Jako každý rok si připomínáme jeden z nejvýznamnějších dnů naší minulosti, svátek pro naše společenství tak šťastný. Povzbudivá je pro nás všechny ta velká míra svobody a demokracie. Panečku! Již téměř 28 let od listopadu 1989.
O něco horší je to s hloubkou úcty a respektu k těm, jež se stavěli na odpor nacismu a následně komunismu. Snad se dočkali zasloužené rehabilitace. Ale toho skutečného, spontánního obdivu k těm, kteří zachraňovali v různých dobách čest národa a udržovali kontinuitu největších idejí naší novodobé státnosti, občanské hrdosti a vlastenecké odvahy, toho je mezi námi cítit stále málo.
Pokusme se tedy tento náš dluh vůči spoluobčanům, jež dokázali obětovat vlasti život dlouhým uvězněním a snášením represí, splatit naší úctou. Díky, Merkure, Káďo, Jíro Stránský, Bivoji…! Díky!
Letos jsme byli s Radunkou 28. října na Vysočině. Je to překrásný kraj, který ELŠ úžasně otevřel před mnoha lety bratr Balú. Nádherné setkání proběhlo s ním a Dagmar v Chotěboři. Mše svatá na Zelené hoře ve Žďáru nad Sázavou celebrovaná otcem Šagim, poté nás čekala velmi silná přednáška ve žďárské bazilice, opět Šagi. Káva a cesta domů. Ještě teď mi zní v mysli slova prvního československého prezidenta Tomáše G. Masaryka, kterého Šagi citoval: „Ať je každé naše konání pod zorným pohledem věčnosti.“
Přeji nám všem, aby tato výzva zakladatele našeho státu zněla i nám, pokračovatelům, v roce 2017.
Přejeme vám za celou lesní školou vše jen to dobré!
Pade
Zdroj obrázku v záhlaví: Aktron / Wikimedia Commons
