Otuženi rychle nestupujícím jarem jsme o měsíc blíž letnímu běhu lesní školy. Květen – kolik nádherných označení nese s sebou! Vybral jsem prastarou pranostiku, která zve do přírody:

„Je tady máj – půjdeme v háj!“

Zabývali jsme se totiž od počátku roku vážnými otázkami a je na místě zastavit se k odpočinku. Není to marnění času. Každý, kdo je na cestě jej potřebuje, ať je to cesta namáhavá fyzicky, nebo duševně. Upevní, co bylo započato, protože nabízí ohlédnutí. Nové nadechnutí pak usnadní další postup.

Zklidnění mezi těmi dvěma, třeba i doprovozené kvalitním vyspáním z únavy, dovolí vidět dosavadní i budoucí cestu srdcem, tedy jejím obrazem ve vlastním svědomí.

Je dobré, když přicházející únavu můžeme nasměrovat do míst, která zároveň motivují – urovnávají tok myšlenek a nesou v sobě jakýkoliv náboj krásy.

To neurčité zájmeno tu má své místo, abych neodkázal výhradně na krásu májové přírody, ale i dál, byť ta jarní krása je nejblíž.

Začněme zde: Oči odpočívají ve svěží zeleni a v pestrosti květů. Píli pochvaluje bzučení hmyzu v nich a mravenci vlečou své náklady po značených cestičkách. I oni mají vědomí cíle a smyslu cest. Jen jarní noc dopřeje ticho uším, které se nechaly za dne unášet ptačím zpěvem. A k tomu měkkost trávy, jas obzorů a což teprve voda….

Odtud je už jenom krůček k relaxační roli krásy umění, k výtvarným, hudebním i literárním dílům i k vlastní kreativní tvorbě. Kdo potřebuje najít oddech v tělesné práci, ať vezme vrbový či bezový proutek plný jarní mízy a zkusí píšťaličku, nebo ať uřízne hůl a vyzdobí ji uměním své ruky a nože. Bude mít hezkou oporu.

Je ale opora silnější – pohrát si, sdílet se s přáteli. To je to nejkrásnější, co nás může potkat.

Častá setkání s dobrými lidmi přeje
Váš bratr Balú