Rádi představujeme našeho bratra Merkura očima instruktorů ELŠ. Tentokrát očima bratra Šakala:

Na bratra Merkura mám jen ty nejlepší vzpomínky. Snad nejvíc se mi vryla do paměti jeho neustále nadšení a důkladnost, se kterou přistupoval i k těm nejběžnějším věcem. Když navštěvoval tábory sv. Jiří, obvykle jsem mu volal zhruba týden před jeho příjezdem, abychom se domluvili na podrobnostech jak za námi dorazí.

  • „Nazdar Merkure, tady Šakal!“
  • „Nazdar Šakale, moc Tě zdravím. Už se těším na rádcovský tábor.“
  • „Tak to je super, kvůli tomu volám. Jak se domluvíme ohledně vyzvednutí v Brně?“
  • „To ti řeknu úplně přesně, přijedu v 8:54.“
  • „No, tak dobře Merkure, někdo Tě tam vyzvedne autem. Ale kdybys to třeba nestíhal, stačí zavolat a my se přizpůsobíme.“
  • „Dobře, ale přijedu v 8:54. Včera jsem byl na nádraží, abych si vyhledal nejlepší spoj a dnes jsem si koupil jízdenku, takže přijedu v 8:54.“
  • „Počkej, Merkure, tábor je ale až za týden, nestala se někde chyba?
  • „Ne, já jsem tu jízdenku raději pořídil dopředu, abych to měl už zařízené. Z Prahy mi to jede v 6:01“
  • „Aha. Tak dobře. Ale není to moc brzo?“
  • „Ne, to je akorát.“
  • „Tak jo, Merkure, šťastnou cestu a moc se na tebe těšíme.“
  • „Taky se moc těším, Šakale, na všechny rádce. Vše dobré…“

No a o čtrnáct dní později přijíždí Merkur v 8:54 na nádraží v Brně. Má na sobě skautský kroj a klobouk, veze s sebou 2 tašky sladkého pečiva pro táborníky, spoustu knih, které plánuje rozdat a dobrou náladu. Když později v kruhu rádců vypráví o skautingu za totality, všichni vědí, že před nimi nesedí skaut teoretik, ale člověk, který hovoří o svém vlastním životě. A když pozdě odpoledne odjíždí, nechává v táboře kromě spousty dobrot a předaných zkušeností také obrovské nadšení pro skauting a vědomí, že skautem se člověk stává skutečně na celý život.

Šakal