Nevlídný listopadový čas vzdul vodu v mé Řece, tak ochablou za suchého léta. Nechala tu v pobřežních křovinách uvízlé větvičky a chuchvalce podzimního listí. Všechno to ztuhlo a ztvrdlo pod prvním náporem přicházející zimy. Přece mne to láká aspoň jít a zahledět se na ledový škraloup při březích, na barevné peří potápějících se kachen, které se v hejnech usadily na proudech, naslouchat šumění vody. Tlumí je nárazy na led a mění rákosiny v křišťálové krápníčky.

Je advent, čas radostného očekávání Vánoc, čas krátké sluneční obchůzky, čas pro zamyšlení. Další rok co nevidět utone v moři uplynulých věků jako vody mé říčky ve slanosti Severního moře. Mám tu u ní svůj kousek v ústí čistého potoka. Označili je před dávnými léty omšelý balvan a ohniště nedaleko, které je od nepaměti užíváno vodáky, skauty i trampy na jejich cestách Posázavím. Vlídně zve. Zvu i Tebe, přisedni. 

Budeme se dívat do nízkých plamínků, jejich praskot se bude mísit se šploucháním Řeky a vzpomínky na prožité chvíle se v tom mihotání zhmotní. Jak je ten ohníček užitečný! Hřeje a svítí tmou. Jestlipak totéž mohu říci o své cestě uplynulým rokem? Posvítil jsem trochu alespoň někomu příkladem svého života? Bylo nám dobře pospolu v lodi, na táboře, na vodě? Hřálo nás vědomí sounáležitosti, vzájemnosti a společného hledání, co je dobré, co je lepší a co nejlepší? Jaké dřevo přiložit do našeho ohníčku užitečnosti? Snad to bude tvrdý borový suk, který vydá pryskyřičnou vůni dobrého skutku a jasné světlo, nasměrující naše snažení a vyzařující silné teplo lásky? Ale postačí i pár olšových polínek. Ta podobnou jasností i voňavostí udrží již rozhořelý oheň. Jen ten je důležitý všem a chladu.

Je advent. Na voňavém zeleném věnci pod stropem klubovny budeme postupně rozžíhat čtyři svíce. Bude přibývat světla kolem nás. Bude to přání, aby přibývalo i v nás a mezi námi. Beru si odtud kousek zeleně na věnec. Ještě se sem vrátím. Vrátím se v tichu předvánoční noci a budu pouštět po klidné řece maličké svíčičky ořechových skořápek. Ty první jako pozdrav vzdáleným skautským duším v úmoří, tu druhou za těmi, kdo nás předešli k věčnému Světlu. Tu třetí za nás, co putujeme poříčím a čtvrtou za ty, kdo mají přijít po nás. Je to vánoční slavnost Řeky. Je to maličký dárek naší vděčnosti a je v něm i příslib: „S jarem se vrátíme…“

Balú