Prožíváme „osmičkový“ rok, jak tedy nevzpomenout každoroční 28. září, svátek knížete Václava – vždyť také končí osmičkou.
Sto let moderního českého státu má své historické kořeny tisíc let hluboké a kníže Václav je jejich symbolem.
Kníže, dědic České země, jak jej oslovujeme v chorálu na svých slavnostních setkáních – má co říci naší přetechnizované a uspěchané době?
Možná bychom si mohli, nebo spíš měli jeho očima a jeho bdělým svědomím přečíst naše skautské desatero. Určitě v něm jako v zrcadle najdeme Václava, sice vzdáleného, ale těmi výzvami nadčasového.
„Dospěl k moudrosti za krátký čas“ píše o něm dávný legendista. Také to může být výzvou. Jednat a rozhodovat se moudře je jistě meta skautské sebevýchovy.
Dá nám to ale větší práci, než legendárnímu knížeti a jeho vrstevníkům. Tehdy se zprávy šířily pomalu, bylo jich málo a byly většinou přímočaré, ať už povzbuzující, nebo burcující.
Dnes jich koluje všemi sdělovacími kanály tolik, že se ony samy div nezahltí, což teprve my! Nic a nikdo nám ale nemůže vzít cenné sklíčko deseti mravních rad, abychom jím prozkoumali, co je pravdivé, správné a stojí za podporu.
Možná i to radí svatý Václav nám, kdo půjdeme k volbám. Podpořme a vyzývejme k podpoře těch, kdo obstáli v pohledu přes pomyslné sklíčko.
Váš vděčný Balú