad, zejména na svět okolo nás. Nedokáži si představit lepší heslo, které by nás více vybízelo k tomu, abychom udělali alespoň jeden dobrý skutek. Protože i malá služba lidem okolo nás, může udělat mnoho radosti.

Přeji nám tedy, nejen milé sestry, ale i milí bratři, abychom den sesterství strávili v poklidu a pokusili se během něho zanechat svět lepším, než jsme jej zdědili od našich předků.

Krokodýl

V Kulturním klubu Skuteč se 24. února 2018 koná vzdělávací skautský seminář s názvem Věda, Víra, Skauting. V rámci přednášek zde vystoupí plzeňský biskup František Radkovský, bývalý diplomat Pavel Fischer, novinář Mikuláš Kroupa a mnozí další. Celodenní program začíná v devět hodin. Vstupné stojí 50 Kč pro dospělé a 25 Kč pro děti. Pro účastníky bude přímo v areálu zajištěn oběd za 50 Kč a možnost přespání na intru místního gymnazia na posteli s vlastním spacákem za cenu 100 Kč / noc. Skutečská konference je určena pro širokou veřejnost.

Program zahájí přednáškou o Turínském plátně plzeňský katolický biskup František Radkovský. Turínské plátno je významná křesťanská relikvie, do níž byl údajně po ukřižování zabalen Ježíš Kristus. O pravosti a významu plátna zobrazující otisk mužské postavy se vedou dlouhodobé spory.

Semináře se zúčastní také Pavel Fischer. Pavel Fischer se v poslední době zapsal do povědomí veřejnosti jako prezidentský kandidát. Známý je ale i jako bývalý velvyslanec ve Francii. Za své diplomatické služby obdržel francouzský řád čestné legie a monacký řád svatého Karla. Přednášet bude na téma Život diplomata a skauta.

V poslední části konference představí vedoucí projektu Paměť národa Mikuláš Kroupa společně s ředitelem Skautského institutu Milošem Říhou příběhy z Paměti národa. Projekt Paměť národa shromažďuje vzpomínky pamětníků významných historických událostí, jako jsou obě světové války nebo období komunistické totality.

Kliknutím na program stáhnete plakát v plném rozlišení pro tisk [pdf].

Text přebrán z: chrudimka.cz

O druhém lednovém víkendu se v pražském Salesiánském divadle sešly více než tři stovky lidí z celé republiky. Mezi nimi většinu tvořili členové Junáka, ale nechyběli ani zástupci dalších skautských organizací včetně zahraničních či neskautská veřejnost. Protože si letos připomínáme významné výročí 100 let od vzniku republiky, celým seminářem prostupovalo téma vlastenectví.

V pátek, po recitálu Ládise Heryána, setkali jsme se v kruhu ELŠ a bratr Pade s týmem lesní školy představil plány na letošní rok, do kterých patří mimo jiné semináře ve Skutči 24. února a v Brně 10. března a samozřejmě také letní běh a dva podzimní víkendy lesní školy, jejíž přípravy jsou v plném proudu. V sobotu na úvod promluvil skutečský děkan Jan Linhart a po něm vystoupil tradiční a žádaný host semináře Marek Orko Vácha, jehož slova jsou vždy velkou inspirací. Pro Erika Taberyho byla naopak účast na našem semináři novou zkušeností, přítomné ale dokázal bez problémů zaujmout. Po počátečním ostychu obecenstva se do diskuse s respektovaným novinářem chtělo zapojit tolik lidí, že se nakonec ani na všechny nedostalo. Bratr Erik pospíchal zpět do redakce, kde měl své neodkladné povinnosti. O to více jsme mu vděční, že si na nás našel chvilku v exponovaném čase prvního kola prezidentské volby.

Po obědě pohovořil přední český mediální teoretik Jan Jirák o emocionalizaci prožitku vlastenectví v médiích. Téma to nebylo jednoduché, ale velmi zajímavé. Profesor Jirák s sebou navíc přinesl filmové ukázky dokreslující ucelenější obraz dějin mediálního zobrazování národovectví, které bylo z dnešního pohledu někdy úsměvné. V odlehčeném a přátelském duchu se nesl rozhovor bratra Padeho s Romanem Horkým. Frontman skupiny Kamelot povídání prokládal zpěvem a hrou na kytaru, což byl neobyčejný kulturní zážitek. Sobotní večer nabídl portrét spisovatele, scenáristy, skauta a politického vězně Jiřího Stránského v dokumentárním filmu Břetislava Rychlíka Skautské desatero Jíry Stránského. Promítání v suterénu divadla se plynule proměnilo v milé setkání s hlavním protagonistou, který je inspirující osobností nejen s vysokým morálním kreditem, ale i osvěžujícím smyslem pro humor.

Po nedělní mši svaté celebrované emeritním biskupem plzeňským Františkem Radkovským vystoupil se svým příspěvkem bosý karmelitán a kněz od Pražského Jezulátka Petr Glogar. Jeho slova nám dala podnět k zamyšlení nad bohatstvím i problémy, které se přenášejí z generace na generaci v našich rodinách. Druhým nedělním a tedy i posledním hostem semináře byl Petr Manoušek. Jeho neobvyklé povolání zvonaře a životní příběh bohatý na úspěchy i ústrky zaujal některé účastníky natolik, že pana Manouška po skončení semináře obklopili a ještě dlouho s ním rozmlouvali.

Jak jsem již zmínil, v době semináře se konalo první kolo prezidentské volby. Zaznamenali jsme, že velká část účastníků si vyřídila voličské průkazy a v nedaleké volební místnosti odevzdala hlas pro svého favorita. Pokud jste byli mezi nimi, patří vám za to velký dík. Přestože ke změně hradního pána, v kterou mnozí z nás doufali, nakonec nedošlo, neztrácejme zájem o věci veřejné. Mějme naději, že zachovávání skautských ideálů, obhajoba demokratických hodnot a každodenní jednání v mezích obyčejné lidské slušnosti s respektem k odlišným názorům mají ve společnosti stále své místo, a aktivně usilujme o to, aby to tak zůstalo.

Poděkování za přípravu a realizaci letošního úspěšného ročníku semináře patří celému organizačnímu týmu a Skautskému institutu, který nám poskytl nejen záštitu, ale i pomoc a podporu. Těšíme se na další shledání, když ne dříve, tak na příštím pražském semináři Ekumenické lesní školy v lednu 2019.

Azor