Březen je měsíc nadějných skutečností. Přibývá slunce, blíží se jaro. Rozproudí mízu nejprve těm břízám, pak i dalším stromům a rozproudí znovu i naši skautskou krev.

V únoru jsme se dotkli skautských a občanských hodnot cti a pravdy a skončili jsme připomínkou odvahy našich předchůdců v nelítostných časech totality.

Odvaha. Už se skoro nezpívá a je pozapomenuta druhá sloka Procházkovy písně Junáci, vzhůru, volá den. Ta ale odvahu pozvedá mezi už zmíněné hodnoty:

„Nás neomýlí nástraha,
je na stráži nám odvaha…“

Je to ozvěna jiné nám dobře známé věty:

„Buď připraven!“

Odvaha je postoj. Obsahuje vědomí cíle, vědomí rizik, ale není hazardním odhozením jiných mravních hodnot. Má mnoho společného s rozvahou, která ji předchází.

Potřebujeme ji i my ve své vůdcovské práci, abychom dokázali co nejvíce prospět a co nejméně uškodit. Stejně tak ji potřebujeme i ve svém občanském životě.

Vraťme se na závěr do přírody. I tam jehnědy a pupeny bříz obezřetně vykukují do studených rán, aby nabraly odvahu kvést, pučet a růst.

To už odvážnější a otužilejší sněženky a bledule směle vystrkují bílé hlavičky z dosud šedivé země. Ale o otužilosti snad příště.

Krásný výhled a výšlap jarními stezkami přeje

Váš bratr Balú

Zdroj obrázku v záhlaví: jardinage.ooreka.fr