Skupina českých skautů pod vedením instruktorů ELŠ v neděli 5. května odpoledne uctila památku československých letců při pietním aktu na vojenském hřbitově v Brookwoodu nedaleko Londýna. Vzpomínkové akce pořádané u příležitosti výročí konce 2. světové války se účastnili také zástupci české a slovenské ambasády, představitelé polské, britské, australské a americké armády a mladí kadeti RAF. Samotní veteráni, kteří v Británii po válce zůstali, už nežijí, piety se zúčastnily jejich rodiny.
Ceremoniál se koná pravidelně dvakrát ročně ve spolupráci s britskou asociací Memorial Association for Free Czeschoslovak Veterans. Květnová pieta souvisí s oslavou konce druhé světové války, říjnová s výročím vzniku Československa. Příští rok uplyne od konce války 75 let a organizátoři při té příležitosti plánují akci většího rozsahu.
„Snažíme se zvyšovat povědomí o tom, co nám naši předkové vybojovali, protože lidé zapomínají a mladá generace často neví, o co se jich pradědečkové zasloužili,“ vysvětluje zástupce českého velvyslance v Británii Jan Brunner. „Čas od času na ceremonii zavítá i delegace z Čech, nicméně akce zůstává v režii české a slovenské ambasády v Londýně,“ doplňuje Brunner.
„Sám jsem se vzpomínkového setkání zúčastnil již po čtvrté a jako učitel se sem snažím dostat hlavně děti z naší školy. O dějinných milnících si spolu potom povídáme,“ říká Štěpán Hobza, který učí na Czech School Berkshire v Londýně. Se svou dcerou Matyldou, která navštěvuje podobnou československou školu Okénko, přišla také paní Dáša Craft. V Londýně žije již 17 let ale stále se cítí být více Češkou. Matylda chodí do české školy jednou týdně, kde se učí jazyk i historii svých předků. Kromě tématu 2. světové války ji inspiruje např. i odkaz Karla IV., o kterém se učí nyní.
To, že je důležité nedávnou historii připomínat hlavně mladým, zmiňuje také Gerry Manolas, předsedkyně Memorial Assiciation for Free Czechoslovak Veterans. „Je potřeba jim zprostředkovat, že veteráni bojovali nejen za svobodu a mír, ale také za respekt k druhým lidem. Důležité je stát si za svým názorem, ale také respektovat názor druhých. Je nutné si připomínat, že to, co teď máme, není samozřejmostí,“ říká Manolas.
Její dědeček Bohuslav Šulc, mimochodem rovněž skaut, je jako veterán také pohřbený na hřibově v Brookwoodu. O hrdinské minulosti svého předka se ale dozvěděla až v 21 letech po jeho smrti, když se o jeho válečných zkušenostech v rodině s začalo mluvit více. Gerry Manolas nalezla dědečkův deník a postupně se začala o příběh československých letců zajímat.
Podle jejího názoru ale příběhy letců znají Britové více než Češi a Slováci, protože představitelé komunistického režimu jejich roli ututlávali a letce často pronásledovali. Asociace, které Gerry Manolas předsedá se snaží tyto příběhy pomáhat odkrývat. „Česká a slovenská ambasáda nás velice podporují, i finančními granty. Mladým lidem z České republiky a ze Slovenska bych ráda vzkázala, že je velice důležité poznat svou historii a hledat pravdu. Hledejte pravdu – a začněte tím, že se zeptáte své rodiny, co dělala za války,“ vzkazuje Gerry Manolas.
„Myslíme si, že je dobré připomenout si oběť, kterou museli letci položit k obraně jejich vlasti a demokracie. O pietní akci jsme se dozvěděli díky knězi Vojtěchu Eliášovi, který sloužil ve Wimbledonské farnosti “ vysvětluje Martin Pavliš z Ekumenické lesní školy, jehož skautská přezdívka je Krokodýl. Skauti, si účasti na ceremoniálu velice váží a plánují se ho účastnit i v budoucnosti.
Českoslovenští letci si získali mezi Briti úctu také tím, že odešli do cizí země a opustili své rodiny o nichž neměli během války žádné zprávy. Možná proto bojovali mnohem usilovněji a v RAF patřili společně s Poláky mezi elitu. V RAF bylo 1602 československých příslušníků letectva, včetně pozemního personálu. Po válce jich v Británii zůstalo 211. Status účastníka bitvy o Británii získalo 89 československých stíhačů.
Autoři: Rudolf Požár — Netopýr, Anežka Jakubcová
