K závěru letošní serie úvah jsem zvolil prostinké, ale obsahem hluboké slovo: přátelství. Vždyť nás k němu vybízí i jedna z dobrých rad skautského zákona.

Být přátelský k druhým předpokládá být přátelský také k sobě, oběma směry rozdávat dobro, usilovat o osobní růst i růst společný.

Teď je před námi příležitost: usilovná práce letního běhu lesní školy.

Je dnes módou mluvit o „přidané hodnotě“. Tou bezesporu nová přátelství, která léto nabídne, budou.

Ono to ale není tak rychlé a tak samozřejmé. Pro skautského vůdce je důležitý ten první krok – spřátelování, poznání východisek a cílů, to jest: zkušenost.

Vysoce si jí cenili už antičtí učenci. Aristoteles ji dokonce povyšuje nad vědění, když říká: „Zkušenost na rozdíl od vědění ví, ale neví, proč.“

Když už jsem zabředl do oblíbených citátů, dovolte ještě jeden, a to z moudrosti Jana Wericha:  „Někdo má to štěstí, že má schopnost být přítelem.“

Spřátelování a přátelský přístup je opravdu cenná hodnota. Velmi často tak získáváme víc, nežli jsme doufali nalézt.

Může se to zdařit, když půjdeme s rytířsky otevřeným hledím, to je s výhledem vpřed, s dobrou vůlí, s chutí naslouchat, s odvážným úmyslem pracovat na sobě.

Hodnoty, jimiž jsme se po pět měsíců zabývali, jistě pomohou.

S poděkováním za projevy přátelství, které jste mi nabídli a nabízíte a jsou radostí v mé nemoci, s díkem za modlitby.

Váš vděčný Balú